Plánované červencové hlavní líčení u Městského soudu v Brně v trestním řízení soudním, vedeném senátem předsedy Michala Kabelíka proti údajnému zločinnému uskupení v čele s vazebně stíhaným Shahramem Abdullahem Zadehem (dále jen SAZ.) se pro náhlé onemocnění jednoho z obhájců nekonalo. Jednání pokračovalo až ve dnech 21. a 23.srpna 2018. SAZ se opět dostavil s čestným doprovodem šestice těžkooděnců Vězeňské služby ČR. Tentokrát soud nerozhodoval o vazbě.

Oba jednací dny vyplnilo vyjádření obž. SAZ k obžalobě a k dokazování. Dopoledne 21. seděl mezi obhájci spolupracující obžalovaný Ondřej Kučera (řečený „právník Ondra“), ale jinak se obžalovaní spolehli na zastoupení obhájci. Možná předjímají výsledek procesu, vzdali se naděje na možnost jej ovlivnit a spoléhají se plně na své obhájce.

Celý první den a část druhého se SAZ věnoval popírání obvinění z pokusu o podplacení tlumočníka do jazyka farsí při seznamování se spisem. Cílem jeho údajného zločinného počínání mělo být zpomalení překládání tak, aby nedošlo k ukončení seznamování ve lhůtě. Kdyby jeho údajný zločinný záměr vyšel, musel by být propuštěn z vazby a podle domnění žalobce by pak zcela jistě uprchl do zahraničí, nebo by se jinak vyhýbal úkonům trestního stíhání ve svém hlavním procesu, tedy v „daňové kauze“, vedené u Krajského soudu v Brně. Obžaloba v tomto bodě stojí v podstatě jen na chatrném důkazu svědeckou výpovědí tlumočníka, který se při výslechu před soudem choval k panu obžalovanému nepřátelsky a povýšeně a oznámil, že v případě opakovaného předvolání by se nedostavil. Jeho výpověď byla rozporná a z mého laického hlediska nepřesvědčivá, proto obhajoba žádala opakované předvolání, ale marně. Svědek je tlumočníkem íránské ambasády, což stojí za zmínku kvůli skutečnosti, že teheránská prokuratura vydala na SAZ mezinárodní zatykač a dožaduje se jeho vydání. Naši policisté a státní zástupci by rádi vyhověli, ale za tím účelem by museli dosáhnout neplatnosti jeho českého občanství a na tom ztroskotali.

SAZ rozebral detailně svědkovu výpověď a snažil se ji zpochybnit. Kategoricky odmítl tvrzení žalobce, že chtěl tlumočníka podplatit a upozornil, že když se nakonec dostal na svobodu, neuprchl, což je důkazem nesmyslnosti nařčení. Vyslovil domněnku, že tlumočník byl živým nástrojem policie a ve vztahu k jiným částem dokazování by nepřekvapilo, kdyby měl pravdu: základním prostředkem k jeho stíhání jsou policejní intriky. V té souvislosti namítal, že soud nenechal provést další důkazy. Zejména se domáhal přehrání záznamů odposlechů jeho konverzace s tlumočníkem. Dokazování je zřejmě neúplné a za tohoto stavu nelze předjímat jeho konečný výsledek.

Pro vystižení povahy tohoto procesu je důležité, že k žalovanému jednání došlo již v r.2015, v době první vazby SAZ, a policie se již tehdy z popudu tlumočníka zabývala jeho objasněním. Ale tehdy tuto záležitost proti panu obžalovanému nepoužila. Naopak, když Krajský soud v Brně rozhodl o přijetí rekordní kauce 150 mil. Kč a propuštění SAZ na svobodu, státní zástupce se vzdal práva stížnosti, čili tehdy údajný pokus o podplácení tlumočníka nepovažovaly orgány činné v trestním řízení za vážnou záležitost. Vytáhly ji účelově až nyní k umělému posílení vazebních důvodů.