Osobně nemám vůbec pochybnosti o způsobilosti Lenky Bradáčové vyhovět nárokům úřadu nejvyššího státního zástupce. Srovnávám ji s Renatou Veseckou a Pavlem Zemanem, s nimiž jsem měl možnost jednat při akcích Spolku Šalamoun. Nikoho lepšího neznám, což ovšem neznamená, že neexistuje, neboť můj obzor je omezený. Cením si její právnické vyspělosti a nasazení, s kterým se věnuje své práci. Očekávám, že uvnitř úřadu se osvědčí jako dravá „štika v rybníce“, z čehož někteří její podřízení nebudou mít radost, ale „zákazníkům justice“ to prospěje. Vím, že některé věci se jí nepovedly, ale bez chyb není vůbec nikdo. Pokud jsem se na ni výjimečně obrátil se stížnostmi na její podřízené, nikdy mi nevyhověla. Ve věcech, jež se jí netýkaly, mi ale nejednou poskytla cenné rady. Ale už si nepamatuji, kdy jsem s ní naposledy mluvil. Určitě ji nepodporuji proto, že bych od ní měl nějaký prospěch.
Přesto, že k ní mám důvěru, souhlasím s kritiky postupu ministra Pavla Blažka, kteří namítají, že měl vypsat výběrové řízení. Funkce nejvyššího státního zástupce je mimořádně významná, neboť je vykonavatelem příslušné části trestní politiky státu. Výběru držitele významné moci by se měla věnovat přiměřená pozornost.
Ministr asi bude namítat, že vypsání výběrového řízení zákon v tomto případě nepředpisuje a nebyl na ně čas, neboť dosavadní nejvyšší státní zástupce Igor Stříž jej zaskočil neočekávanou resignací. Nechám stranou „konspirační“ teorie o tom, že Igor Stříž musel resignovat, aby se otevřel prostor pro Lenku Bradáčovou. Jako laik trvám na názoru, že čas na výběrové řízení se mohl vytvořit pověřením některého náměstka NSZ zastupováním nejvyššího státního zástupce na potřebných pár týdnů do nástupu řádně vybraného držitele funkce.
Ale „kingsmaker“ Pavel Blažek zřejmě spěchal. Byl si jist, že slabošský předseda vlády a ostatní ministři se mu do cesty nepostaví. Chtěl svou (i mou !) favoritku usadit v novém úřadě, dokud vládne koalice Spolu. Kdysi čelil velkému mediálnímu tlaku proti jejímu jmenování vrchní státní zástupkyní, který ustál. Jistě přežije i mediální láteření kvůli jejímu dosazení do čela Nejvyššího státního zastupitelství.
Pavel Blažek postupoval promyšleně. Nejdříve novelizací příslušné části zákona o státním zastupitelství učinil postavení nejvyššího státního zástupce odolným proti případným pokusům o jeho odvolání po změně vlády. Tak silné postavení nemá ani spolkový nejvyšší státní zástupce v Německu, jehož sice na návrh vlády jmenuje přímo spolkový prezident, ale spolkový ministr spravedlnosti má právo bez odůvodnění a s okamžitou platností ho dočasně postavit mimo službu a tím spustit proces odvolání spolkovým prezidentem. Jeho postavení je zvlášť zranitelné, protože je považován za „politického úředníka“ (v Německu a Rakousku mají státní zástupci formální postavení úředníků), jemuž se poklesky neodpouštějí. Českému nejvyššímu státnímu zástupci může závidět i jeho španělský kolega. Ve Španělsku má státní zastupitelství postavení ministerstva. Nejvyšší státní zástupce je členem vlády. Jmenuje ho král na čtyřleté funkční období na návrh tří složek státní moci. Přichází a odchází s vládou, ale mezitím jej může kdykoli a bez vysvětlení nechat odvolat ministr spravedlnosti.
Pokud by se tedy po volbách ujala moci vláda dnešní opozice, s případnou nevoli nad jmenováním Lenky Bradáčové by asi neuspěla. Rozumná vláda by ale před jmenováním nejvyššího státního zástupce s opozicí jednala, zvlášť když se blíží volby.
Nepřeji Lence Bradáčové, aby případně musela o své postavení bojovat s vládou Andreje Babiše, který se svými ministry spravedlnosti zacházel všelijak, nicméně jako laik si myslím, že jmenování nástupce Igora Stříže měla Fialova vláda přenechat nové vládě, protože je velmi důležité, aby mezi vládou a vykonavatelem její trestní politiky byl soulad a vzájemná důvěra. Bylo možné toho dosáhnout pověřením některého náměstka NSZ dočasnou správou výkonu funkce nejvyššího státního zástupce.
