Úředně se to jmenuje Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu a fakticky se jedná o spoluúčast naší republiky na plnění cílů energetické unie v EU. (ZDE)

Smysl té unie spočívá v tom, že ona přijímá závazky a členské státy se pak podělí o jejich realizaci. V zásadně jde o výhled do roku 2030 – považovaný klimatickými odborníky i mladou generací zastoupenou Fridays for Future – za kritický, a pak rok 2050, který je stále častěji označován za cílové datum pro uhlíkovou neutralitu. Nás se to podle všeho moc netýká, aspoň zatím.

Plán, který vláda právě schválila, projde posouzením Evropské komise a ta se na jaře ozve s připomínkami. Ty u nás budou tlumočeny jako byrokratické násilí Bruselu, ale fakticky budou reprodukovat názor většiny členských států, že bychom měli být se společným úsilím energetické unie i lidstvem ohroženým klimatem podstatně solidárnější.

Celoevropským cílem (cílem „energetické unie“) do roku 2030 je snížení emisí o 43 % oproti roku 2005, ale Česko nabízí jen 30 %. Ještě větší je odstup v dlouhodobých cílech. Do roku 2050 zvažuje EU snížení o 80 % nebo dosažení uhlíkové neutrality (do které zasáhne i sekvestrace uhlíku), ale do toho se Česko vůbec nehodlá zapojovat a chce vlastní snížení posunout jen na 34 procent.

Podobné je to u podílu obnovitelné energie na hrubé konečné energetické spotřebě. EU se dohodlo na 32 % do roku 2030, Česko původně nabízelo 20 %, Evropská komise žádala aspoň 23 %, a tak jsme nakonec přihodili na 22 %, víc prý opravdu nemůžeme.

Energickou intenzitu (náročnost) hospodářství hodláme snížit na 0,157 MJ na korunu HDP, což znamená jeden megajoule na 6 korun HDP. Moc mi to neříká. Zkouším se odpíchnout od dalšího deklarovaného závazku nastřádat za těch deset let kumulované úspory energie ve výši 462 PJ, to je tedy průměrně o 46,2 PJ ročně. Když to zkusím porovnat s cílem ČR mít v roce 2030 primární energetické zdroje na úrovni 1 735 PJ a konečnou spotřebu na úrovni 990 PJ, vidím zcela nepatrné snížení.

V oblasti energetické bezpečnosti je pak hlavním cílem zachování soběstačnosti v zásobování elektřinou. Pokud se však klimatické a bezpečnostní cíle neprotnou, může i tam vzniknout problém, protože „špinavá elektřina“ bude v evropském prostředí stále méně tolerována.

Existuje ještě pátá osa úkolů energetické unie, která se soustřeďuje na výzkum, inovace a konkurenceschopnost. Tady už bezostyšně mlžíme: Česká republika v tomto ohledu nemá stanoveny kvantifikovatelné cíle „související specificky s energetickou unií“. Jako kdyby cíle energetické unie nesouvisely specificky s tím, kde se ČR potřebuje – i za pomoci výzkumu – zlepšit.

ČR ve svém plánu konstatuje, že sleduje širší inovační strategie, ale snaží se „zohledňovat priority“ na úrovni EU, zejména tedy priority tzv. Evropského strategického plánu pro energetické technologie. „Vyčíslení přesné úrovně veřejného financování výzkumu, vývoje a inovací směřujících do nízkouhlíkových technologií není možné pro ČR přesně stanovit,“ tvrdí. Nabízí jen „odhad veřejných financí alokovaných v rámci sektoru energetiky“, aby z toho tak netrčelo podceňování výzkumu úspor a obnovitelných zdrojů.

Jak je to doopravdy, poodhalil zápis ze třetího zasedání Uhelné komise ČR, která se zabývá posouzením vhodného data ukončení těžby uhlí a zároveň i sociálními důsledky takového kroku. Komisi zřídila vláda, nejde tedy jen o nějaký nezávazný zájmový spolek.

V Německu měli také takovou komisi (UK DE), ta svoji práci již ukončila, navrhla odchod od uhlí roku 2035 nebo 2038, vláda rozhodla pro rok 2038, a teď už se mohou věnovat realizaci tohoto cíle. Dobré sousedské vztahy pomohly k tomu, že zástupci končící německé komise přijeli do Prahy, aby předali zkušenosti. To mělo smysl, neboť to byla příležitost ukázat, že němečtí kolegové byli pro svoji práci vybaveni spoustou odborných podkladů, o kterých si ta naše komise může jen nechat zdát.

Co ti dobří Němci měli, cituji ze zápisu, který najdete na serveru MPO (příslušné pasáže jsem podtrhl). Na ty chybějící podklady by možná nepřišla řeč, kdyby se na ně nedotázal Vladimír Dlouhý, předseda Hospodářské komory a bývalý ministr hospodářství (ZDE):

Dlouhý (HK ČR) otázal se na problematiku metodologie práce UK DE. To znamená, jaké byly podklady, jaké bylo složení UK DE, jaké pracovní skupiny a další. Na základě čeho probíhalo rozhodování UK DE. Dále vyjádřil znepokojení a informoval členy UK o aktuálním setkání se zástupci severských členských států EU, kde byla diskutována problematika jednotné Energetické unie a deklarována teze o tom, že země mající možnost generovat energii z OZE budou takto využívat svůj potenciál, a ostatní země, včetně ČR budou tuto energii dovážet. To by byla hrozba pro ČR z pohledu zvýšení cen energie, dovozní závislosti, snížení konkurenceschopnosti a mnohých dalších faktorů. Uzavřelo by to možnost vyrovnání životní a hospodářské úrovně ČR s vyspělými státy EU.

