Velkolepou pomoc voličům nabídli experti ekologických organizací sdružených v Zeleném kruhu a Hnutí Duha. Zrentgenovali sliby volebních programů všech stran, které mají podle průzkumů šanci aspoň na jedno procento volebního úspěchu, a soustředili se přitom na 15 klíčových témat. Potom zasypali sadou 21 anketních otázek ty strany, které mají v průzkumech aspoň 2,5 procenta a výsledek sestavili do přehledné tabulky. S podobnými zelenými brýlemi na nose zkoumali také výsledky činnosti Sobotkovy vlády. A nabídli i mimořádně zajímavý přehled, jak se volební sliby transformovaly nejprve do vládního programu, a pak do konkrétních vládních činů (a nečinů).

Jako hlavní dominanty české politiky v oblasti životního prostředí tak vystupují

• mírný strategický posun k lepšímu v regionu uhelných dolů,
• úspěch zmobilizované veřejnosti při ochraně divočiny,
• protiútok poslanců v podobě oklešťování občanských práv ve stavebním řízením a
• tragické zacházení s odpady, ve kterém vyhrává spalovací loby.
• Pokud jde o budoucnost, je tu hrozba zrušení ministerstva životního prostředí (nápad ANO).
• Ukazuje se také, že pravicová konkurence Zelených se přesouvá do TOP 09 a že větší pozornost si zaslouží i Piráti.

Když ředitel Zeleného kruhu Daniel Vondrouš a programový ředitel Hnutí Duha předkládali na tiskovce spisek, ze kterého se dá tohle všechno vyčíst, mluvili do plného sálu. Nelze se divit. Sešlo se tu hned několik mimořádných okolností. Témata životního prostředí u veřejnosti zabírají a zároveň prožíváme zásadní změny v technologiích i společenském uspořádání, které mohou řešit jak problém znečištění, tak svázanost centrální mocí.

Doléhá to na nás. Netřeba billboardů, o zájem se postarají vedra a sucho, nedýchatelné ovzduší měst nebo toxická rezidua pesticidů v potravinách. Silná ekologická témata proto pronikají do volebních programů většiny stran. Kašlou na to vlastně jen Svobodní zcela a ODS. Naopak T0P 09 nabrala elitní odborníky, od kterých lze programově čerpat, byť partaj samotná jen oblékla zelený kabát k prosazování jiných cílů. Ale vyznejte se v tom… Proto byl takový zájem o odbornou analýzu toho, co se nabízí. A taky pro porovnání výsledků a slibů.

Jedním z výstupů obrovitého úsilí, které tyto servisní organizace ekologického hnutí poskytly, je právě tabulka názorně zobrazující, co jsme chtěli a co jsme dostali. Porovnání volebních slibů, vládního programu a výsledků vládnutí věnujme první část našeho seriálu. V druhé části se dozvíme, co strany slibují ve svých programech, a třetí část věnujeme anketě, ve které se ekologické organizace ptaly politických stran, jak přistoupí k 21 prioritám péče o životní prostředí. Reprodukujeme přitom dokumenty Hnutí Duha a Zeleného kruhu, které jsme dostali na tiskové konferenci.

Ještě krátkou autorskou poznámku na konec. Udělal jsem to, před čím jsem byl autory analýzy varován, a zaměnil jsem barvy v jejich tabulce s vládními výsledky číselnými hodnotami od plus 2 (konkrétní pozitivní řešení - zelená) po minus 2 (konkrétní negativní řešení - červená). Když jsem pak porovnal vzdálenost stranických volebních programů od vládní reality, dopadli nejhůř lidovci, následovaní s mírným odstupem ČSSD. Nejlíp dopadlo ANO, hlavně proto, že nic neslibovalo.

Ale byl jsem hned upozorněn na ošidnosti tohoto přístupu. Ve vládě funguje silný resortismus, partaje si hlídají svá ministerstva a nenechají si do toho mluvit. Hodně slabých kroků z posledního období přišlo z ministerstva životního prostředí, které patří ANO. Nadějnější vysvětlení jsem dostal k jevu, který z tabulky rovněž čiší: Vládní program je v mnohém pozitivnější než volební programy všech stran. Volební programy totiž dělají ideologové, ale k vyjednávání o vládním programu už musí být přizváni experti.

Ekologické organizace hodnotí výsledky vlády

Hnutí DUHA a Zelený kruh vyhodnotily výsledky současné vlády z hlediska řešení patnácti vybraných ekologických problémů, otázek či výzev. Odborníci a odbornice zároveň pečlivě prostudovali volební programy politických stran (vybraných dle volebního modelu CVVM) a zaměřili se na stejná témata.

Zajímalo je v obou případech zejména znečištění ovzduší, recyklace odpadů, péče o krajinu a ochrana divoké přírody, přístup ke snižování závislosti na fosilních palivech, a naopak k rozvoji čistých domácích obnovitelných zdrojů. Hodnotili také postoj ke kontroverzním megaprojektům a přístup k zachování práv občanů vyjadřovat se ke stavbám ve svém okolí.

Vybraná témata považují za nedůležitější podle jejich dopadu na život lidí, stav přírody a krajiny i ekonomiku. Zároveň jde o témata, u nichž je nutné měnit nebo přijmout nové zákony či jiné normy nebo rozhodnout o financování (či nefinancování).

Je tedy na místě ptát se, co vláda udělala, jak splnila své programové závazky, a co politické strany plánují po volbách?

Vývoj ve všech vybraných tématech sledují organizace sdružené v asociaci Zelený kruh dlouhodobě (a prosazují v nich konkrétní řešení). Hodnocení je tak založeno na odborné expertíze vybraných členských organizací. Pro srovnání uvádíme i výsledky hodnocení volebních programů v roce 2013 a programového prohlášení současné vlády v únoru 2014.

Výsledná hodnocení nejsou v žádném případě kompletními hodnoceními politických stran, neboť se zaměřují pouze na vybranou oblast politiky – ekologickou, potažmo energetickou či surovinovou. Hnutí DUHA a Zelený kruh tímto hodnocením nevyjadřují svoje preference pro nadcházející parlamentní volby, ale hodnotí ekologické výsledky vlády a budoucí stranické závazky.

Hodnocení výsledků ekologické politiky vlády ČR 2014–2017

Stupnice hodnocení:

Zelená . Vláda prosadila konkrétní pozitivní řešení, které vede ke zlepšení životního prostředí či ochrany přírody. Neznamená to automaticky, že šlo o řešení dokonalé ani, že bylo v rozsahu, který prosazují ekologické organizace. Zelená barva neznamená školní „jedničku“.

Modrá . Vláda prosadila pouze obecné pozitivní řešení nebo prosadila jen část řešení. Modrá barva neznamená školní „dvojku“.

Žlutá . Vláda problém neřešila nebo nedosáhla žádného posunu v řešení problému.

Růžová . Vláda prosadila obecnou změnu k horšímu nebo nezabránila takové změně; případně vláda nesplnila svůj programový závazek a nevyužila tak možnost zlepšení.

Červená . Vláda prosadila konkrétní opatření, které vede ke zhoršení životního prostředí či ochrany přírody; případně činila kroky přímo proti svému programovému závazku.

(U volebních programů ČSSD, ANO a KDU-ČSL z roku 2013 a programového prohlášení vlády se mluví v obdobném duchu o slibech a návrzích.) 

Hodnocení vlády

Komentáře k jednotlivým výsledkům

OVZDUŠÍ A SMOG. Vláda celkově učinila velmi mírný pokrok ve zlepšování kvality ovzduší. Omezila možnost pálení odpadků a dalších zakázaných paliv v kamnech a kotlích (možnost kontrol v domácnostech a pokut) a úspěšně rozdělovala kotlíkové dotace na výměnu starých uhelných kotlů, které jsou jedním z největších zdrojů znečištění v ČR.

Bohužel však první vlna dotací podpořila i nové uhelné kotle, které sice produkují daleko méně znečištění než staré, ale udržují závislost domácností na uhlí. Z druhé vlny byly vyřazeny, zůstaly však kotle kombinované, v nichž se prozatím pálí většinou zase uhlí.

Nepodařilo se omezovat staré uhelné elektrárny, a vláda dokonce (neúspěšně) lobbovala v Bruselu proti zavedení přísnějších limitů na znečištění z těchto elektráren. Nedařilo se snižovat znečištění ovzduší z dopravy a průmyslové výroby. Odpovědnost nesou hlavně ministr životního prostředí (ANO) a ministři průmyslu (ČSSD).

KAMIONY V OBCÍCH. Vláda nevyužila velké příležitosti a nerozšířila mýtné pro kamiony tak, aby neprojížděly obcemi. Otázka rozšíření mýtného na silnice všech kategorií – tak, aby kamiony neobjížděly placené úseky přes obce – nepřišla vůbec na pořad dne. Hlavní odpovědnost nesou ministři dopravy (za ANO).

RECYKLACE ODPADŮ . Vláda nezvýšila recyklaci odpadů a její zvyšování do budoucna naopak zkomplikovala. Je to jeden ze dvou hlavních negativních kroků vlády. Programové prohlášení slibovalo zákon, který zvýší recyklaci na úroveň vyspělých zemí EU.

To prosazovaly také ekologické organizace. Zákon však MŽP nezvládlo předložit, a naopak stihlo prosadit nový Plán odpadového hospodářství ČR, který snižuje (!) cíl pro recyklaci odpadů, a jde tedy přímo proti programovému prohlášení.

Pozitivní je uzákonění zákazu skládkování směsného komunálního odpadu, avšak současné nastavení preferuje přesun do spaloven místo recyklace. To je škodlivé ekologicky i ekonomicky. Snaha MŽP otevřít cestu novým spalovnám odpadů byla naštěstí neúspěšná – Evropská komise potvrdila, že spalovny v ČR (kde je nízká recyklace) platit nebude. Odpovědnost nese zejména ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

SUCHO A VODA. Vláda přijala strategii a stanovila konkrétní úkoly pro zadržování vody v krajině, některé důležité úkoly však chybí. Vláda slíbila přijmout strategii adaptace ČR na změnu klimatu „včetně konkrétních projektů zadržování vody v krajině, revitalizací vodních toků a údolních niv, důsledné ochrany spodních vod atd.“.

Strategii máme, ale z konkrétních úkolů, původně navržených MŽP, bylo na základně tlaku zejména Ministerstva zemědělství vypuštěno ozdravení českých lesů i přísnější ochrana půdy před erozí. U revitalizace řek zmizel údaj, kolik kilometrů toku má být revitalizováno. Hrozí také stavba betonových přehrad, které by ničily krajinu a pomohly by méně zadržování vody než přírodě blízká opatření (revitalizace řek a mokřadů, ochrana lužních lesů atp.).

Za posun správným směrem vděčíme zejména Ministerstvu životního prostředí pod vedením Richarda Brabce. Odpovědnost za absenci některých důležitých řešení a prosazování přehrad nese zejména ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL).Ministr Brabec však nese odpovědnost za to, že tlaku ustoupil.

ZDRAVÉ LESY . Přes závazky vlády i jednotlivých stran lesy v ČR dále chřadnou kvůli nešetrnému hospodaření a nepřirozené druhové a věkové skladbě. Je to jedna ze dvou hlavních promarněných příležitostí vlády.

Vláda Bohuslava Sobotky obrat neprosadila, a to přesto, že právě ČSSD měla v programu konkrétní představy, jak zlepšit lesní zákon i hospodářskou politiku Lesů ČR. Hlavní odpovědnost nese ovšem ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL). Toto hodnocení může ještě do voleb zvrátit – pokud rozhodne o certifikaci státních lesů certifikátem FSC, který požaduje přírodě blízké hospodaření a zapojení místních firem a podnikatelů.

DIVOKÁ PŘÍRODA . Vláda prosadila lepší pravidla pro ochranu divoké přírody v národních parcích. Je to hlavní ekologický úspěch vlády. Vláda odmítla destruktivní návrhy senátorů na faktickou likvidaci národních parků. Naopak schválená vládní novela zákona o ochraně přírody zlepšuje podmínky pro ochranu divoké přírody v národních parcích. Má i nedostatky: zejména neuvádí žádný termín, dokdy musí být divoká příroda skutečně chráněna na polovině území každého z národních parků (což je podle novely jejich cílem a je to běžné ve vyspělých zemích).

Současný i budoucí ministr a ředitelé parků proto musejí co nejdříve zajistit odpovídající ochranu všem přírodně cenným místům, aby nebyla do budoucna ohrožena kácením nebo jinými škodlivými zásahy. Hlavní odpovědnost za přijatou novelu má z členů vlády ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), ale výsledná podoba zákona je výsledkem tlaku některých poslanců a poslankyň, vědců, místních spolků z národních parků, ekologických organizací v čele s Hnutím DUHA - a zejména desítek tisíc lidí, kteří vyzývali poslance, aby schválili kvalitní verzi novely.

OCHRANA PŮDY . Zlepšení ochrany půdy v praxi vláda neprosadila. Prosadila sice v novele zákona přísnější podmínky pro ochranu půdy před erozí, to je ale podmíněno schválením příslušné vyhlášky. Na té se ministři shodli, ale její vydání zdržuje odpor velkých zemědělských firem. Navíc vláda zhoršila a připustila další zhoršení ochrany půdy před zástavbou, které prosadili zákonodárci.

MÍSTNÍ POTRAVINY . Vláda podporovala místní potraviny spíše v oblasti propagace. Schválila však kvalitní Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2016–2020.

ZÁVISLOST NA FOSILNÍCH PALIVECH . Vláda neprosadila systémové řešení – antifosilní zákon. Je to jedna ze dvou hlavních promarněných příležitostí vlády. Hlavním selháním vlády (a zejména ministra životního prostředí Brabce) v této oblasti je, že slibovaný antifosilní zákon ani nepředložila, byť připravená analýza neprokázala negativní dopady na konkurenceschopnost. Právě naopak, snižování emisí dle zákona označila jako příležitost pro energetickou bezpečnost, nárůst pracovních míst i zvyšování mezd v energetice a potenciálně i pro růst ekonomiky díky domácím investicím.

Vláda sice prosadila Státní energetickou koncepci ČR, která předpokládá výrazné snížení závislosti na uhlí, ale konkrétní úkoly k tomu směřující se nepodařilo prosadit (například penalizaci za plýtvání uhlím v zastaralých elektrárnách nebo vyšší zdanění fosilních paliv).

Prolomením limitů těžby uhlí na velkolomu Bílina dokonce závislost na fosilních palivech podpořila. Naopak zachováním limitů na velkolomu ČSA a rozjetím restrukturalizace „uhelných“ krajů podpořila snižování této závislosti do budoucna.

Na mezinárodním poli ČR podpořila vznik Pařížské úmluvy a nakonec prosadila i její ratifikaci v Poslanecké sněmovně i přes obstrukce ODS. Politika ochrany klimatu v ČR však slibuje jen zlomek peněz z toho, co by odpovídalo potřebnému českému podílu na pomoci chudým zemím s adaptacemi na změnu klimatu.

ÚSPORNÉ DOMY . Zateplování budov v ČR pokračuje, byť systém financování má stále rezervy a postrádá dlouhodobý výhled. Dařilo se čerpat hlavně z programu Nová zelená úsporám (rodinné domy) a z Operačního programu Životní prostředí (veřejné budovy), které motivují k realizaci kvalitních projektů. Problémy měl Integrovaný regionální operační program (určený pro zateplování bytových domů mimo Prahu), zejména kvůli zbytečným administrativním požadavkům a změnám podmínek v průběhu příjmů žádostí.

Jednotlivé programy jsou však roztříštěné a řízené čtyřmi úřady. Vláda nepokročila v přípravě finančních nástrojů (například garanční schéma pro banky nebo investiční rámec pro nebankovní kapitál, jako jsou penzijní fondy), jež by mohly nahrazovat dotace po roce 2020, kdy výrazně poklesnou možnosti čerpání fondů EU.

