Pokud zmiňuji velký počet obhájců v jednom procesu jako handicap, nežertuji: délka procesu je přirozenou podmínkou pro sbližování mezi obhájci obžalovaných, jejichž zájmy nejsou vždy shodné. Časem začnou mezi sebou debatovat, domlouvat se na společné taktice, ale také rozebírat vady postupu soudu, ať již skutečné či domnělé. Toho 22.února 2017 předseda senátu opožděným příchodem (pozn.: z omluvitelných, leč veřejnosti nevysvětlených důvodů) poskytl obhájcům časový prostor přibližně čtvrt hodiny k úvahám o výši ztráty, způsobené stranám řízení, státu a nakonec i přítomné veřejnosti zrušením hlavního líčení kvůli nepřítomnosti přísedící dne 17.února 2017. Se započítáním odhadu nákladů na zbytečné eskortování obž. Shahrama Zadeha dospěli k přibližné částce až 150 tis. Kč.

Pozornost čekajících upoutala přítomnost „vetřelce M.Š.“, který se nedal odradit dvojím vykázáním ze soudní síně. Neukolébán vlídným přijetím u předsedy soudu Milana Bořka vypracoval další písemnou stížnost a v doprovodu dvou společníků přišel potřetí vyzkoušet, zda se mu podaří překonat odpor předsedy senátu Aleše Novotného a některých advokátů k jeho přítomnosti v soudní síni. Zvědavost nevzbudil neznámý muž, z něhož se za několik okamžiků vyklubal předseda soudu Milan Bořek, ani statný vousáč s rancem na zádech, jímž byl pracovník kanceláře Veřejného ochránce práv. „Vetřelec M.Š.“ mohl být spokojen, protože současně s předložením stížností žádal, aby předseda soudu a představitel úřadu Veřejného ochránce práv vykonali dohled v soudní síni.

Pokud byl někdo zvědav, jak dopadne další pokus „vetřelce M.Š“ usadit se v soudní síni, záhy zjistil, že se tentokrát žádné divadlo konat nebude. Ke vstupu do soudní síně byli vyzváni pouze obžalovaní a obhájci, pro veřejnost se dveře zavřely. Postavil se před ně příslušník Justiční stráže se služebním číslem 20863 a kdo chtěl dovnitř, musel ukázat občanský průkaz. Na upozornění předsedy spolku Šalamoun Johna Boka, že jedná nezákonně a provedení nezákonného příkazu měl dle zákona odmítnout, nedbal. Překážka v podobě příslušníka ozbrojeného sboru měla v tu chvíli mnohonásobně větší váhu než všechny judikáty a stanoviska Veřejného ochránce práv (např. 5192/2011/VOP) dohromady, která požadování sdělení jména a příjmení či předložení občanského průkazu po zástupci veřejnosti označují za nevhodné chování soudce. Soudce si ovšem umyl ruce jako Pilát Pontský: zapovězené jednání přenesl na příslušníka ozbrojeného sboru. Je to důkaz, že bezpráví lze někdy páchat v souladu se zákonem. Dohlížející o přestávce opustili soudní síň a odvedli s sebou předsedu spolku Šalamoun Johna Boka. Přestávku o pár minut přetáhli a příslušník Justiční stráže je při návratu odmítl vpustit do soudní síně. Nakonec se šel zeptat předsedy senátu a posléze se omluvil. (Kdysi mě poučila expředsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová, že do soudní síně lze vstupovat i během jednání).

Dodávám, že během dlouhých let „kočování“ po českých soudech jsem zažil různé nepřístojnosti nejen justičních a bezpečnostních orgánů, ale nic srovnatelného s prováděním lustrací veřejnosti při hlavním líčení, řízeném předsedou senátu Alešem Novoným.

Jednací den jinak patřil obž. Vojtěchu Kudláčovi a zájemcům o jeho výslech, z nichž zejména spoluobžalovaní jej „grilovali“ nemilosrdně. Shahram Zadeh se zajímal, zda pan obžalovaný znal některé osoby, které procházejí jeho částí příběhu. Z nich jej pochopitelně nejvíce zajímal korunní svědek Petr Pfeifer a chtěl vědět, proč jej Vojtěch Kudláč označil za pravou ruku obž. Petra Moštěka. Dověděl se pouze, že tázaný měl tuto informaci od obž. Michala Šimáka. Zejména se zajímal o podíl skupiny kolem spolupracujících obžalovaných na celkové škodě, uvedené v obžalobě. Ale Vojtěch Kudláč jej nedokázal uspokojit. Dále se Shahram Zadeh tázal na způsob, jakým se obž. Vojtěch Kudláč domohl postavení spolupracujícího obžalovaného, a stejně jako jiní vyslýchají spoluobžalovaní naznačoval, že jeho doznání je natolik nekonkrétní, že vlastně není doznáním. Tato výhrada ostatně se prolínala i výslechy jinými obžalovanými, a to i vůči obž. Jiřímu Eliášovi: všem obžalovaným by jistě vyhovovalo, kdyby spolupracující obvinění nakonec o svůj status přišli a s ním i o výhody, jež získali odměnou za své „práskačství“.

