Mladá dáma s kořeny z Portorika, která ještě před rokem obsluhovala v baru, je pár dní po zvolení do Kongresu USA nejvlivnější osobou levého křídla Demokratické strany. A to je silné. Všichni senátoři, kteří chtějí vstoupit do primárek této strany před prezidentskými volbami podpořili její návrh na Green New Deal, známý už pod zkratkou GND. Autorka Alexandria Ocasiová – Cortezová, 29 letá poslankyně za New York, už je také nejčastěji jen AOC. To se občas v Americe – byť ne moc často stává. Třeba John F. Kennedy byl JFK nebo Franklin Delano Roosevelt byl FDR. „Je to nejvlivnější postava politiky Spojených států hned po Trumpovi,“ tvrdí ve Financial Times přední komentátor Edward Luce.

Pohled finančního listu na americkou levici je samozřejmě mnohem skeptičtější než můj, kterého tato dětská nemoc nepřešla dodnes. Ale Britové jsou teď ve smutné situaci, kdy nedokázali poradit ani sami sobě. Proto jsem pro jistotu otevřel New York Times. Pozornost jsem soustředil na komentáře Paula Krugmana, který vedle skvělé novinařiny provozuje i ekonomickou profesořinu, za kterou si vysloužil Nobelovu cenu. A Krugman bere tento posun doleva – byť s akademickým nadhledem – taky vážně.

Napřed, o čem je řeč. AOC není sama. Nejprve přišla senátorka Demokratické strany Elizabeth Warrenová ze státu Massasuchetts, zatím nejvážnější uchazečka o demokratickou nominaci, s návrhem zákona o odpovědném kapitalismu (Accountable Capitalisme Act). Zavedl by povinnost velkých společností, aby měly ve správních radách zástupce zaměstnanců, a vedle toho měly možnost stanovit si také nějaké neziskové cíle, které by byly chráněny před žalobami akcionářů. Další návrh Warrenové míří na zdanění majetku těch nejbohatších. Majetek nad 50 milionů dolarů by byl zdaněn 2 procenty ročně, a majetek nad miliardu dolarů dalším procentem navrch.

AOC ve svém Zeleném novém údělu navrhuje nejen rychlý odchod od fosilních paliv (během deseti let) jako velký federální program, podobný Novému údělu FDR po Velké krizi, ale taky právo na práci pro všechny a zaručený základní příjem. Pozornost pak soustřeďuje na příjmové daně, kde by horní sazbu zvedla na 70 procent.

Jsou tu i další návrhy, ale tyhle jsou nejznámější a mají charakterizovat přechod k „socialismu“, tedy k něčemu donedávna nevyslovitelnému. My bychom to nazvali spíše obnovou sociálního státu, který už byl budován za FDR nebo po JFK za presidenta Lyndona B. Johnsona (taky občas LBJ). A protože v Americe tohle bylo už dávno, hledá se současná inspirace na severu Evropy či v Kanadě. Nebo v Německu a Francii, jde-li o ta zaměstnanecká práva. Britští socialisté v Labour Party to ostatně vidí stejně.