Beneš (SPD ČR) z UK DE je možné některé aspekty využít pro UK CZ . Společným aspektem je důvod vzniku UK DE a její cíl směřující k uhlíkové neutralitě. Obdobné jsou také strategické dokumenty schválené vládami obou zemí, vláda DE se touto otázkou zabývala detailněji. Mezi oběma UK jsou ale také zásadní odlišnosti. Před zahájením činnosti UK DE měla tato komise snadnější práci z pohledu předchozí revize energetického systému ze strany Ministerstva hospodářství DE. Byla zavedena podpůrná schémata pro stabilizaci trhu. Bylo stanoveno, jak zajistit bezpečnost dodávek. Byla nastavena síťová kapacitní rezerva a vše bylo notifikováno dle pravidel EU. Bylo nastaveno schéma na straně odběru energie. Tyto podklady byly k dispozici UK DE před zahájením její činnosti.

DE Ministerstvo hospodářství poskytlo jako vstup UK DE detailní analýzy energetického trhu a jeho vývoje do budoucnosti, strukturu spotřeby, vývoj výrobních kapacit, přeshraniční kapacity, dovoz, vývoz. UK DE tedy poté řešila zejména problematiku dopadů procesu dekarbonizace a politický konsenzus. Pro činnost UK CZ je základní rozdílná situace, kdy nejsou k dispozici výše jmenované informace a podklady. Doporučil MPO (sekci energetiky) průzkum a analogii postupu DE Ministerstva hospodářství. Není relevantní, aby UK CZ generovala obdobná zjišťování analýzy a podklady.

Brabec (MŽP) UK DE má 28 členů, hlavními pracovními skupinami jsou akademici, průmyslníci, politici členové Spolkového sněmu s hlasem poradním, ve vedení byli bývalí premiéři Braniborska a Saska. K setkání se zástupci UK DE byla hodina času, nebyly projednávány konkrétní soubory podkladů, které měla UK DE k dispozici. Tyto informace bude možné doplnit. UK DE měla k dispozici podklady, jak uvedl pan Beneš.

SPD je zde Svaz průmyslu a dopravy (pochopitelně). Za povšimnutí stojí i to, že z výkladu jeho zástupce Beneše je patrný zájem o uhlíkovou neutralitu. Dodám ještě názor Jana Rovenského z Geenpeace, který v komisi zastupuje část občanské společnosti, a poslance Jana Zahradníka z výboru pro životní prostředí:

Rovenský (Greenpeace) ke srovnání mezi ČR a DE, které má nevýhodu v tom, že předem bylo rozhodnuto o odstavení jaderné energetiky (JE). V ČR takové rozhodnutí není, je to výhoda, zde jde „pouze“ o uhlí. Domnívá se tedy, že z tohoto pohledu bylo rozhodování UK DE obtížnější. Myslí si, že termín odstoupení od uhlí v ČR může tedy být ambicióznější v porovnání s DE.

Beneš (SPD ČR) je nutné zvážit, zda chce UK CZ zvolit takovou cestu, jako UK DE. DE vláda schválila program na ochranu klimatu, směřují k opatření s cílem snižování emisí CO2. Bude připraven zákon v principu o tom, že budou aukce, kdo kolik ušetří CO2 a zato dostane zaplaceno. To se rozpočte mezi všechny odběratele, kromě velkých průmyslových podniků, obdobně jako nyní OZE. Je nutné zvážit, zda v ČR podmínkách bude taková analogie možná.

Zahradník (PS-výbor pro ž.p.) uvedl, že v DE jsou již potvrzena významná poltická rozhodnutí (CDU odstavení JE, podpora dekarbonizace, atd.), která k výstupu doporučení z UK DE směřují. V DE se také zvyšují preference strany zelených. V ČR je z tohoto pohledu situace velmi odlišná, žádná politická strana nešla do voleb s tak výrazným „proti uhelným programem“. Voliči v CZ a DE se k této problematice staví výrazně odlišně.

Poznámka Jana Zahradníka je klíčová. České klimatické plány jsou ryze ideologické, držíme se své tradice popíračů a víme dobře, že to, co dělají jiní, jsou hlouposti, slepé uličky, ze kterých se ještě rádi vrátí k nákupům naší elektřiny z našeho uhlí. S úsporami to také nesmíme přehnat, abychom si nepodtrhli trh pro odbyt elektřiny z chystaných nových jaderných bloků. Naši politici si mohou dovolit cokoliv, když to voliči tolerují.

Samozřejmě, otázka je, jak dlouho. Až středoškoláci, kteří dnes o pátcích stávkují za budoucnost, dorostou, stanou se voliči taky. Možná, že se jich chopí Piráti, když Zelení jsou tak mátoživí. Ale možná se Zelení mezitím seberou a bude to jejich elektorát.

Ve skutečnosti je to největší příležitost pro sociální demokracii, jak si to uvědomuje i předseda Jan Hamáček. Má výhodu vybudovaných stranických struktur i slušné zázemí v podobě ekologické skupiny Zvonečník. Téma silně zaznívalo na víkendovém programovém kempu v Hradci Králové i v dalších tematických workshopech. Je skutečně průřezové, jak ukazuje i zkušenost německé uhelné komise. (ZDE)

A tak nezbývá než doufat, že živá voda pro ČSSD, pokud ji najde, bude nakonec doopravdy živá.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele