Pánové opakovali v oblacích cigaretového kouře tisícům svých diváků věčnou ságu o únosu a vydírání Pavla Buráně Novotnými, která má malou chybu: soud ji pravomocně ukončil výrokem, že není dokázáno, že se skutek stal, s následným zproštěním Novotných obžaloby. Zprošťující rozsudek obstál v odvolacím řízení k odvolání státního zástupce. Nejvyšší státní zástupce nevyhověl žádosti, aby podal dovolání v neprospěch Novotných a nakonec Ústavní soud odmítl ústavní stížnost Pavla Buráně proti postupu soudů jako zjevně nedůvodnou.

Nicméně Pavel Buráň dále vede svou a působí velmi věrohodně. Jeho partner posiluje jeho věrohodnost zdánlivě odbornými komentáři. Nevadí, že únos bez únosců je nesmysl a senát předsedy Radomíra Koudely postupně všechny tři údajné únosce zprostil obžaloby. Jednoho hned prvním rozsudkem proto, že po odmítnutí soudem výsledku nezákonně provedeného odběru pachové stopy jeho „poznání“ Pavlem Buráněm se stalo osamělým důkazem, který k odsouzení nestačí. Další dva proto, že přes velké úsilí soudce, vedoucího brilantně výslechy svědků, se nepodařilo prolomit jejich alibi: prostě v danou chvíli nemohli být na místě činu. (Jak je ale mohl Pavel Buráň poznat při rekognici, když nebyli na místě? To rozum nebere.) Soud sice v odůvodnění zmiňuje, že si přesto myslí, že do únosu byli nějak zapleteni, ale to samo o sobě neznamená, že byli přímými pachateli a okolnost, že je Pavel Buráň při rekognici „poznal“ na věci nic nemění.

Na jejich zproštění mám zajímavé vzpomínky. Novotní se hlavního líčení nezúčastnili. Díky přísedícímu v senátu, který vynášel informace pachatelům podvodu ke škodě Jaroslava Novotného, kteří nakonec skončili ve vězení, jsme předem věděli, jaký bude výsledek: Novotní budou odsouzeni, „únosci“ budou se souhlasem státního zástupce pravomocně zproštěni obžaloby. Tak se i stalo: Senát odsoudil manžele Novotné na 7 a 4 roky, „únosce“ zprostil.