A najdou se prokurátoři a soudci, kteří některé zatčené pouštějí na svobodu. Významnou roli v usvědčování zadržených hrají „kajícníci“ – lidé s „máslem na hlavě“, kteří se vyhnou důkladnému vyšetřování a jeho možným důsledkům tím, že něco málo na sebe přiznají, ale navíc „práskají“ na jiné zadržené. Hlavně pomáhají usvědčit  takové, které jim někdo vytipuje. Když na ně nic nemají, něco si vymyslí. 

U nás je (zatím) klid, ale některé úkazy svědčí o tom, že i naše orgány dokáží využít ke spolupráci  ochoty trestně stíhaných osob, jež mají důvod a zájem ulehčit svůj soud. Začalo to zavedením institutu spolupracujícího obviněného do naší praxe. A uzákonění dohody o vině a trestu rozšířilo možnosti využívání ochoty „kajícníků“, žádajících o dohodu. Každá mince má rub a líc.  Vše, co má sloužit k obecnému prospěchu, se dá také zneužít k obecné škodě.

Dochází k případům překvapivého přechodu od houževnaté obrany a popírání viny k žádosti o uzavření dohody o vině a trestu. Žadatel musí učinit doznání v rozsahu, vymezeném obžalobou. Odpadne pak další dokazování. Dohoda přinese úlevu všem: obžalovaný má jistotu, že orgány nebudou pokračovat ve zkoumání jeho věci do větší hloubky a odnese si od soudu nižší trest, než by mu hrozilo před dohodou. Státní zástupce se nemusí starat o vyplnění případných  mezer v dokazování, soud si ušetří spoustu práce a zjednoduší se odůvodnění rozsudku.

Zajímavým případem je schválení dohody o vině a trestu v kauze miliardáře Zdenka Zemka st., obžalovaného kvůli údajnému pokusu o podvod v přípravě licenčního řízení chomutovské střešní fotovoltaické elektrárny. K projednání dohody došlo v pátek 8.října 2021 u Krajského soudu v Brně před senátem předsedy Petra Jirsy.

Zdenek Zemek  byl jedním ze čtyř obžalovaných, z nichž dva byli zproštěni obžaloby, což samo o sobě vypovídá o její kvalitě. Trestného činu se měl dopustit se spolupachatelem Janem Hudečkem. Jeho dlouhodobá nemoc způsobila, že se nepostavili před soud společně. Spoluobžalovanému uložil soud souhrnný trest 7,5 roku odnětí svobody. Zdenek Zemek se připravoval na obhajobu velmi důkladně. Jako laik soudím, že měl slušnou naději, že argumentaci obžaloby rozbije. O nedůvodnosti obžaloby jsem se ostatně vyjádřil v několika článcích, na jejichž závěrech nadále trvám.  Avšak současně jsem si nedovedl představit, že soudce, jenž jednoho z dvojice spolupachatelů odsoudil k vysokému trestu, jeho souputníka zprostí. Obával jsem se tedy, že Zdenek Zemek st. skončí ve vězení bez ohledu na materiální pravdu. Sedmdesátiletého otce malých dětí a jeho rodiny by mi bylo líto.

Nevidím do jeho hlavy, netuším, co jej přivedlo k vyjednání dohody o vině a trestu. Učinil doznání ve smyslu obžaloby. Neposkytl však žádné svědectví, jež by komukoli ublížilo.  Za „pokání“ si vysloužil podmíněný trest a peněžitý trest. Až na to, že jako laik považuji trest za uložený nevinnému, připouštím, že je přiměřený délce času od spáchání údajného trestného činu (tedy od r.2010) do  dneška, i věku pana odsouzeného. Uzavřenou dohodu hodnotím jako kompromis mezi hrdostí nevinného a nelítostnou skutečností.

Souběžně se senát předsedy Aleše Novotného téhož soudu začal zabývat vypořádáním žádostí o vině a trestu obžalovaných z kauzy, o které obvykle píši jako o „kauze Zadeh“ nebo „velká daňová kauza“. Vesměs jde o „malé ryby“ a soud jejich dohody schválil. Na vypořádání žádosti o dohodu Shahrama Zadeha došlo v pondělí 11. srpna 2021.

Jeho  případ jsem začal sledovat v r.2015. Nikdy jsem nezpozoroval zaváhání pana  obžalovaného v obhajobě. Nakonec ale došlo k ohromujícímu  zlomu, který nikdo nečekal. Hlavní obžalovaný Shahram Zadeh překvapivě požádal o dohodu o vině a trestu, ačkoli až dosud vedl tvrdou obhajobu, občas provázenou hádkami s předsedou senátu. Obrat doprovodil poskytnutím různých poznatků ke škodě některých spoluobžalovaných, zejména Daniela Rudzana. Se státním zástupcem se nakonec dohodl na souhrnném trestu 9 let odnětí svobody s peněžitým trestem 17 milionů Kč (v případě nezaplacení se odnětí svobody zvýší náhradním trestem téměř  na 12 let), zabavení zadržených věcí a povinnost uhradit škodu. O jeho důvodech k tomuto kroku bych mohl pouze spekulovat, ale nemá to smysl. Důležitý je výsledek. Pokud by soud přijal předložený návrh dohody, mohl by Shahram Zadeh požádat o podmíněné propuštění po odpykání části trestu.

Jednání netrvalo ani hodinu. Státní zástupce Aleš Sosík přečetl z papíru příslušný návrh, žadatel Shahram Zadeh se odvolal na podání, vypracované jeho obhájcem. Předseda senátu se pak ujistil, že Shahram Zadeh je obeznámen s právní úpravou institutu dohody o vině a trestu, vzdává  se práva na projednání věci v hlavním líčení a je si vědom, že proti schválené dohodě se nelze odvolat. Návrh  pak rozebral „do posledního šroubku“. Vytkl řadu drobných nedostatků. Vyjádřil se, že v předložené podobě soud nemůže dohodu přijmout, protože podání má mnoho drobných vad. Nabídl předkladatelům dohody možnost podat návrh v nové podobě, v které se vyhnou vytčeným pochybením. Nedošlo tedy k procesně dokonanému zamítnutí připravené dohody, pouze k vynucení dopracování a drobných úprav textu. Soudcův postup odpovídá pojmu „dohoda“: než k ní strany dojdou, jednají spolu. Státní zástupce Aleš Sosík v rozhovoru s novináři po opuštění soudní síně vyjádřil optimismus  stran záměru soudu, jenž si pouze vyžádal opravu formálních vad podání. Za několik dní se dovíme, zda byl jeho optimismus oprávněný.

Vyšlo dne 12.10. 2021 na mém blogu nebo na webu spolku Chamurappi z.s.