Postupně jsem dospěl k názoru, že část nesnází souvisí s územní organizační strukturou výkonných složek. V krajských městech vznikají klubka místních složek orgánů činných v trestním řízení, jež často propojují neformální mezilidské vztahy. GIBS má speciální povahu: v rámci přirozené obměny příslušníků mohou do něj přicházet policisté z útvarů, proti nimž by případně GIBS mohla vést řízení. Noví příslušníci GIBS by se mohli dostat do situace, v které by měli vyšetřovat bývalé kamarády. Státní zástupce příslušného krajského státního zastupitelství možná dozoroval činnost policie, která se později stala předmětem zájmu GIBS, a může se stát, že pro změnu bude dozorovat vyšetřování GIBS proti policistům, nad nimiž vykonával dohled.

Zadrhávání GIBS může být v některých případech výsledkem tabuizace podezřelých, kteří se jinak těší dobré pověsti. Např. se dlouhodobě neúspěšně pokouším vyvolat trestní řízení proti policistům, kteří provedli v jisté kauze rekognice tak, že je lze podezírat, že umožnili poznávajícímu „poznat“ obviněné, kteří byli nakonec zproštěni obžaloby. Anomálie provedení rekognic jsou nápadné, ale příslušné orgány žádají, abychom věřili, že jsou výsledkem náhody a podezřelé policisty ani nevyzvali k podání vysvětlení.

Za nejškodlivější příčinu považuji rozhodnutí nevyšetřovat, aby se spřátelená služba nedostala do potíží. Přiblížím to na příkladu, který jsem zmínil v několika článcích.

Datum 21. srpna je v našem případě kritické, i když již v roce 2012. Toho dne přijel na jedno moravské překladiště kamion se 4 tunami řezaného tabáku. Čekal na něj místní přepravce s pomocníky, kteří tabák přeložili na jeho vozidlo. Nebyli sami. Čekala také skupina příslušníků Pátracího odboru Celní správy, kteří bedlivě sledovali dění a pořídili videozáznam. Nezajímali se o totožnost řidiče, o doklady od vozidla, od nákladu, ale o místního přepravce a jeho pomocníky.

Z toho, že celnici byli na místě a kromě pořízení videozáznamu se o nic jiného nezajímali, vyplývá, že jim někdo předem avizoval příjezd kamionu. Jistě věděli, kdo to byl. Zřejmě také věděli, čí je kamion, kdo je řidič, kdo objednal přepravu a komu patří tabák. Pokud snad cokoli z toho nevěděli, mohli se toho snadno dopátrat. Od přepravce by se dověděli, kdo přepravu objednal. Od objednávajícího by se dověděli, komu patří tabák a zda je zdaněný. Toto vše jsou nesmírně důležité informace, které byly nezbytné pro pozdější objektivní vyšetření podezření na spáchání trestného činu krácení daně. Do dnešního dne je neobdržely ani orgány v předsoudní fázi řízení, ani soud, ale lidé, o jejichž vině jako laik pochybuji, byli odsouzeni, protože je nemohli použít ke své obhajobě.

Sledujme, co se dělo dál. Přepravce vozidlo s tabákem nejdříve někde zaparkoval. Až 23. srpna 2012 dopravil tabák do skladu společnosti Vltava holding a.s. v Lužkovicích (v blízkosti Zlína), a to do části, kterou si „per huba“ pronajal pro uskladnění strojů na výrobu cigaret recidivista Roman Šulyok. Dne 26. srpna 2012 se měla uskutečnit schůzka Romana Šulyoka s Ladislavem Lebánkem, statutárním představitelem Vltava holding, a. s. Na ní mělo dojít k jednání o vyklizení skladu. Roman Šulyok sice do areálu přijel, ale ke schůzce již nedošlo. Do skladu vpadlo komando celníků a policistů. Zadrželi přítomné dělníky, kteří pracovali na zprovoznění strojů a snad i na nějaké výrobě. Všichni putovali do cely předběžného zadržení. K nim se s malým zpožděním připojili bratři Ladislav a Jan Lebánkové, představitelé Vltava holding, a. s., pro které si přijeli celníci domů. Celníci věděli o přítomnosti Romana Šulyoka, ale jako jediného jej nechali odjet. Všichni zadržení byli po podání vysvětlení propuštěni. Byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z nezaplacení daně, nedovolenou výrobu padělků cigaret Marlboro a poškozování majitele obchodní značky. Ty jsou ovšem neveřejné a podezřelí se dovídají jen o úkonech, kterých se přímo účastní.

Až 11. října 2012 se za bratry Lebánkovými vydal vedoucí zásahu z 26. srpna 2012, celník Zbygniew Byrtus, aby jim předal protokol o prohlídce ve skladu. Z něj se dověděli, že se ve skladu nachází řezaný tabák a cigarety. Zjištění, že v jejich objektu se skladuje tabák neznámého majitele, který se k němu zřejmě v současnosti nehlásí, je znepokojilo. Režim vybírání spotřební daně u tabáku je velmi přísný: daň lze vybírat nejen od majitele, ale i od přepravce nebo skladovatele a sankce za nezaplacení jsou tvrdé. Lebánkové nečekali, až jim správce daně jako majitelům skladu vyměří daň a zaplatili ji jako fyzické osoby. Správce daně je ale písemně vyzval, aby daňové přiznání vzali zpět, protože se plátci daně nikdy nestali. Peníze jim vrátil, vyměřil daň skladující společnosti Vltava holding, a. s., a ta ji rovněž obratem zaplatila. Nemělo to ale vliv na jejich stíhání pro krácení daně.

Dne 12. července 2013 pak vydala vyšetřovatelka pražské kriminální služby Šmidbergerová sdělení o zahájení trestního stíhání, z něhož se dověděli, že jsou stíháni pro krácení daně, nepovolenou výrobu cigaret a poškozování obchodní značky Marlboro. Zaplacení daně jejich vinu nesnížilo. Následovala obžaloba z 10. června 2015 státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze Ivy Bicanové, v které již byli obžalováni z výše zmíněných prohřešků bratři Lebánkové společně s Romanem Šulyokem a několika dalšími osobami Zajímavá byla obžaloba slovenského občana Józefa Kajaby, jenž měl Lebánkům obstarávat dodávky tabáku.

Obžaloba je skutečně výjimečné literární dílo. Důkazem její úrovně je vložení na str. 9 a 10 do výpovědi obž. Jana Lebánka přepisu části protokolu z výslechu Romana Šulyoka v Německu, kam se dostal kvůli jiné trestné činnosti.

Žalobkyně sice oslovila Městský soud v Praze, ale dohodou mezi soudy věc nakonec napadla zlínské pobočce Krajského soudu Brno. Ujal se jí senát předsedkyně Ivety Šperlichové, která se později proslavila odsouzením nevinného Michala Šnajdra k desetiletému trestu. Paní předsedkyně převzala nekriticky jako zjevenou pravdu, že tabák, který přivezl kamion 21. srpna 2012, patřil Lebánkům. Nevadilo jí, že Celní správa o vlastníkovi tabáku nepodala žádné důkazy kromě přepisů odposlechů, jež při přezkumu soudem neobstály: Týkaly se něčeho jiného. Obž. Józefa Kajabu, jenž měl Lebánkům obstarávat tabák, zprostila obžaloby, zatímco Lebánky odsoudila k nepodmíněným a peněžitým trestům.

Předsedkyni senátu Ivetu Šperlichovou uznal Ústavní soud za podjatou. Proto byl její rozsudek zrušen a případ jí byl odebrán. Celý proces proběhl znova před senátem předsedy Jiřího Dufka, který v podstatě kopíroval postupy své kolegyně. Věnoval ale větší pozornost záhadě kamionu. Nevyužil možnosti, nabídnuté Generální inspekcí bezpečnostních sborů, aby podal trestní oznámení na Pátrací odbor Celní správy, ale vedl s ním bezvýslednou komunikaci, z které se nic nedověděl.

Na rozdíl od Ivety Šperlichové předseda Jiří Dufek rozdával jen podmíněné tresty. Stejně jako ona znova zprostil obžaloby Józefa Kajabu.

Skutečnost je taková, že po 11 letech od příjezdu kamionu stále není známo odsouzeným ani soudu, kdo byl skutečným majitelem tabáku, kdo objednal a zaplatil jeho přepravu. Zdá se, že to ani nikdo vědět nechce. Ze skutečnosti, že Pátrací odbor Celní správy věděl o příjezdu kamionu předem a o jeho náklad a další náležitosti se nezajímal, jako laik vyvozuji podezření, že došlo k provokaci, která měla ospravedlnit vpád do skladu a kriminalizaci bratrů Lebánkových. V každém případě Celní správa od roku 2012 zadržuje informace, jež jsou důležité pro posouzení viny obžalovaných. Je to nekorektní nejen vůči nim, ale i vůči soudu. GIBS ale o zjevně nezákonném jednání Pátracího odboru Celní správy nechce nic vědět a její zájem nelze probudit.

Dle mého laického názoru za utajování klíčových informací o kamionu a jeho nákladu před soudem by se měli odpovědní pracovníci Celní správy dostat před soud. Ještě horší by pro ně bylo prokázání, že se v srpnu 2012 dopustili provokace za účelem kriminalizace bratrů Lebánkových. Konstrukce obžaloby by pak asi vyžadovala zásadní opravu, možná by se úplně zhroutila. To ale GIBS nemůže dopustit, neb ostudu by měly všechny místní složky orgánů činných v trestním řízení.

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu ZDE jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.