Připomeňme si, že SAZ měl uskupení založit v r.2015 z vazby za účelem obstarání nepravdivých svědeckých výpovědí, jež měly prospět jeho obhajobě ve „velké daňové kauze“, probíhající u Krajského soudu v Brně. Iniciátorem „obchodu se svědectvími“ a hlavním článkem jeho operačního řízení byl  spolupracující obžalovaný Ondřej Kučera alias „právník Ondra“. Jako spojka mu pomáhala obž. Eva Halámková, partnerka vazebně stíhaného obž. Martina Veselého, prvního dodavatele svědectví. Uvěřila „právníkovi Ondrovi“, že pomáhá partnerovi, aby se dostal na svobodu. Obžalovaný advokát Záviš Löffelmann na žádost kamaráda Ondřeje Kučery zprostředkoval svědkovi-spolupracovníkovi PČR Janu Doležalovi přijetí trestního oznámení dalším kamarádem, policistou obž. Janem Šebkem. Dva posledně jmenovaní nevěděli, o co jde a jsou smutným příkladem toho, jak se lze ve snaze o vyhovění kamarádovi dostat do neštěstí. SAZ a obž. Martin Veselý jsou stíhání vazebně bez ohledu na to, že Krajský soud v Brně přijal v lednu r. 2016 rekordní kauci 150 milionů Kč za propuštění SAZ na svobodu a zatímco Městský soud v Brně drží beneficienta kauce nadále ve vazbě, Krajský soud v Brně  odmítá rozhněvaným složitelům kauce vrátit neúčelně investované peníze. Právo občana na pokojné nakládání  s majetkem je pro příslušníky účelového justičního uskupení neznámým pojmem.

Hlavní líčení přineslo tentokrát různá překvapení, což mimo předsedy senátu a možná i žalobce na začátku nikdo netušil. Jako obvykle v poslední době na začátku jednání předseda senátu udělil slovo obž. SAZ, který po krátké poradě s obhájci začal přednášet další výhrady. Začal námitkou proti porušení čl. 6 odst. 3 písm.c) Úmluvy porušováním zákonné ochrany důvěrnosti komunikace mezi obžalovaným a obhájcem Vězeňskou službou: musí předkládat příslušníkům eskorty ke kontrole listiny, jež předává obhájcům i ty, které přijímá od nich. Také při jeho poradách s advokáty stojí příslušníci Vězeňské služby tak blízko, že mohou slyšet, o čem se mluví. K tomu jako laik poznamenávám, že účel tohoto opatření chápu jako jinak neúčelné obtěžování pana obžalovaného: pochybuji, že těžkooděnci, nahlížející do listin, předkládaných ke kontrole, mají odbornou kvalifikaci, aby mohli při letmém nahlédnutí odhalit nebezpečný obsah.

Dále upozornil, že v souladu s přáním předsedy senátu obhájci podali již v červenci 2018 návrhy na doplnění dokazování, z nichž většina nebyla dosud provedena.  V dokazování ale dosud zůstávají mezery, což částečně znehodnocuje jeho dosavadní vyjádření k provedeným důkazům.

Rovněž  oznámil, že podal další žádost o propuštění z vazby, kterou opět podpořila nabídkou záruky jeho manželka (pro úplnost: nabídku společenské záruky spolku Chamurappi z.s. obdržel soud v poledních hodinách). Požádal soud, aby jeho novou žádost projednal bez průtahů a vyhověl jí. Stěžoval si v této souvislosti na neuvěřitelnou zdlouhavost vazebního řízení u brněnských soudů, která ho přiměla nepočkat s podáním žádosti až do doručení usnesení stížnostního Krajského soudu v Brně.  Zmínil se v té souvislosti o rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, v němž byla Česká republika kritizována za neúnosně dlouhé intervaly mezi dvěma po sobě jdoucími vazebními řízeními. To je ovšem „stará písnička“, kterou zpívali obhájci již během jeho první vazby, uvalené Okresním soudem ve Znojmě a udržované stejným stížnostním Krajským soudem v Brně, jenž se za účelem odůvodnění vazby u Městského soudu v Brně raději uchýlil ke lži, než by propustil SAZ na svobodu. Dále SAZ reptal na nedoručení nejen usnesení ve věci vazby, ale také dvou usnesení Krajského soudu v Brně ve věci stížnosti na podjatost. Všechna tři rozhodnutí vydal krajský soud v prvém týdnu  prosince r.2018. Krajský soud je odmítl obhájcům vydat s tím, že je odeslal Městskému soudu v Brně, který je založil do spisu. Ale soudce Michal Kabelík od  září r. 2018 nevyhověl žádné žádosti SAZ a jeho obhájců o umožnění nahlížení do spisu. Podobné věci se ale dějí soustavně i při jiných příležitostech a SAZ v tom vidí projev zneužívání moci. Měl jsem možnost sledovat vazební řízení u Okresního soudu ve Znojmě (v němž SAZ mimo jiné tvrdě obhajovala Marie Benešová, bývalá nejvyšší státní zástupkyně a ministryně spravedlnosti) a plynule jsem navázal na řízení u Městkého soudu v Brně. Myslím si, že členové brněnského účelového policejně-státnězástupcovsko-soudcovského uskupení do svého jednání promítají specifický vztah k osobě pana obžalovaného. Zatím jsem se nedopátral pozadí jejich postoje k němu.

