A lid se chová takto:
Před 16. hodinou 12. března jsem vyrazil na procházku po městě. Vzal jsem hůlku na udržení vzdálenosti 2m, respirátor na ústa, pepřový sprej pro případ napadení „antirouškařem“, několik letáčků se stručným výpisem Opatření vlády od 1.3.2021 a lepicí pásku na vylepení letáčků na paneláky.

Dojdu na zastávku autobusů směr do hor. A co vidím, na zastávce jsou dva lidé s rouškami a jeden „lid“ s rouškou pod nosem. Co to? Co to? Hned za zastávkou na hlavním chodníku stojí mladík s dívkou (20 +18 let) a kouří ! Dírku v rouškách nemají – takže bez roušek. Na mou  poznámku, že kuřáci výjimku v nošení roušek v zastavěné části města nemají, nemají co říci. Přejdu silnici a po výhledu na park se vracím zpět. Naproti ze zmíněné zastávky v 16:04 hodin se právě rozjíždí autobus. Pohlédnu na řidiče a… Někdo by mohl být překvapen, ale já nikoliv. Řidič má na tváři... pouze lehký úsměv. Odplivnu si tedy, a jdu dál.

U věžáků narazím na dvojici mladíků tak kolem 16 let. Budete možná překvapeni, ale roušky neměli. Na mou poznámku, že jsou v zastavěné části města, si jeden z nich roušku nasadil a na odchodu pak i druhý. Po 30 metrech potkám obézního muže tmavší pleti. Roušku měl pod bradou. Na mé tradiční upozornění se ani nezastavil a řekl “No, jó“, a šel v pohodě dál. Šel jsem tedy také dál, ale opačným směrem. Nemohl jsem ovšem nevšímavě přejít kolem „pohřební skříňky“. Bylo na ní pět úmrtních oznámení. Do dnešního dne jsem tam viděl nejvíce dvě. Oznámení jsem pročetl, zavzpomínal na uvedené známé, a šel dál.

Po 30 metrech dojdu ke čtyřem postávajícím děvčatům (14 -15 let). Konečně se mohu alespoň trochu zaradovat. Jedna z nich má totiž pod nosem roušku. Tolik radosti najednou! Přesto děvčata upozorním na Opatření vlády. Znechuceně si roušky nasadí a „táhnou“ pryč. Abych se trochu vzpamatoval, tak jdu dále do méně lidnaté části města. Tam potkám jen dva lidi s rouškami. Vylepšilo mi to náladu, a tak se vracím do centra. Jenže. Přede mnou jde směrem k samoobsluze muž – vazba s dívkou. Drží se za ruku.

Oba nahoře bez. Mám sice pepřový sprej, ale utíkat za ním se mi nějak nechtělo. Asi již stárnu. Tak jsem si je alespoň nafotil do covidového památníčku. Projdu ještě kolem dvou děvčat ze skupiny čtyř, kterou jsem již asi před hodinou „obtěžoval“. Myslíte si, že děvčata měla nasazené alespoň chirurgické roušky? Opravdu si to myslíte? Osud mi však zřejmě chtěl alespoň trochu vylepšit náladu, a poslal mi u samobsluhy do cesty dvě dámy. Ano, teď jste to uhádli. Měly nasazené respirátory.

Nalepil jsem ještě několik info - letáčků o Opatřeních vlády na sklo vedle dveří do paneláků, a šel zase do státní polokarantény domů.
P.S. Ani jednoho policistu jsem, na mou duši, neviděl.

Tyto, a podobné zkušenosti, s nezodpovědným chováním mládeže za krizové situace, mne dovedly k názoru, že by se měl zvážit minimální volební věk. Ovšem nikoliv podle návrhu Pirátů. Za První republiky byl totiž 21 let. Myslím, že s přimhouřeným okem by se mohl uplatnit i v naší republice. Tedy v našem městě  určitě!

Zdeněk Joukl, praktický sociolog atd.