Ve čtvrtek 20. června 2013 zde proběhlo jednání, které se v případě vyhovění kárné žalobě mohlo stát průlomovým, ať již v dobrém či špatném smyslu. Jako kárná žalobkyně se osobně předvedla předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová. Obžalován byl Ondřej Lázna, soudce Obvodního soudu pro Prahu 10, zastoupený   obhájcem Pavlem Zelenkou, soudcem Vrchního soudu v Praze. Svědkem-poškozeným byl Jiří Fiala, předseda občanského sdružení K213, známý bojovník za práva otců, který se občas v boji proti skutečnému či domnělému justičnímu bezpráví dopouští v prostorách soudů různých výtržností, při nichž dochází i k fyzickým střetům. Obvykle ho k soudu doprovází skupina obdivovatelů, kteří svým vystupováním dodávají jeho kouskům větší důraznost.

Soudce Ondřeje Láznu postihla nepříjemnost v podobě přikázání případu konfliktu Jiřího Fialy s justiční stráží. Když 3. října 2012 dospěl k ukončení dokazování a udělil obžalovanému poslední slovo, tento vyzval veřejnost, tedy tlupu obdivovatelů, aby povstáním hlasovala o jeho nevině. Pochopitelně všichni jeho lidé vstali a Jiří Fiala pak sdělil soudci,  že veřejnost vynesla rozsudek, pan soudce si může psát, co chce, jeho to nezajímá a odchází. S těmito slovy opustil soudní síň i s obhájcem. Předseda senátu vyhlásil přestávku na poradu senátu před vyhlášením rozsudku.

Jiří Fiala se ale skutečně k vyhlášení rozsudku nedostavil, nepřišel ani jeho obhájce. Posunutí začátku jednání o 20 minut na tom nic nezměnilo. Po poradě se senátem pak pan soudce vydal na rebelanta zatykač. Postaral se mu tak o nocleh v cele. Nenašel jiný způsob, jak zajistit vyhlášení rozsudku, tedy jak ukončit řízení. Při vazebním jednání soudu pak Jiří Fiala projevil přání, aby byl rozsudek vynesen v jeho nepřítomnosti. Byl okamžitě propuštěn na svobodu a dále se stalo podle jeho přání.

S vývojem událostí ale nebyl spokojen, což projevil stížností na postup soudce, s kterou se ztotožnila předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová. Podala na soudce Ondřeje Láznu kárnou žalobu, v které mu vytkla nepřiměřené použití prostředků trestního práva k uhájení jeho autority. Tvrdila, že nebyl žádný důvod domnívat se, že se Jiří Fiala bude skrývat, takže zatykač a uvalení vazby byly nadbytečné. Soudce měl použít jiných prostředků: uložit pořádkovou pokutu či poslat obžalovanému obsílku na nové jednání. Nebyl prý žádný důvod pro omezení osobní svobody obviněného. Paní kárná žalobkyně velkoryse přehlédla skutečnost, že Jiří Fiala svým chováním  ze dne 3.října 2012 naplnil skutkovou podstatu přečinu pohrdání soudem dle §336 zák. č.40/2009.

V tom spočívá průlomovost jejího přístupu ke kárné žalobě. Kární žalobci běžně odmítají podněty ke kárnému stíhání soudců, jež se dají vyložit jako nesouhlas s procesním postupem soudu nebo s jeho rozhodnutím ve věci. Nespokojencům se obvykle sděluje, že soudcovská nezávislost je mimo jiné chráněna zákazem trestání za právní názor, i kdyby skutečně byl chybný. Ale Iva Brožová přistoupila k věci úplně jinak: podle jejího názoru nesprávné vyhodnocení situace, vedoucí k omezení osobní svobody pana obžalovaného mohlo v tomto případě podlomit důvěru veřejnosti v nestranné a profesionální jednání soudu. Pan soudce měl podle ní zneužít vydání zatykače a uvalení vazby k upevnění své autority.  Pro to vše na něj  podala kárnou žalobu s návrhem na snížení platu o 30% po dobu jednoho roku.