Konalo se po dlouhé přestávce, způsobené ztroskotáním původně plánovaného jednání z 28.února a 1.března 2018. Tehdy první den narušilo onemocnění SAZ, jemuž vězeňský lékař předepsal klid na lůžku. Soudce Michal Kabelík se ale nechtěl vzdát možnosti vyslechnout významného svědka Martina Valentoviče, když už se konečně dostavil. Jednáním s jiným lékařem dosáhl souhlasu s provedením výslechu cestou videokonference. SAZ se musel bez ohledu na bolesti podrobit. Jeho trápení ale netrvalo dlouho, neboť přenos z vězeňské nemocnice do soudní budovy měl nízkou kvalitu, proto soudce od něj nakonec upustil. Následující den došlo v celé soudní budově k výpadku rozvodů, takže jednání muselo být odročeno.

Díky uvedeným nehodám se jednání ve dnech 27.-28. března 2018 možná posunulo do postavení hvězdné částí hlavního líčení. Především tím, že v jeho průběhu byly dokončeny výslechy dvou významných svědků – neoficiálních spolupracovníků Policie ČR, a to Martina Valentoviče a Jana Doležala. Spolu se spoluobžalovaným Martinem Veselým se tak účastníci řízení již seznámili s celou trojicí mezi sebou propojených „dobrodinců“, kvůli nimž a jejich předstírané ochotě pomoci SAZ vlastně tato kauza vypukla. Všichni tři nabídli SAZ, že pořídí písemné svědectví v jeho prospěch ve formě notářského zápisu. Texty jim kdosi dodal. Zbývalo je upravit, převést do konečné podoby a opatřit ověřeným podpisem. Právě výslechy svědků, vedené v tomto jednání žalobcem, prokazují, že velká část obsažených údajů byla nepravdivá. Svědci doznali, že to sice věděli, ale „operačního důstojníka“ uskupení Ondřeje Kučeru neupozornili, ani texty před použitím neopravili. Martin Valentovič dal navíc k dobru svědectví o předání SAZ 40 milionů Kč v hotovosti, aniž by dokázal věrohodně vysvětlit, kde k takové sumě přišel. Jan Doležal naproti tomu „zabodoval“ nepravdivým trestním oznámením na vyšetřovatele „daňové kauzy“ SAZ. Vtáhl tím do neštěstí policistu, který jeho oznámení přijal, čili splnil povinnost, uloženou trestním řádem. Oba svědci jednali nepokrytě v zájmu policie: nekřesťanské peníze, které za své bezcenné zboží dostali, odevzdali policii, kterou informovali o činnostech, jež domněle ve prospěch SAZ vyvíjel „operační důstojník“ domnělého zločineckého uskupení, dnes spolupracující obžalovaný Ondřej Kučera, zmiňovaný v odposleších jako „právník Ondra“. Jana Doležala usvědčil odposlech, že si o peníze řekl. Uvedl k tomu, že mu nezáleželo na tom, kolik peněz dostane, protože věděl, že je odnese na policii. Motiv podlého jednání svědků zůstal neobjasněný. Procházely jim rukama velké částky, ale nezůstalo jim z nich nic. Hmotný prospěch je zjevně nemotivoval. Policii údajně oslovili z vlastní vůle. Podezření na policejní provokaci, jejíž použití je dle Ústavního soudu protiprávní, je zcela na místě. Ve mně jako v laikovi dosud získané poznatky vyvolávají podezření, že se SAZ stal obětí intriky, na které se podílejí pochybní lidé v součinnosti s PČR. Není jasné, kdo tuto intriku vyvolal a řídil: zda bývalí obchodní partneři P.P.S. GmbH, kteří mohli mít se SAZ nějaké nevyřízené osobní účty a použili orgány činné v trestním řízení jako nástroj pomsty, nebo účelové uskupení olomouckých žalobců a brněnských soudců, které intriku vymyslelo, aby získalo záminku k novému uvalení vazby na SAZ Mít na účtě 150 milionů kauce za propuštění SAZ z vazby a přesto jej držet za mřížemi, může být pro některé zvrhlé mozky lákavé.

Pro výpovědi celé trojice jako celku je příznačné, že se všichni navzájem obviňovali z různých nepravostí, čímž se projevili jako „pěkná cháska“.

Vedle prohloubení dokazování byla tato část hlavního jednání bohatá na spory mezi předsedou senátu na straně jedné a SAZ a jeho obhájci na straně druhé o některých právních a etických otázkách. Dále ji ozvláštnily výtky proti vedení hlavního líčení podle „Kabelikových pravidel“, což je terminus technicus vymyšlený SAZ k označení souboru postupů předsedy senátu, odchylných od ustanovení trestního řádu a judikatury, jenž mu umožňuje vést řízení poněkud osobitým způsobem, poškozujícím jeho obhajobu.

