Premiéři Visegrádu se sešli na koordinační schůzce v moravské Lednici před jednáními o evropském rozpočtu a Fondu obnovy, které se nevyvíjejí podle jejich představ. Samozřejmě, pravdu máme my, ale nikdo se podle nás nechce učit. A k tomu se dozvídáme, že Česko má podle OECD patřit k největším hospodářským obětem koronaviru. To možná otřese základy dosavadních hospodářských strategií Prahy.

Kdyby došlo na nejhorší a přišla ještě druhá vlna pandemie, ČR za rok ztratí 13,2 procenta svého hospodářského výkonu. Ale i bez druhé vlny by to bylo podle OECD skoro deset procent. Tato drsná předpověď přitom přichází v době, kdy už vlastně ve většině Evropy pandemie skončila a život se vrací k normálu. Krátká byla radost, že se otevřely hospody a budeme moci znovu chodit na fotbal nebo do divadla. Pozor na to, druhé čtvrtletí má být podle OECD dokonce ještě horší než to první. Nezapomínejme však, že všechny předpovědi obsahují vedle sofistikovaných statistických modelů také nějaké to čtení z křišťálové koule. OECD v ní tak možná zahlédla dvakrát větší čísla, než z ní vyčetla třeba Světová banka.

Neberte to vážně, radí nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Shiller. Nedůvěřujte statistickým analýzám v takto výjimečné situaci. Poučení hledejme v historii, například v období španělské chřipky před sto lety nebo Velké krizi před 90 lety. Pak však nejde jen o ekonomii, ale také o politiku a riziko velké polarizace. Do hry vstupuje strach, který nutí domácnosti k opatrnosti ve výdajích, vlády vede k ochraně mezd a společnost láká k radikálním společenským řešením.

Začíná se prosazovat i fakt, že karantény a uzamčení dovolily koncentrovat pozornost na něco, co by jinak zaniklo v mediálním šumu. Najednou si uvědomujeme hlouběji, že krizí je víc – je tu taky rozhozená globalizace, klima, sociální nerovnosti, převratné technologie, zadlužení. A průběh může být ostřejší, jak ukázaly Spojené státy, ve kterých se vzedmula bouře protestů proti rasismu a policejní brutalitě. Je zdrcující zjištění, že lidé musí běhat po celých Spojených státech po ulicích a nechat se otloukat pořádkovými silami, aby bylo jasné že „černé životy mají cenu“.

Ale i Evropu čeká dusno. Finalizují se práce na rozpočtu Evropské unie, který tentokrát vzejde nejen z obvyklého sedmiletého střednědobého finančního rámce, ale také ze čtyřletého plánu obnovy po koronavirové krizi. V nebližších letech tak bude fakticky dvojnásobný. Patří však do světa iluzí, že dostaneme dvakrát tolik. Finále rozpočtování bude svěřeno německému předsednictví EU, kterému je svěřena druhá polovina roku 2020. Tomu předcházela francouzsko-německá dohoda, že obnova má snížit nerovnosti mezi severem a jihem.  Evropský motor se rovněž shodl na tom, že rozpočet má podpořit klimatické a ekologické cíle, což zase může rozhádat východ a západ. Česko si stouplo mezi oba ohně, když chce být proti solidaritě i obnovitelným zdrojům energie.