Škoda, že to nelze říci častěji, ale změny, které čekají české zemědělství, budou k lepšímu. Strategický plán Společné zemědělské politiky, který nový ministr zemědělství Zdeněk Nekula ((KDU-ČSL) na poslední chvíli předělává, poprvé trochu zasahuje do stávající praxe, pro kterou bylo charakteristické drancování půdy obří technikou, likvidace biodiverzity a zamořování spodních vod pesticidy a dalšími toxickými odpady. Nezachrání to, chtělo by to víc, ale pořád je to lepší než pokračovat po starém.

Hlavní změna spočívá v tom, že více peněz půjde menším podnikům, neboť zhruba čtvrtina podpory na plochu půjde podnikům do 150 hektarů. Stejným směrem míří zastropování podpory investic na 30 milionech korun, dosud to bylo 150 milionů korun, zároveň se zvyšuje finanční spoluúčast na 65 procent z 35 procent. Peníze pro ty menší budou tedy také o něco dostupnější. Ovšem menší podnik je v Česku pojem relativní. Průměrná rozloha českého půdního bloku je kolem 500 hektarů, zhruba desetkrát větší, než je evropský průměr. (ZDE)

Komu se zdá, že to s kritikou oligarchického českého agrárního sektoru přeháním , ať si přečte oficiální zprávy ministerstva o Stavu českého zemědělství. Ta poslední je za rok 2019.

Na obor se často kouká jen jako na bezvýznamný zlomeček HDP (1,6 %), přestože jsme z něj všichni živi. Ještě hloupější je však chápání jeho konkurenceschopnosti v podobě maximální produkce za minimální ceny. Přidaná hodnota mizivá, suroviny se vyvážejí a zpracovávají v zahraničí. Roku 2019 se zvýšil schodek agrárního zahraničního obchodu na dvacet procent, což čtěme nejen jako zvýšení existenční závislosti na dovážených potravinách, ale také na zahraničních cenách.

Odnášejí to lidé, kteří v zemědělství pracují, mzdy jsou o pětinu níže než národohospodářský průměr. Nicméně odvětví vykázalo celkový zisk 17,5 miliardy korun, ten se však týká jen vlastníků. Stojí na evropských i domácích podporách, které činily pro celý sektor včetně potravinářství 70 miliard korun, z toho na podporách pro samotné zemědělské podniky 50 miliard korun.

Nejvíc to odnáší půda a krajina. Škody na prostředí jsou strašné v důsledku velkovýrobních metod odvozených z liduprázdných plání amerického Středozápadu, které byly bezohledně vtlačeny do zabydlené české krajiny. Převzali jsme to nejhorší z komunismu – obrovské družstevní lány – a zkombinovali to s tím nejhorším z kapitalismu – přehlížení škod vzniklých maximalizací soukromého zisku.

Dokonce i samotná ministerská zpráva za rok 2019 konstatuje

: „Ve struktuře zemědělských podniků přetrvává vysoký podíl velkých právnických osob na obhospodařované zemědělské půdě, zatímco fyzické osoby, které tvoří téměř 90 % všech subjektů, hospodaří zhruba na 30 % z. p. Problémy ve vztahu zemědělství k životnímu prostředí a venkovu se nadále zhoršují. Zejména se to týká velkovýrobního průmyslového zemědělství.“ (ZDE)

Takže problémy se zhoršují a základ škod na českém životním prostředí spočívá v tom, že 70 procenty půdy je obhospodařováno velkými podniky. Přitom – to je další zvláštnost českého deformovaného prostředí – tyto podniky většinou nehospodaří na svém. Tři čtvrtiny půdy jsou obhospodařované na pronajatých pozemcích, takže na ničení půdy a krajiny až tak nezáleží. Systém je přitom tak vnitřně rozporný, že třeba chov prasat se hroutí, přestože poptávka po masu nijak zvlášť nepoklesla. Je to známka toho, že náš tržní systém nemá s trhem nic společného.

Nelze se divit, že nejrůznější intelektuální uskupení, která hledají návod, jak Česko znovu postavit na nohy, začínají uvažovat o pozemkové reformě, Třeba jako za první republiky, kdy stát vykoupil nadměrné rozlohy a přerozděloval je. Naposledy jsem to našel v publikaci Nová dohoda, Program sociálně-ekologické transformace pro ČR, kterou v pondělí představila skupina Re-set (ZDE a ZDE).

Nový ministr zemědělství Nekula zatím vytáhl na krvácející české zemědělství aspoň prvních pár flastříčků. Nenechal si to rozmluvit velkými zájmy, které posledních třicet let české zemědělství ovládají a sáhl do strategického plánu společné zemědělské politiky v ČR, přestože už měl být odevzdán v Bruselu. Na dopracování dostal čas do konce měsíce. Na změnách se finišuje, ty ohlášené změny byly zatím jen vyjednány na koaliční radě. Až teď se jde do detailů.

V pátek to chce ministr dolaďovat s různými stakeholdery včetně ekologických organizací. Ty zatím upozorňují, že „řešení problémů zemědělské krajiny, jako je zcela nedostatečná připravenost krajiny na dopady klimatické změny, pokles biodiverzity či znečištění vod, vyžaduje posílit podmínky pro udržitelné hospodaření pro všechny zemědělce a zaměřit se mnohem více i na obnovu krajinných prvků a dalších mimoprodukčních ploch. Tyto ekologické ambice však závěry koaliční rady neobsahují. Bez nich přitom nebude možné naplnit některé z vládních cílů.“ (ZDE)

Takže obrat je to malý, ale jde správným směrem. Nicméně vidím logiku – menší podniky mohou mít větší zájem o vyšší přidanou hodnotu, aby se uživily, budou vyhledávat víc místního zpracování. Jejich místní potraviny mohou být lepší než dovážené a nemusí být dražší. Pokud je zákazníci podpoří, nejsou závislé na světových cenách.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele