Podle původního záměru měla na semináři spisovatelka Marie Formáčková představit 2. díl knihy Zločiny beze zbraní („žlutou knihu“). Ale pořadatelé nakonec od záměru upustili, protože Městský soud v Brně vydal 29. března 2023 předběžné opatření (ZDE), jímž distribuci knihy zakázal. Její předvádění na semináři by se dalo považovat za pohrdání soudem, a to by Ústavně právnímu výboru neslušelo.

Důvodem zákazu knihy je 1. kapitola, v které autorka ostouzí manžele Jaroslava a Jarmilu Novotné a zpochybňuje soudní rozhodnutí, jimiž byli zproštěni obžaloby z trestné činnosti ke škodě sponzora knihy Pavla Buráně. Za těchto okolností představila 1.díl („červenou knihu“) a na zákaz distribuce „žluté knihy“ si pouze postěžovala.

Někteří účastníci semináře reagovali na zprávu o zákazu knihy nevrle. Zaslechl jsem pohoršená vyjádření hlavně účastníků z „Buráňovy stáje“ a s nimi Johna Boka, jenž možná netuší, co se skrývá za nadšením Václava Peričeviče, jeho nástupce ve funkci předsedy spolku Šalamoun, pro Pavla Buráně a jeho tažení proti justici. Padaly výroky o útoku na svobodu slova či cenzuře.

Byl jsem podružným členem autorského kolektivu 1. dílu. Proto jsem s předstihem dostal zprávu, že se připravuje 2. díl, zasvěcený hlavně podpoře úsilí Pavla Buráně o zvrácení zprošťujícího rozsudku ve prospěch manželů Novotných. Pavel Buráň v jejich procesu vystupoval jako poškozený.

Kniha měla vyjít s jeho finanční podporou. Odmítl jsem proto nabízenou autorskou spoluúčast. Autorský kolektiv jsem ovšem varoval: proces jsem sledoval od r. 2017 až do konce přímo v soudní síni. Prostudoval jsem také spis z přípravného řízení. Vím o procesu určitě podstatně více než nadšenci pro Pavla Buráně. Ani Pavel Buráň, ale ani Novotní mi nemohou nic napovídat. Jejich zproštění je nezpochybnitelné.

Nepřekvapuje, že zákaz vydání knihy může narazit na nepochopení nezasvěcené veřejnosti, vystavené jednostranných klamavým informacím najatých psavců. Dochází zde ke střetu dvou práv: práva na svobodu slova a práva na ochranu občana před nedůvodným ostouzením. Právo na svobodu slova ovšem kritici zákazu vykládají jako právo kohokoli svobodně ostouzet. Kdo si pozorně přečte pár stránek usnesení o předběžném opatření, které je dostupné na internetových stránkách spolku Chamurappi (ZDE), přesvědčí se, že soud si byl střetu práv vědom a s pečlivým odůvodněním upřednostnil právo na ochranu osobnosti.

Podle mého názoru k jeho rozhodnutí pomohla sama autorka Marie Formáčková neprofesionálním výkonem. Při telefonickém rozhovoru mi sdělila, že necítí odpovědnost za obsah 1. kapitoly, protože pouze sepsala vyprávění Pavla Buráně. Je to úděsné: text je pro manžele Novotné hrubě urážlivý, ale jeho autorka vlastně o kauze nic neví, jen sepsala cosi, co nemá ověřeno z jiného zdroje. Samozřejmě zastřela postavení Pavla Buráně jako dlužníka Jaroslava Novotného, které on sám při vystupování před soudem nepopřel. Nevšimla si jeho aktuálního trestního stíhání pro podvod se škodou 140 mil. Kč. Samozřejmě platí presumpce neviny, ale je to informace tak závažná, že zmínka o ní by pro úplnost neměla chybět.

Obsah dílka Marie Formáčkové má dvě sporné části. Jedna popisuje trestní věc Novotných z pohledu údajného poškozeného Pavla Buráně. Tato část je nepravdivá. Její nepravdivost je potvrzena usnesením Vrchního soudu v Olomouci z 14. prosince 2022 (ZDE). Odvolací soud se věcí zabýval již potřetí a držel se přísně výsledků dokazování zlínské pobočky Krajského soudu v Brně. Ve shodě s výrokovou větou rozsudku nalézacího soudu s matematickou přesností z nich vyvodil, že se žalovaný skutek nestal.

Pavel Buráň se dostavil 8. října 2014 ještě lehce podnapilý do policejní služebny ve Zlíně (místně příslušným Územním odborem v Uherském Hradišti pohrdl) a odvyprávěl tam vyprávěnku, kterou převzala Marie Formáčková „i s chlupama“. Zlínská kriminální policie se snažila vyprávěnku podložit důkazy. Jenže v soudním přezkumu neobstály. Podle vyprávěnky měli Pavla Buráně přepadnout na silnici tři „falešní policisté“ , dopravit jej do vily Novotných a tam jej vydírat. Pavel Buráň je při rekognicích „poznal“ s vysokým stupněm jistoty. Soudce Radomír Koudela se velmi snažil virtuózně vedenými výslechy prolomit alibi „falešných policistů“. Ale hned v prvním rozsudku soud pravomocně zprostil obžaloby jednoho z nich a v dalším rozsudku zbývající dva. V obou případech se zproštěním souhlasil žalobce, pokud je dokonce sám nenavrhl. Únos bez únosců je zjevný nesmysl.

Zmíněná kapitola obsahuje dále soukromé znevažující hodnocení osobnosti Jaroslava Novotného a jeho podílu jako společníka na činnosti firmy. Svou povahou jde o bezvýznamné pomlouvačné sdělení, jehož pravdivost by asi Pavel Buráň sotva podložil důkazy, a ani je nikdo zkoumat nebude. Kvůli tomu by vyžadování zákazu šíření knihy nestálo za námahu.

Novotní se právem brání šíření křivého označení za pachatele ohavného zločinu, k němuž podle zjištění soudů nedošlo. Na to mají svaté právo.

Podotýkám, že autorský kolektiv má smůlu. Pravdivost jeho vývodů ve věci Novotných vyvrátily soudy. V knize jsou ovšem další kapitoly, které nezlehčují pravomocné rozsudky. Jedna z nich obsáhle a kriticky pojednává o tzv. „kauze Bereta“. V té ale právě padly rozsudky, jež závěry autorů zpochybňují. Jde ovšem o rozsudky nepravomocné, proti nimž se odsouzení na místě odvolali. Nelze tedy vyloučit, že odvolací soud může vývody autorů potvrdit.

Posléze dodávám, že zákaz šíření „žluté knihy“ svědčí ve prospěch mého pohledu na stíhání Novotných, takže bych mohl být spokojen. Současně ale zabránil šíření článku Johna Boka, který obsahuje pochvalný odstaveček o mé osobě. Přesto zastávám názor, že „žlutá kniha“ by měla jít do stoupy. Proti případnému druhému vydání s vypuštěním závadové 1. kapitoly by ale zjevně nemohly být námitky.

Spolek Šalamoun se rozhodl zmenšit škodu jakoby způsobenou Pavlu Buráňovi zákazem šíření knihy. Vyjádřil se, že se necítí vázán příslušným soudním rozhodnutím a 1. kapitolu uveřejnil na svých internetových stránkách. Asi to považuje za akt občanské statečnosti. Vidím to ale jako projev pohrdání soudem. Zejména se internetové stránky spolku staly nástrojem šíření lži a ostouzení slušných lidí. Byl jsem členem spolku zhruba 20 let. Patřil jsem k blízkým spolupracovníkům předsedy Johna Boka. Nepamatuji si, že by se spolek Šalamoun v minulosti dopustil srovnatelné nepřístojnosti.

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu ZDE jsem nyní uveřejnil druhý díl, který brzy vyjde i v „papírové“ formě.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Hejna. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.