SAZ kromě toho požádal, aby soudce Michal Kabelík předkládal stranám rozvrhy jednání stejně jako to činí jeho kolega Aleš Novotný v souběžné „velké daňové kauze“ u Krajského soudu v Brně. Je to důležité pro přípravu obhajoby na jednání. Předseda senátu se k tomu později vyjádřil tak, že během posledních sedmi stání nemohl nic plánovat, protože nebylo známo, kdy pan obžalovaný ukončí své vyjadřování k důkazům. Ale slíbil nápravu. V jeho slibu však bylo skryto čertovo kopýtko (o tom později).

Dále se SAZ ohradil proti nevlídné reakci předsedy senátu při jednání dne 3. ledna 2019 na jeho neochotu přijmout zastoupení neznámou substitutkou. Vyvodil z ní domněnku, že do chování předsedy senátu se promítla jeho nechuť vůči obhájcům, kteří jej napadli kvůli nezákonnému nakládání s obsahem jeho iPhonu a iPadu. Hodnotil to jako součást tlaku na obhájce i na něj samého, s cílem přimět jej, aby se vzdal zastupování Alenou Kojzarovou. Ohradil se proti tomu, že jeho obhájci jsou voláni na policii k podání vysvětlení, ačkoli policie by měla vědět, že advokát nemůže vypovídat ve věci, v které zastupuje klienta. Považuje to za psychologický nátlak na  obhájce.

U střetu mezi SAZ a soudcem dne 3. ledna 2019 jsem byl přítomen a myslím si, že v tomto případě se soudce neprovinil tolik, jak si SAZ myslí: „pro pořádek“ sděloval, co by mohl udělat, kdyby chtěl, ale nic z toho neuskutečnil. Obhajoval rozhodnutí nevyhovět návrhu obhájkyně a pana obžalovaného na odročení hlavního líčení, jehož vyhovění by bylo bezohledné vůči přítomným obhájcům ostatních obžalovaných. Ovšem námitky proti nátlaku na policisty jsou zcela na místě. Že dochází k poškozování práv pana obžalovaného při každé příležitosti, je dle mého laického názoru nevyvratitelnou skutečností.

Na konci vystoupení pan obžalovaný znova požádal o rychlé projednání jeho žádosti o propuštění z vazby a žádost předal předsedovi senátu k založení do spisu. Později se soudce Michal Kabelík vyjádřil: s projednáním nebude spěchat.

Ve vztahu k oprávněné výtce na nedoručení prosincových usnesení stížnostního soudu předseda senátu se zprvu snažil zachránit, co se dalo: prohrabal listiny na stole a vydal postrádaná usnesení obhájkyni  a žalobci. K námitkám proti neumožnění nahlížení do spisu se ale odmítl vyjádřit.

Aniž bychom rozhodnutí Krajského soudu v Brně četli, víme co znamenají: opět vše zamítnuto. Důvody neznáme. Ale není to důležité, protože když jde o SAZ, vždy se nějaké najdou, i když nejsou. I lhát se smí.  Přesto víme vše podstatné :kdyby stížnostní soud vyhověl námitkám proti trvajícímu týrání SAZ vazbou, přišel by do soudní síně bez eskorty a bez pout. Kdyby stížnostní soud vyhověl námitce podjatosti, soudce Michal Kabelík by již nemohl toto řízení vést.

Předseda senátu se pak pídil, zda obhájci mají nějaké další návrhy na dokazování a posléze nařídil dlouhou přestávku na poradu senátu.

Po přestávce předseda senátu překvapil stanovením dalšího postupu. Tedy domnívám se, že překvapil všechny mimo žalobce. O potěšení z prožitku překvapení byli připraveni mimo přítomného SAZ všichni ostatní obžalovaní, kteří se nedostavili (nemuseli).

O tom, co se dělo dál, budu vyprávět v dalším díle.

Vyšlo 17.1.2019 na mém bloggu a na webu spolku Chamurappi z.s.