Do „selanky“, která vznikla Blažkovým akrobatickým kouskem bleskového nahrazení Igora Stříže Lenkou Bradáčovou, ale „vhodil vidle“ bývalý vojenský prokurátor prof. Jaroslav Fenyk upozorněním, že Lenka Bradáčová nebude moci pro podjatost vykonávat pravomoc přezkumu rozhodnutí vrchního státního zastupitelství ve věcech, v nichž sama rozhodovala. Má samozřejmě pravdu, ale stejným způsobem z okruhu „bezproblémových“ uchazečů o funkci nejvyššího státního zástupce vyřadil také gen. Radima Dragouna, vrchního státního zástupce v Olomouci a všechny krajské státní zástupce. Okruh „bezproblémových“ uchazečů se tak zúžil na současné nebo bývalé státní zástupce, kteří neměli možnost provádět dohled nad rozhodováním nižších státních zastupitelství, mezi nimi na vedoucí pracovníky NSZ.
Vrátíme-li se do minulosti, pak vidíme, že Igor Stříž byl vždy jen náměstkem – nejdříve vrchního státního zástupce v Olomouci Ivo Ištvana, pak nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Proto proti jeho jmenování výtka kolegy vojenského prokurátora nepůsobila. Obecně ale postup na vyšší místo z nižší pozice na žebříčku funkcí je přirozený.
Podle mého laického názoru trestní právo umožňuje námitku vojenského prokurátora prof. Jaroslava Fenyka překonat, ale nebudu se tím na tomto místě dopodrobna zabývat.
Zaujalo mě, že v článku se důrazně ozval doc. Zdeněk Koudelka, kdysi třetí náměstek nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké. Je to známý politizující právník, který by se případně mohl ucházet o funkci nejvyššího státního zástupce. Napadá Lenku Bradáčovou za záměr usilovat o zrušení vrchních státních zastupitelství a brojí proti němu, protože by tím vzrostla její moc nejvyšší státní zástupkyně. Já naopak cením, že Lenka Bradáčová chce pokračovat v reformě státního zastupitelství, s kterou přišel po svém nástupu Pavel Zeman. Nástrojem reformy mělo být přijetí nového zákona o státním zastupitelství, jenž by mimo jiné přinesl zrušení vrchních státních zastupitelství a zřízení speciálního „protikorupčního“ státního zastupitelství s celostátní působností. Lenka Bradáčová patřila v prosazování reformy k významným oporám Pavla Zemana. Protože tehdy ještě justiční „věrchuška“ nepropadla papalášství tolik jako ta současná, k debatám o návrhu nového zákona byl připuštěn i Spolek Šalamoun. Dnes se to zdá neuvěřitelné, ale tehdy jsem v prostorách Poslanecké sněmovny a jinde přednášel na speciálních seminářích o návrhu nového zákona. Mezi posluchači byli i státní zástupci. Pokus nakonec ztroskotal a zbylo z něj jen nedávné zavedení pevných funkčních období vedoucích státních zástupců. Takže doba, kdy vedoucí státní zástupce mohl sedět na svém místě dvacet i více let, konečně skončila.
Reforma dle Pavla Zemana znamenala, že zrušením vrchních státních zastupitelství bude umožněno jednotné řízení předsoudních fází trestního řízení na celém území státu. Současná struktura státního zastupitelství kopíruje dřívější zemské uspořádání státu. Vrchní státní zastupitelství v Praze a Olomouci jsou značně odlišné úřady: v Praze sedí přibližně stovka státních zástupců v jedné budově pod denní kontrolou vrchní státní zástupkyně, zatímco olomoucké vrchní státní zastupitelství zastřešuje zhruba třetinovou skupinu „zdivočelých“ státních zástupců (terminus technicus advokáta Tomáše Sokola), rozptýlených po Moravě. Rozdíly ve vedení předsoudních fází trestního řízení v Čechách a na Moravě sice nejsou velké, ale občané mají právo, aby v každém koutě republiky s nimi orgány činné v trestním řízení nakládaly naprosto stejně. V současné úpravě je nejvyšší státní zástupce spíše metodickým pracovníkem. Je přímým nadřízeným pouze zaměstnanců NSZ a dvou vrchních státních zástupců. Po zrušení vrchních státních zastupitelství jeho moc skutečně vzroste, jak straší doc. Zdeněk Koudelka, ale efektivita nákladů státu na jeho činnost podstatně vzroste. Pokud mě paměť neklame, v době nadšení pro reformu státního zastupitelství, prosazovanou nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, doc. Zdeněk Koudelka ji podporoval.
Na závěr soudím, že jakékoli námitky proti jmenování Lenky Bradáčové nejvyšší státní zástupkyní již nepovedou ke zvrácení rozhodnutí Fialovy nekompetentní vlády. Nezbývá, než jí přát, aby dosáhla dělného soužití s vládou, která přijde po volbách, ať to bude kdokoli. Samozřejmě přeji i úplné prosazení Zemanových reformních záměrů, nebo ještě lépe i uplatnění některých prvků z návrhu zákona o státním zastupitelství, vypracovaného na půdě Spolku Šalamoun a vloženého do eklepu Poslanecké sněmovny poslankyní za stranu Úsvit. Na jeho projednání nikdy nedošlo. Nebyl v rozporu se Zemanovým návrhem, pouze jej rozšiřoval.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
