Na začátku řízení se soud zabýval příběhy 15 obžalovaných, z nichž jeden se rozsudku nedožil, většina ostatních nakonec přistoupila na dohodu se žalobcem o vině a trestu. Nebyl bych překvapen, kdybych se někdy dověděl, že sehraná dvojice soudce Aleš Novotný a státní zástupce Aleš Sosík ochotu obžalovaných k uzavření dohody uvítala i z důvodu nepřiznaných pochybností o nezvratnosti jejich skutkových zjištění a z nich odvozeného přesvědčení o vině. Ulehčení mohli pociťovat i kvůli možnosti rychlého ukončení řízení bez možnosti odvolání. Vždyť případ napadl brněnskému soudu již 18. března 2015 a nesnesitelně se vlekl.
Z usilování o rychlé ukončení procesu se ale vymklo „pět statečných“, pevně přesvědčených o své nevině, kteří se cestou dohody o vině a trestu nepustili. Odolali vábení státního zástupce Aleše Sosíka, jenž jim nabízel poměrně nízké tresty v dohodě o vině a trestu, ale naopak hrozil drakonickými tresty v případě, že se nepodvolí. Názorným příkladem je případ matky dvou malých dětí, které nabízel podmíněný trest, ale návrh na trest devíti let odnětí svobody v případě, že nepůjde na dohodu.
Z laického hlediska se mi zdá, že počínání státního zástupce Aleše Sosíka při vyjednávání s obžalovanými o přistoupení na dohodu nebezpečně připomíná vydírání, byť z jeho hlediska mělo vést ke kompromisu, jenž měl být přijatelný pro obžalované i pro soud.
Rozsudek padl 21. října 2021. Uložené tresty se těsně blížily těm, jimiž hrozil státní zástupce Aleš Sosík pro případ neochoty jít na dohodu. Písemné vyhotovení odsouzení ale obdrželi až 24. února 2023.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV