Spolu s dvanáctiletým trestem od Městského soudu v Praze za – mírně řečeno – špatné nakládání se zaměstnankyněmi vzhledem k jeho věku se souhrn trestů přiblížil doživotí. Odvolací  soud jej ale snížil. I tak souhrn trestů přesahoval hranici pro uložení výjimečného trestu. 

Hlavního líčení jsem se poprvé zúčastnil 3.listopadu 2015 a o svých zážitcích jsem napsal v článku Neznalost zákona soudkyni neomlouvá. Již v něm jsem se vyjadřoval kriticky nejen k argumentaci obžaloby, ale i k zvláštnostem jednání předsedkyně senátu. Následovalo dalších sedm článků, zpochybňujících férovost procesu a důvodnost obžaloby. Všechny jsou k dosažení na mém blogu.

Základním důkazem proti panu obžalovanému byly jeho opilecké bláboly, které jeho spoluvězeň, recidivista Miloš Levko, zaznamenal pomocí audiovizuálního zařízení, zamontovaného v hodinkách. Není známo, kdo mu je opatřil a kam po použití zmizely. Záznamy z nich někdo cíleně doručil do rukou tehdejšího šéfa pražské  mordparty Josefa Mareše, jenž pak vyvolal trestní řízení. Dokazování vyvolává dojem, že proti Jaroslavu Bartákovi působila zločinná organizovaná skupina, jejímiž členy byli vězni, pracovníci Vězeňské služby, kriminalisté a neustanovené osoby mimo věznici. Členové skupiny mezi sebou pružně komunikovali, zdi věznice nebyly překážkou.

Rozsudky senátu předsedkyně Evy Drahotové opakovaně obstály v odvolacím řízení u Vrchního soudu v Praze s výjimkou neschválení osmnáctiletého trestu. Avšak dvakrát narazily u Nejvyššího soudu ČR, který je rušil kvůli pochybnostem o zákonnosti použitých důkazů a dožadoval se doplnění dokazování.

V závěrečných  řečech při dnešním hlavním líčení jak  státní zástupce, tak obhájce ocenili, že senát předsedkyně Evy Drahotové se poctivě snažil provést a vyhodnotit všechny dostupné důkazy v souladu s požadavky Nejvyššího soudu ČR. Ovšem narazil nakonec na neurčitost výpovědí klíčových svědků, kteří si na důležité věci nepamatovali nebo to  předstírali. Státní zástupce proto navrhl zproštění pana obžalovaného obžaloby.

Předsedkyně senátu po patnáctiminutové přestávce skutečně vyhlásila zprošťující rozsudek s odůvodněním, že není prokázáno, že se žalovaný skutek stal. V odůvodnění zdůraznila známou zásadu, že vina musí být obžalovanému prokázána nezpochybnitelným způsobem a důkazy musí tvořit ucelený řetěz, což se v tomto případě nestalo. Rozsudek je pravomocný.

Eva Drahotová prošla od prvního rozsudku pozoruhodným názorovým vývojem  (rozpětí mezi 18 lety a zproštěním je extrémní). Vyvíjela se i jinak: v listopadu r.2015 mi zakázala pořizování zvukového záznamu, ale tentokrát poučila žadatelku o povolení pořizování zvukového záznamu, že takové rozhodnutí není v její pravomoci, neboť nahrávání je samozřejmostí.

Samozřejmě mě těší, že státní zástupce i senát předsedkyně Evy Drahotové dnes v podstatě potvrdili správnost úvah, jež jsem postupně vyslovil v článcích. Je však úděsné, že řízení o zjevném nesmyslu, zahájené 30. září 2014, dospělo k šťastnému konci až 2.prosince 2022.

Předpokládám, že zproštěný Jaroslav Barták bude požadovat po státu odškodnění za neoprávněné trestní stíhání. Jako laik se ale domnívám, že místně a věcně příslušné státní zastupitelství by mělo z úřední povinnosti začít vyšetřovat činnost organizované skupiny, která způsobila Jaroslavu Bartákovi těžkou újmu a zatížila státní orgány zbytečnou činností.

Vyšlo dne 2.12.2022 na mém blogu a na webu spolku Chamurappi z.s.