ČISTÁ DOMÁCÍ ENERGIE . Rozvoj čistých obnovitelných zdrojů mírně pokročil, celkově však daleko zaostává za možnostmi. Vláda prosadila zjednodušení pravidel pro malé fotovoltaické elektrárny na střechách nebo fasádách budov a zavedla podporu výroby tepla z bioplynových stanic. Kvůli absenci rozumné podpory stagnuje rozvoj velmi slibné větrné energetiky.

Naopak perfektně funguje podpora malých fotovoltaik z programu Nová zelená úsporám, kterou řídí Ministerstvo životního prostředí. Dostupné prostředky však nestačí na rozběhnutí střešních fotovoltaik na úroveň srovnatelnou s úspěšnými státy. Slibně vypadají nedávné úpravy podmínek pro OZE v operačních programech Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (v gesci MPO), Životní prostředí (v gesci MŽP) a Integrovaný regionální operační program (v gesci MMR).

Vláda také velmi správně odmítla návrh nových tarifů cen elektřiny od Energetického regulačního úřadu, který by likvidoval samovýrobce elektřiny. Odpovědnost za tento návrh nesl zejména bývalý ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD).

UHELNÉ DOLY . Vláda v celkovém součtu udělala pokrok v ochraně obcí před uhelnými doly a v ozdravení uhelných regionů. Jedná se o strategicky důležitý posun.

Vláda správně rozhodla o zachování limitů na velkolomu Československé armády, kde chrání domovy lidí a brání vytěžení 750 milionů tun uhlí. Naopak selháním bylo zbytečné prolomení limitů těžby hnědého uhlí na velkolomu Bílina (nicméně jestli zde skutečně dojde k těžbě za původními limity, to závisí i na rychlosti rozvoje čisté energetiky).

Příznivě hodnotíme, že vláda zavedla speciální dávky pro odcházející horníky a rozjela program restrukturalizace krajů postižených těžbou uhlí. Naopak kvůli odporu ČSSD ministr financí Andrej Babiš (ANO) neprosadil návrh na adekvátní zvýšení odvodů, které stát dostává od těžařů za to, že mohou těžit státní uhlí. Odvody se zvýšily z 1,5 % pouze na 3 %, místo navrhovaných 15 %.

Surovinová politika ČR přijatá vládou potvrdila odklon energetiky od uhlí. Z návrhu byly vyškrtnuty spekulace o znovuzavedení vyvlastňování kvůli těžbě.

JADERNÉ SUBVENCE . Vláda jednoznačně neodmítla dotovat nové jaderné reaktory. Odmítla sice přislíbit pevné výkupní ceny elektřiny z nových jaderných reaktorů v Temelíně, které by na desítky let zatížily účty spotřebitelů nebo státní rozpočet, avšak ke konci volebního období se vrátila k hledání cest, jak podpořit ekonomicky neudržitelný projekt nových jaderných reaktorů. K žádnému výsledku však nedošla.

KANÁL DUNAJ–ODRA–LABE . Vláda neprosazovala kanál Dunaj–Odra–Labe, ale také jej výslovně neodmítla. Podobně nevyřešila otázku ochrany Labe před škodlivými zásahy.

OBČANSKÁ PRÁVA . Vláda porušila zcela jasný slib, že „[…] zachová současnou legislativně zaručenou úroveň občanských práv týkajících se životního prostředí […]“. Je to jedno z hlavních selhání vlády.

Novela stavebního zákona bere lidem právo účastnit se prostřednictvím svých spolků územních a stavebních řízení. Odpovědnost nese zejména ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO), poslanci Foldyna a Adámek (ČSSD), kteří navrhli hlavní škrty občanských práv, a ČSSD s ANO, neboť pro výslednou novelu hlasovaly, i když výslovně porušily programové prohlášení vlády a slib daný občanům.

Další zhoršení zařídil ministr životního prostředí Brabec (ANO), který prosadil novelu zákona o EIA. Ta dále omezila rozsah záměrů a staveb, které mohou občané připomínkovat.

Vláda také odsunula do dalšího volebního období přijetí zákona o zapojení obcí do vyhledávání hlubinného úložiště, čímž spolu s netransparentním postupem Správy úložišť radioaktivních odpadů blokuje pokrok v řešení problému jaderných odpadů.

(Příště Hodnocení volebních programů a závazků stran před letošními volbami)