Recidivista se uměl pohybovat ve světě. Měl proto různé užitečné známosti. Byl mezi nimi starý muž, který žil sám ve vlastním domě. Byl bohatý, neboť získal restitucemi několik dobře zachovalých domů, jež pronajímal. Majetek rozmnožoval úspěšným obchodováním s realitami. Zisky vkládal do výhodných nákupů nemovitostí. Recidivista o něm vyprávěl svým kumpánům.

A jeden z „bílých límečků“ dostal odvážný nápad na zhojení ztrát: Starý muž je v podstatě bezbranný, pod tlakem přiměřeného násilí by se jistě uvolil bezplatně převést na recidivistu a jeho partu dobře vybrané nemovitosti. Kumpáni o hrozném nápadu rokovali a promýšleli jej do podrobností. Kámen úrazu byla jejich vlastní nezpůsobilost k spáchání násilí: Mimo recidivisty žádný z nich neuměl zacházet se zbraněmi a mimo něj by žádný z nich nedokázal udeřit pěstí.

Ale opět se osvědčily recidivistovy známosti. Byl mezi nimi policejní důstojník, který velel větší jednotce. Recidivista jej označoval za blízkého osobního přítele. Vydal se za ním a přítel po kratším odporu podlehl balíku pětitisícových bankovek. Zavázal se, že v den D ve stanoveném čase vybere ze svých podřízených několik maskovaných ozbrojenců, kteří za přiměřenou odměnu provedou cokoli. Zavázal se také, že je vybaví přesnými podrobnými pokyny a po dobu zásahu bude v autě nablízku a bude je na dálku řídit.