Veřejnost při hodnocení prezidentů si mimo jiné všímá rozdílnosti způsobu, jímž jednotlivé hlavy státu svou pravomoc využívaly.

Prezident republiky Petr Pavel, stejně jako před ním bývalý prezident Václav Klaus, se rozhodl nevyužít možnost, danou trestním řádem, a přijmout podíl ministerstva spravedlnosti na vyřizování žádostí o milost. Zatížil sebe a svou kancelář rozsáhlou agendou. Úroveň jejího zvládnutí ovlivní stopu, kterou v tomto ohledu za sebou zanechá, až mu vyprší mandát.

V těchto dnech Petr Pavel překvapil veřejnost udělením prvních čtyř milostí. Jeho předchůdcům se stávalo, že některá rozhodnutí o udělení milosti veřejnost přijala s nevolí. Myslím, že v případě těchto jeho milostí to nehrozí. Ve všech zmíněných případech došlo k zmírnění dopadů trestního práva do života odsouzených a jejich blízkých, s nímž lze souhlasit.

Rozhodnutí zbavit se vlivu ministerských úředníků na rozhodování o milostech staví prezidenta republiky do příznivého světla. Otázky ale může vyvolat skutečnost, že od začátku roku dorazilo na Hrad 700 žádostí, ale prezident uspokojil jen čtyři žadatele. Spolek Chamurappi, jehož jsem představitelem, o milost nežádal. Nejsem tedy mezi stovkami zklamaných žadatelů, kteří by rádi znali odpověď na otázky: Proč jen čtyři milosti, a proč padlo prezidentovo oko právě na ně? Jakým způsobem se provádí vyhodnocování žádostí a kdo konkrétně se jím zabývá? Budou následovat další milosti? Je naděje, že se dostane i na některé další, o nichž prezident dosud nerozhodl?

Všechny otázky lze odbýt odpovědí, že prezident není ve svém rozhodování omezen žádnými pravidly, není povinen rozhodnutí zveřejnit, a dokonce je odůvodnit. Kdyby si „hodil korunou“ a rozhodl, rozhodnutí by bylo platné. Takto ale určitě žádný prezident nepostupoval.

Václav Klaus na začátku prezidentské dráhy prohlásil, že „milostí bude jako šafránu“. Agendě vyřizování žádostí se věnoval osobně velmi pilně, některé příběhy žadatelů ho trápily. K pomoci si přibral široký aktiv spolupracovníků, kteří pečlivě zkoumali žádosti a s nimi související spisy. Bylo to nesmírně pracné, ale přístup se vyplatil. Sporné případy se v řadě jeho rozhodnutí vyskytly jen výjimečně a nejsou zvlášť závažné. Většinu z nich na základě osobních poznatků za sporné nepovažuji. Osobně mě mrzí, že přece jen Václav Klaus mohl být o něco štědřejší (amnestie můj názor nemění, je to jiná záležitost než individuální milosti).

Prezident Petr Pavel si s problémem vyhodnocování žádostí a vyhledávání vhodných kauz pro udělení milostí jistě poradí, bude-li se agendou dále zabývat. Výběr prvních čtyř případů je zdařilý. Nemění na tom nic ani skutečnost, že se mi do rukou náhodně dostala dvě vyrozumění o zamítnutí žádosti o milost, která na mne působí dojmem povrchnosti posuzování případů. Ale každý začátek je těžký a díky zkušenostem s úředníky kanceláře prezidenta Miloše Zemana jsem zvyklý na horší věci.

Dodávám, že jsem generála Petra Pavla prezidentem nevolil. Ale „komu čest, tomu čest“.

(Vyšlo dne 31. 7. 2024 na mém blogu a na webu spolku Chamurappi, z.s.)

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu ZDE jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný v knihkupectvích.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.