Projevy pronesli řečníci zvučných jmen, představitelé justice i akademické obce: Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu, čerstvě jmenovaný prof. Jan Kysela, vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty KU, prof. Aleš Gerloch, vedoucí katedry ústavního práva PF KU, prof. Vladimír Sládeček, předseda senátu Ústavního soudu, Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu, František Púry, předseda Trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR, Petr Jäger, náměstek ministra spravedlnosti a Lenka Marečková, hlavní inspektorka ochrany lidských práv Ministerstva obrany ČR.

Pavel Rychetský zasadil téma do rámce úcty k ústavě a varoval před lehkomyslným přístupem k choutkám ji měnit. Přednášející jako celek probrali problematiku pravomoci prezidenta udělovat milost ze všech možných stran a úhlů a také z historického hlediska. Neshodli se vůbec na ničem: někdo by milost zachoval v současné podobě, někdo by prezidenta omezil kontrasignací předsedou vlády nebo pověřeným členem vlády, jiný by ji zrušil, protože do právního řádu demokratického státu jako monarchický přežitek nepatří. Víceméně se shodovali v tom, že pokud zůstane právo milosti zachováno v jakékoli podobě, pak má opodstatnění pouze pro řešení obtížných životních situací z humanitárních důvodů. V žádném případě by se cestou milosti neměly napravovat justiční přehmaty, neboť trestní řád nabízí tak  širokou škálu opravných prostředků, že to není třeba.

Je zřejmé, že přednášející si buď vůbec nepřipouštějí, že justice občas pošle za mříže nevinného člověka či uštědří nepřiměřeně přísný trest, nebo si toho sice jsou vědomi, ale v jejich bohorovnosti jim to nijak nevadí: když se kácí les, létají třísky. Přiznávají justici právo dopouštět se justičních přehmatů a zločinů, a to zcela beztrestně. Proti jejich postoji stojí „šalamounský“ názor, že výskyt jediného nevinného člověka v našich věznicích je ostudou pro stát, jehož hodnotu jako místa pro život lidí výrazně snižuje.