Co dělají? Jednoduše, některé strany se spojují do takzvané koalice proti všem ostatní stranám a někdy i proti straně, která vyhrála. Říká se tomu „vyšachování“. Obyčejný občan si začíná myslet, že ta naše demokracie za moc nestojí.

Po „vyšachování“ budou někteří voliči pochybovat o smyslu voleb a příště k volbám již nepřijdou. To je také jedna z příčin malé účasti voličů ve volbách. Může se jim někdo divit, když strana, kterou by v životě nikdy nevolili, která volby nevyhrála, ale spoluvládne, protože je najednou v „koalici“ se stranou, kterou volili?

Kdo vymyslel a používá „vyšachování“ vítězů, je nedemokratický ignorant a měl by být od demokratů izolován a vyhoštěn do států s diktaturou, aby si tam užíval. Koalice často tvoří lidé s chorobnou touhou po moci, někdy i psychopati. A také lidé úřednického typu, kteří si snaží zjednodušit povolební práci pro občany.

Občan si přeje, aby zvolení zástupci v tajném hlasování zvolili své vedení a aby co nejdříve začali pracovat k jeho prospěchu. Vždyť si své zástupce (zaměstnance) také platí. Není zvědav na dlouhodobé „koaliční“ vyjednávání a na flákání.

Jak je možné, že různé spolky dokážou smysluplně fungovat bez „koalic“, a politikům to dělá problémy? Jak je vůbec možné, že se tvoří koalice, které nejsou zmíněny v naší Ústavě? Nevznikají koalice jen proto, aby si politici zjednodušili svou práci na úkor demokracie? Co když jsou všechny koalice protiústavní?

Potěšilo mě, že se již někteří senátoři začínají tímto problémem zabývat. Cílem politiků by měl být spokojený občan, což je často v rozporu s koaličním způsobem vládnutí. Například proto, že dobré návrhy a náměty opozice jsou často ignorovány a včetně autorů zesměšňovány. Proto by koalice stran měla být nahrazena koalicí zdravého rozumu a čistého svědomí, jak je to uvedeno v slibu poslanců a senátorů: „Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Zastupitel, který je v koalici, je nucen hlasovat s ní, i když je to v rozporu s jeho vědomím a svědomím. Jinak by ho strana v příštích volbách nepostavila na kandidátku, nebo ho dokonce vyloučila ze svého středu. Protiústavní se jeví také nátlak stran na své zvolené spolustraníky, aby hlasovali podle toho, co doporučuje (nařizuje) stranický seketariát, nevolený všemi občany.

Povolební koalice je možno považovat za kartelové dohody, které jsou ovšem v hospodářství zakázané. Logicky by měly být zakázané zmíněné koalice také v politice. Nutno tedy zvážit, zda na strany, které jsou v zájmu získání moci v politické koalici, nepodat trestní oznámení. Celou záležitostí by se měl také zabývat Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran. „Koaličním“ stranám by měl být zastaven přísun státních peněz, protože narušují volnou soutěž politických stran.

Méně vlivu stran a více zdravého rozumu!

Demokracii je prý třeba bránit každý den, a tak jsem to tedy udělal.

(Autor je praktický sociolog, nestraník, Senior roku a bývalý dlouholetý zastupitel města Desná)