Nejsem členem hnutí ANO. Mé styky s Andrejem Babišem jsou řídké, náhodné, netýkaly se politických záležitostí a dokonce jsem měl kvůli nim citelné nepříjemnosti. Jeho chování ke mně je spíše nepřátelské, až urážlivé. Nemám tedy důvod výše uvedenou zásadu kvůli němu opustit. Ale když pustím televizní zpravodajství a začnu číst na internetu o zrušení zákona Lex Babiš II Ústavním soudem a současně s tím výzvy typu : „Andreji Babiši, zlevněte Čechům máslo!“ je toho moc najednou. Nedá se to vydržet. Prostě způsob, jakým se k němu chovají media a někteří politici, mě popouzí. Takové zacházení by mě ovšem popouzelo, i kdyby se týkalo kohokoli jiného.
Nejde ani tolik o to, že velkou část nepřátelských vyjádření vůči Andreji Babišovi vnímám jako iracionální, ale o to, že házení bláta na něj mimo jiné slouží k odpoutávání veřejnosti od palčivějších problémů. Příkladem je zrovna výzva, aby zlevnil máslo. Podíl Agrofertu na potravinářské výrobě a konkrétně na výrobě másla není tak velký, aby mohl zatřást cenami. A nevím, co by zlořečený oligarcha mohl udělat, aby ceny ovlivnil. Agrofert je kolos, řízený managementem. Představa, že majoritní akcionář luskne prsty a změní cenovou politiku firmy, je nesmyslná. Kromě toho, utloukat ho domnělou odpovědností za ceny másla je nepřiměřené i proto, že spotřebu másla je možné omezit, srazit tak poptávku a následně cenu. Např. já nejím máslo už zhruba 20 let, a přesto jsem se bez pomoci lékařů dožil svého nepožehnaného věku (kam se na mne s hláškou o dvou svetrech hrabe Markéta Pekarová Adamová!). Ale nemohu se obejít bez používání elektřiny, jejíž cena je jedna z nejvyšších v Evropě, když příjmová úroveň občanů patří k nižším. Cenová politika u této komodity decimuje průmysl a má významný vliv na pauperizaci obyvatelstva, provázené bohatnutím managementu elektrárenských firem. Projevy hněvu politiků a médií kvůli tomuto úkazu jsou chabé. Pro ně je důležitější kamenování Babiše a občané, kteří jim naslouchají, nemají čas a zájem přemýšlet o příčinách a důsledcích zdražení elektřiny.
Již dříve mě popouzely úvahy o jeho údajném střetu zájmů (zde). Zvláště v té souvislosti pochybuji o potřebnosti zrušeného zákona. Úvahy o možném vlivu majitele novin na jejich obsah popírá skutečnost, že noviny, vlastněné Andrejem Babišem, se k němu převážně chovaly nepřátelsky. Bylo to patrné i v průběhu prezidentské volební kampaně. Novináři se většinou řídí vlastními zájmy a na majitele se neohlížejí. Ostatně dnes to pociťuje i předseda vlády Petr Fiala, kterého ostouzejí novináři různých orientací. Také možné pronikání podnikových zájmů do činnosti vrcholového politika není samozřejmé. Rozhodovací procesy ve veřejné správě jsou velmi složité, takže jejich ovlivnění soukromým zájmem zvenčí je obtížné. Předseda vlády prostě nemůže zavolat příslušnému úředníkovi a požádat jej, aby Agrofertu přednostně nahrál dotace, i když na ně nemá nárok. Obecně sice pokusy o zneužití postavení ve veřejné správě v praxi občas vidíme, ale na nižší úrovni a jsou spojeny s rizikem trestního postihu.
Babišovo nasazení v politice je tak rozsáhlé, časově náročné a vyčerpávající, že působí dojmem jeho odcizení potřebám Agrofertu, jehož řízení se nemůže věnovat pro nedostatek času a energie, a jenž jej dnes asi zajímá pouze jako spolehlivá záruka zajištění životních potřeb jeho a jeho rodiny, popřípadě mu rozvazuje ruce pro bezstarostné působení v politice.
Tím vším nechci říci, že nemám vůbec žádné výhrady k jeho vystupování ve Sněmovně. Dokonce se mi nelíbí způsob, jakým se chová k Petru Fialovi, s nímž se přitom dělí o nenávistné projevy novinářů. Petr Fiala mu to sice vrací svým příznačným uhlazeným způsobem, ale to mě neuklidňuje. Sněmovna by neměla být ústředním zdrojem vyzařování napětí a osobních nevraživostí do společnosti. Pánům Petru Fialovi a Andreji Babišovi připomínám vzor jejich velkých předchůdců, Václava Klause a Miloše Zemana, kteří v politice sice spolu tvrdě soupeřili, ale dbali při tom na společensky únosné vystupování a navzájem se měli v úctě. Pojďme ještě dále: součástí politické kultury první republiky byla „parlamentní pětka“: společné osobní schůzky šéfů pěti hlavních občanských politických stran bez ohledu na jejich postavení vůči vládě. Ostatně Andrej Babiš a Petr Fiala si nemají vzájemně co závidět i vyčítat: jeden čelil pohromě covidu, druhý má na krku inflaci, energetickou krizi, válku na Ukrajině. Každému z nich se něco nepovedlo. Samozřejmě se musí spolu poprat o úspěch v parlamentních volbách, ale není nezbytné, aby se kvůli tomu musel národ brodit v projevech jejich vzájemné nenávisti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
