Pokud sehrála roli módnost institutu dohody o vině a trestu, podotýkám, že v „kauze Zadeh“ u Krajského soudu v Brně se pro tento postup rozhodlo šest obžalovaných včetně Shahrama Zadeha, jenž dosud úporně hájil svou nevinu.

Podstatné je, že ČTK vydala zprávu, jež je sepsaná čtivě a v podstatě je pravdivá. Referuje o jednom ze „zastavení na křížové cestě“ trojice obžalovaných k rozsudku za pokus o vylákání 25 milionů Kč od mohovitého trestně stíhaného muže pod záminkou, že za toto „všimné“ zařídí zprošťující rozsudek pro něj a jeho manželku. Dva z obžalovaných doznali vinu a žádají o dohodu o vině a trestu, pouze jeden trvá na své nevině. Dokazování na tomto jednání se vztahovalo k jeho úloze.

Přesto této hezky napsané zprávě vytýkám zastírání pohoršlivých skutečností. Jak známo, ďábel se skrývá v detailu a zde se pod uhlazeným povrchem skrývají detaily vskutku pobuřující. Pravdivě se uvádí, že pachatelé dostali pouze 10 milionů Kč. Čtenář by mohl litovat jejich oběti, že vydaly tolik peněz, za které nic nedostaly, a které už asi nedostanou zpět, nebo jim závidět bohatství. Ve skutečnosti není třeba litovat poškozené, ale stát, neboť se jednalo o předstíraný převod peněz, který policie provedla za účelem usvědčení pachatelů. Ze sdělení, že pachatelé peníze použili pro vlastní potřebu, pak vyplývá, že není známo, kam se většina z částky poděla a zajištění návratnosti prostředků je sporné. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by pachatelé skutečně peníze použili k podplácení soudců či kohokoli jiného. Nepřekvapilo by mě, kdyby je měli někde „pod kamenem“ v naději, že si je jednou užijí.

Ve zprávě není ani zmínka o vystoupení posledního svědka, jehož výslech směroval předseda senátu k objasnění dalšího pobuřujícího zjištění. Je možné, že ČTK nechtěla tuto záležitost rozviřovat: občany je třeba chránit před pobuřujícími informacemi, v době covidového šílenství a před volbami mají i tak dost starostí. K přesvědčování obětí o své způsobilosti plnit sliby používali pachatelé poznatky, které k nim proudily ze senátu předsedy Radomíra Koudely. Došlo to tak daleko, že oběti znaly obsah svého rozsudku s předstihem několika dnů před jeho vyhlášením. Jedním z informátorů byl zřejmě přísedící, který má v řízení postavení svědka. Policie jej neobvinila, pouze přišel o postavení přísedícího. Je podezření, že pachatelé měli ještě i nějaký další zdroj informací, ale nikoho to příliš nevzrušuje. Je možné, že jeho odhalení by nebylo vnímáno jako „Salonfähig“.

Na závěr podotýkám, že požadování peněz po obžalovaném za službu, kterou pachatelé nemohou zákonným způsobem poskytnout, považuji za hyenismus. Oceňuji, že se policie případu ujala a vedla vyšetřování důsledně. Pachatelé nezasluhují slitování.

Praxe ale ukazuje, že by tomu tak nemuselo být vždy. Poškozený z tohoto případu čelil rafinovanému pokusu o podvod již dříve. Tehdy se mu nabízelo, že se zastaví jeho trestní stíhání, pokud se zřekne větší části obrovské pohledávky (více než 150 mil. Kč) za svým bývalým společníkem. Nabídku odmítl s odůvodněním, že si nebude kupovat spravedlnost. Podvodníci ostatně nedokázali popsat mechanismus zastavení trestního stíhání. Podle policejního orgánu, v jehož rukou nakonec případ skončil, to prý ale nebyl pokus o trestný čin. Oba případy jsou určitým způsobem propojeny a oba mají formální znaky trestného činu. Proto mě názor policie překvapuje. V tomto případě podvodníci jednali ve prospěch a údajně s vědomím dlužníka, v souzené věci jim šlo pouze o vlastní prospěch.