Začalo to výtkou SAZ senátu, že nevydal rozhodnutí k jeho námitce, kterou se na něj obrátil při lednovém jednání. Reakce předsedy senátu a přísedících byla rozpačitá – vůbec si neuvědomovali, že se na ně SAZ obrátil něčím dle nich tak bezvýznamným jako je námitka obžalovaného, a že by se tím dokonce měli zabývat. Nicméně na začátku druhého jednacího dne předseda senátu připustil, že senát námitku později projednal, ale nezaslal panu obžalovanému písemné vyhotovení usnesení. Není to maličkost: bez písemného vyhotovení nemá stěžovatel podmínky pro podání účelné stížnosti na nesprávné vyřízení jeho podání a kdyby se SAZ neozval, nikdy by se nedověděl, jak senát na jeho podání reagoval.

Dalším předmětem sporu byl požadavek SAZ, aby byl svědek Martin Valentovič konfrontován s odposlechy. Mohlo to pomoci jeho paměti, vyvést je z postavení svědka, který si po letech už na nic nevzpomíná. Předseda senátu, který nápadně spěchal na ukončení jednání, požadavku nevyhověl, i když jej podpořili obhájci. Zajímavé bylo srovnání postoje pana předsedy s praxí, uplatněnou ve vedení procesu s bývalým hejtmanem Davidem Rathem, které přednesl obhájce Roman Jelínek: David Rath opakovaně obvinil soudce Roberta Pacovského z podjatosti, ale ten konfrontaci svědků s odposlechy běžně povoloval. Ostatně při následujícím výslechu svědka Jana Doležala vytěžila odposlechy obhájkyně Alena Kojzarová a bylo to pro osvětlení způsobu svědkova jednání ve vztahu k penězům a policii velmi užitečné.

Nejvášnivější spor vypukl kvůli hrubému zásahu soudu do osobnostních práv SAZ. Soud nechal pořídit otisk paměti jeho iPadu a mobilního telefonu. V pamětích obou přístrojů vedle informací, použitelných v tomto řízení, se nacházejí záznamy jeho komunikace s obhájci a podklady pro přípravu taktiky obhajoby a ke všemu také věci vysloveně soukromé, intimní popř. rodinné povahy. Soud převedl celý obsah pamětí na datové nosiče a ty nechal soudce Michal Kabelík rozdat všem obhájcům a státnímu zástupci. Vybavil je tak zbraněmi proti jeho obhajobě a způsobil průnik nepovolaných osob do jeho soukromí. Obhájci k tomu prohlásili, že předseda senátu měl nechat citlivé údaje z otisků pamětí odstranit a dát stranám k disposici pouze to, co má vztah k projednávané záležitosti. Nešlo vlastně o spor, ale o hněvivou žalobu pana obžalovaného na nehorázné jednání předsedy senátu, podporovanou právnickým vyjádřením obhájců. Pan soudce se ani nebránil, byť vyjadřování SAZ vůči němu i členům senátu bylo velmi tvrdé. K omluvě a k výzvě stranám, aby sporné nosiče dat vrátily, se nevzmužil.

Nejde o první nešetrný zásah do osobnostních práv pana obžalovaného v tomto procesu. Jejich cynické porušování se stalo normou pro celý způsob zacházení s ním.

Není známo, zda je tato nepřístojnost jen důsledkem prosté lenosti nebo kastovní netečnosti k osobnostním právům obžalovaného. V úmysl škodit se mi nechce věřit. Nemění to nic na tom, že soud se dopustil vážného pochybení, jež dokonale zapadá do obrazu tohoto procesu, který dle mého laického názoru hned od 2.prosince 2016 vede účelové uskupení olomouckých žalobců a brněnských soudců bez ohledu na dobré mravy a právo. Pro ně neplatí presumpce neviny: v obžalovaném vidí odsouzeného a chovají se hůře než je běžné při zacházení s odsouzenými ve výkonu trestu.

Část veřejnosti díky povrchním mediálním informacím věří na klišé, že SAZ se na podvodech s DPH při obchodování s pohonnými hmotami obohatil o 2,5 miliardy Kč. Skutečnost je daleko složitější a soud ji dosud nerozpletl a nikoho neodsoudil. Na SAZ se proto vztahuje presumpce neviny a jako nevinný má nárok na korektní vedení trestního stíhání. Řízení, vedené nyní u Městského soudu v Brně, si přívlastek „korektní“ v žádném případě nezasluhuje již od svého začátku v prosinci r.2016.

Jednání bude pokračovat ve dnech 2. a 3. května 2018.