Zde se projevil další handicap rozsáhlých procesů

Z dalších vyslýchajících nejvíce potíží způsobil Vojtěchu Kudláčovi obž. Petr Moštěk, jehož vyslýchaný soustavně ohrožuje líčením jeho řídící role v té části podvodné obchodní sítě, přes kterou měl přehled. Obž. Petr Moštěk se snažil vyvrátit věrohodnost jeho výpovědi ve všech ohledech, včetně zpochybnění oprávnění získat status spolupracujícího obviněného, popřením schůzek a přejímání peněz v udaných místech a časech. Upozornil i na některé rozpory mezi jeho výpovědí a výroky jeho údajného nadřízeného Jiřího Eliáše: pokud by se prokázalo, že jeden ze spolupracujících obviněných nemluví pravdu, mohl by přijít o své zvýhodněné postavení.

Výslech, provedený obž. Danielem Rudzanem, nebyl tak zajímavý, jako chování jeho a vedle něj sedící obž. Elišky Coufalové při výsleších, vedených jinými vyslýchajícími: časté nevěřícné kroucení hlavou, krčení rameny, potlačovaný smích a vzrušená šeptaná výměna poznámek přesně vyjadřovaly názor obou obžalovaných na věrohodnost výpovědi obž. Vojtěcha Kudláče.

Ukončením výslechu Vojtěcha Kudláče se otevřela cesta k další etapě řízení, tedy k výslechům svědků. Až to této chvíle nezaznělo nic, co by svědčilo ve prospěch tvrzení obžaloby, že obž. Shahram Zadeh nejen řídil organizovanou zločineckou skupinu, ale dokonce ji s Danielem Rudzanem založil. Proto účastníci řízení s napětím očekávali výsledek výslechu korunního svědka Petra Pfeifera a jeho manželky, plánovaného na den 23.února 2017. S velkým zklamáním ale museli přijmout zprávu předsedy senátu, že se oba svědci z ůčasti omluvili a soud se pokouší zajistit za ně náhradu. Nakonec se ukázalo, že se soud pokusil telefonicky přivolat jednoho (!!!!!!) svědka a na 24. února 2017 neměl nikoho . Když se svědek bez omluvy nedostavil, předseda senátu po projednání různých organizačních a administrativních záležitostí hlavní líčení dne 23.února 2017 ukončil a odročil jednání na 29.-31. března 2017.

Zde se projevil další handicap rozsáhlých procesů. Desítky svědků, rozptýlených po celém území ČR, ztěžují plánování jejich účasti tak, aby nedocházelo k časovým ztrátám, ať již způsobeným jim nebo stranám řízení. Situaci komplikuje nekázeň svědků nebo zásahy vyšší moci, jež způsobují jejich neplánovanou neúčast. Řízení má probíhat pokud možno rychle, ale za daných podmínek je obtížné tomuto požadavku vyhovět.

V našem případě hlavní líčení bylo zahájeno dne 12. ledna 2016. Uplynulo více než 13 měsíců a teprve částečně skončily výslechy obžalovaných, na které ještě čekají vyjádření k výpovědím spoluobžalovaných. Daleko větší kus cesty je před námi. Bude-li řízení postupovat dosavadním tempem, je prvostupňový rozsudek v nedohlednu.

Z pozorování všeho, co se děje kolem Shahrama Zadeha, dle státních zástupců údajné hlavy dnes už dvou organizovaných zločineckých uskupení, jako laik vyvozuji, že se vytvořilo organizované účelové uskupení policistů, státních zástupců a soudců, které je nástrojem jakéhosi „vyššího zájmu“ na jeho rychlém a přísném odsouzení. Pomineme-li spikleneckou teorii o službě dubajskému emírovi, s nímž Shahram Zadeh vede spor o spoustu peněz, můžeme připustit, že „vyšší moc“ celkem správně usoudila, že zpronevěřené prostředky z krácení DPH se rozptýlily mezi desítky zadlužených účastníků sítě a nikdo je z nich zpět nevytáhne. K Shahramu Zadehovi asi vede jeho pronásledovatele víra, že by se na něm stát mohl zhojit za ztrátu 2,5 miliardy Kč, která z největší části vznikla během vyšetřování, dozorovaného žalobcem Alešem Sosíkem. Propadnutí jeho majetku ve prospěch státu chtějí spříseženci dosáhnout co nejrychleji a jako „malou zálohu“ by rádi zabavili ve prospěch státu rekordní kauci 150 mil. Kč.

Odposlouchávání hovorů není jedinou nepatřičností

V úsilí o dosažení cíle jim není žádná nemravnost dost nemravná a nevyhýbají se prostředkům, jež jsou na hraně zákona nebo i za ní. V prvé řadě podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby lpí na rozhodnutí státního zástupce Aleše Sosíka zajistit beztrestnost zakladateli „sítě“ Petru Pfeiferovi a ponechat jej v postavení svědka výměnou za ochotu usvědčovat Shahrama Zadeha, jemuž dluží velké peníze. Současně došlo ke krácení práv obhajoby odstraněním části spisu, která se týkala vyšetřování proti tomuto „korunnímu svědkovi“, pravděpodobně spíše „spolupracujícímu spolupachateli“.

Projevem netrpělivosti byla akce státního zástupce KSZ Brno Jiřího Kadlece, který nechal Shahrama Zadeha po složení kauce a po propuštění z vazby zadržet hned na dvoře věznice a pokusil se na něj nechat uvalit tzv. předběžnou vazbu, která je časově neomezená. Jako laik soudím, že v tomto případě skutečně došlo k překročení zákona, protože pro uvalení vazby nebyly dány zákonné podmínky. Trestní stíhání pachatele pro zneužití pravomoci úřední osoby by bylo na místě. Nepodařilo se ale prosadit ani jeho kárné stíhání: státní zástupce má právo na beztrestné uplatňování nesprávného právního názoru.

Myšlenka „máme kauci na účtě a obviněného přesto ve vězení“ byla velkým lákadlem. Cesta ke konečnému cíli ale vede přes rozsudek, který v kauze, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 46T 5/2015, je zatím v nedohlednu.

Proto spříseženci vlomili do procesu Krajského soudu v Brně nové trestní stíhání s uvalením vazby dne 4. prosince 2016. V této nové kauze figuruje opět Shahram Zadeh jako zločinec-kouzelník, který tentokrát dokonce z vazby řídil organizované zločinecké uskupení, ovlivňující svědky kauzy sp.zn. 46T 5/2015 ve prospěch jeho a spoluobžalovaných. Policie pod dozorem státního zástupce Michala Galáta ve snaze získat důkazy o vykonávání jeho řídící funkce nasadila odposlechy. Kryta formálním respektováním zákona prováděla mimo jiné odposlechy rozhovorů podezřelého s advokátkou, která jej obhajuje v kauze Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 46T 5/2015 a mluvila s ním o věcech jeho obhajoby. Je to další případ poškození základních práv občana postupem zdánlivě podle zákona. Přepisy odposlechů byly založeny do „nového“ spisu a je podezření, že se dostaly – nebo poznatky z nich - do rukou předsedy senátu Aleše Novotného, který k nim nesměl získat přístup. Státní zástupce Michal Galát zaštítil tento postup policistů poukázáním na skutečnost, že Shahram Zadeh byl v procesním postavení podezřelého ve věci, pro kterou neměl ustanoveného obhájce, proto se na odposlechy nevztahoval zákaz odposlouchávání hovorů s advokátem. Taková námitka dle mého laického úsudku neobstojí, protože soud povolil policistům odposlech hovorů, týkajících se „nového“ trestního řízení, nikoli kauzy sp.zn. 46T 5/2015. Obě kauzy vyšetřují stejní policisté. Ti věděli o vztahu podezřelého k advokátce jako k obhájkyni v kauze sp.zn. 46T 5/2015, na kterou se nové povolení k odposlechu rozhovorů nevztahuje, proto tyto hovory neměli odposlouchávat. Jde o nehoráznost tak velkou, že vzbudila nelibost i stavovských organizací: Unie obhájců podala na policisty trestní oznámení a Česká advokátní komora vydala odsuzující stanovisko v neprospěch pachatelů nezákonných odposlechů.

Odposlouchávání hovorů Shahrama Zadeha není jedinou nepatřičností, která se v této době stala. Městský soud v Brně na něj uvalil útěkovou vazbu, i když věděl, že pan obviněný vyšel nedávno z vazby po složení rekordní kauce 150 mil. Kč. Mimo mou způsobilost chápat nesmysly je pochopení, proč nebezpečí propadnutí kauce by bylo v jednom případě pojistkou proti útěku, zatímco v druhé kauze by možnost propadnutí kauce obviněného od útěku neodradila, takže by kauce vlastně byla neúčinná. Uvalení nové útěkové vazby na obviněného, propuštěného na svobodu v jiném probíhajícím a navíc souvisejícím řízení, neobstojí v testu zdravého selského rozumu. Dodávám, že Shahram Zadeh by neutekl, ani kdyby se mu naskytla příležitost, protože jeho cílem je zbavit se nařčení státního zástupce Aleše Sosíka z trestné činnosti, které se dle jeho ustáleného vyjadřování nedopustil. Nemůže toho dosáhnout jinak než důsledně vedenou obhajobou. Útěkem by doznal vinu a stal by se doživotním štvancem. To není jeho cíl.