4. července 1776 vyhlásilo třináct amerických kolonií nezávislost na Velké Británii a své rozhodnutí umně vysvětlilo v Deklaraci nezávislosti (Declaration of Independence). Dokument patří spolu s americkou ústavou k nejvýznamnějším písemnostem v amerických dějinách.

Slova Thomase Jeffersona jsou natolik nadčasová a dobře zvolená, že se jimi už mnoho desítek let inspirují mnohé další skupiny. Vypůjčilo si je například shromáždění v Seneca Falls v roce 1848, kdy se z Deklarace nezávislosti relativně mírnou parafrází stala deklarace za práva žen (Declaration of Sentiments, česky Deklarace citů).

Teď si Deklaraci půjčuji i já. Stačilo málo změn, aby vyjadřovala, co mnozí z Čechů cítí vůči Evropské unii; přepsat bylo potřeba hlavně zdůvodnění. Relativně dlouhý text jsem rozdělil do odstavců, aby byl alespoň o malinko přehlednější, a snažil jsem se zcela úmyslně, aby podobnost s originálem byla co nejvyšší. Místy může působit trochu kostrbatě, je koneckonců starý přes 200 let. Vaši pozornost si ale doufám zaslouží.

Český překlad originálu Deklarace nezávislosti najdete například ZDE, doporučuji jej nejen historikům.

V hlavním městě Praze, 4. července 2017

Deklarace nezávislosti České republiky

Když v průběhu lidských událostí nastane některému národu nutnost zrušit politické závazky, které jej poutají s národem jiným, a zaujmout mezi mocnostmi světa své vlastní a rovné místo, k němuž jej opravňují zákony přírody, vyžaduje si náležitá úcta k mínění světa, aby takový národ vyhlásil důvody, jež jej k odtržení vedou.

Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda, držení oprávněně nabytého majetku a sledování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustanovují mezi lidmi vlády, odvozující svoji oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou. Že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustanovit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svoji pravomoc upravenou takovým způsobem, jaký je nejvhodnější pro zajištění bezpečnosti jednotlivců a jejich štěstí.

Rozvážnost sice přikazuje, aby dlouho ustavené vlády nebyly měněny pro nejasné a prchavé důvody; a souhlasně veškerá zkušenost ukazuje, že lidstvo je mnohem náchylnější ke strádání, dokud je zlo snesitelné, než k narovnání sebe sama zavržením forem, kterým je přivyklé. Jestliže ale dlouhý sled zlořádu a uchvacování, pronásledující trvale týž objekt, se rozvíjí do podoby podřízenosti naprosté despocii, je jejich právem, je jejich povinností, svrhnout takovou vládu a obstarat nové stráže své budoucí bezpečnosti.

Takové bylo trpělivé strádání České republiky, taková je i nyní nutnost, jež ji dohání k tomu, aby změnila svůj dřívější vztah k některým mezinárodním uskupením. Členství v Evropské unii je členstvím opakovaných křivd a skutků bezpráví, jednoznačně směřujících k zavedení naprosté nadvlády nad členskými státy.

Na důkaz toho nechť slouží nezaujatému světu předložená fakta.

***

Evropská unie sama sebe plíživě přetváří v silnou centralizovanou federaci s takřka absolutní kontrolou nad děním v dříve suverénních státech. Několika vybraným státům dává do rukou otěže, menším státům suverenitu bere.

Marně se snaží o vytváření a udržování společných politik, ignoruje po staletí utvářenou a zcela rozdílnou historii, kulturu, ekonomiku, demografii, jazyk, přírodní podmínky i přirozeně rozdílné preference jednotlivých států.

Uzurpuje si zákonodárné a regulační právo suverénních států. Podrobuje svobodné státy své zákonné moci, vnucuje přijetí svých nařízení, neumožňuje státům efektivně odmítnout ani protestovat.

Vytváří nespravedlivé, neefektivní a drahé společné fondy a trvá na jejich udržení. Nespravedlivými dotacemi manipuluje přirozeným konkurenčním prostředím a ničí stovky let utvářené hospodářství členských států.

Státy ani jejich občané si v ní a před ní nejsou rovni; její uspořádání je nespravedlivé, a ani spravedlivé být z principu nemůže.

Její vysocí představitelé vyhrožují sankcemi, represemi, a dokonce i násilím těm členským státům, které se škodlivým politikám odmítají podřídit.

Pošlapává práva občanů nakládat svobodně s jejich movitým i nemovitým majetkem a řídit dle vlastního uvážení jejich podniky.

Nesmyslnými a neefektivními regulacemi a zákony poškozuje tržní prostředí a vytváří nepřekonatelné bariéry pro malé i velké podnikatele.

Zasahuje do trhu, zdravému ekonomickému rozumu navzdory, a poškozuje trh svými pokusy o jeho kontrolu a řízení.

Pod záminkou ochrany před monopoly šikanuje domácí i zahraniční podniky.

Živí přebujelou byrokracii a komplikované snahy o řízení ještě ztěžuje zbytečnými a drahými postupy.

Agresivní propagandou financovanou z peněz občanů se pokouší vytvořit mylný obraz spravedlnosti, demokracie a efektivity. Potlačuje svobodu slova a myšlenek, cenzuruje občany i podniky.

Nerespektuje vůli občanů; ignoruje všelidová hlasování, případně vynucuje jejich opakování či nahrazuje hlas lidu formálním hlasováním podrobených vlád.

Svou nerozumnou měnovou politikou poškozuje členské státy, jejich občany i světový ekonomický řád. Nezodpovědně hospodaří, tiskne nekryté peníze a půjčuje nesolventním dlužníkům.

Trvá na zavádění vysokých a nespravedlivých daní. Sjednocováním daňových předpisů soustavně ničí daňovou konkurenci mezi státy a nevybíravě je štve proti těm, které se nechtějí podřídit.

V protekcionistických snahách, které jsou už stovky let nechvalně známé svou neefektivitou a zhoubností, brání vysokými cly i jinými překážkami svobodnému obchodu mimo vnitřní trh.

Škodí rozvojovým zemím nefunkční přímou pomocí, místo aby opravdu pomáhala liberalizací obchodu.

Šíří a vynucuje socialismus, navzdory jeho prokázané stoleté škodlivosti. V jejím čele stojí takřka výhradně socialisté či komunisté, kteří se nespravedlivými bariérami a předpisy snaží potlačit názorovou opozici.

Sociálním inženýrstvím, zejména pomocí daní a úlev, ale i pomocí zákazů a restriktivních zákonů manipuluje obyvatelstvem. Snaží se obyvatelstvo vychovávat a chránit jedince před jimi samotnými.

Vyvolává ve společnosti třídní boje a šíří vzájemnou nenávist mezi přirozenými i uměle vytvářenými skupinami obyvatel.

Místo respektu ke všem národním i jiným kulturám se snaží propagandou a donucovacími zákony vytvořit jednu kulturu umělou.

Bezvýsledně, ale vytrvale vytváří grandiózní plány na mnoho let dopředu. Brzdí pokrok kvůli zbytečnému strachu a marným snahám o zvrácení přirozeného běhu světa.

Nerespektuje práva občanů na soukromí a pod falešnou záminkou bezpečnosti jim ukrajuje ze základních svobod. Sama přitom nedokáže zaručit ani vnitřní bezpečnost, ani bezpečnost na vnějších hranicích.

Kvůli své nesmírně nezodpovědné migrační politice a snahám odzbrojit vlastní občany představuje v současnosti největší bezpečnostní riziko, kterému naše země čelí.  

***

Uskupení, jehož charakter je takto poznamenán všemi činy, jimiž se dá označit tyranie, nehodí se za opatrovníka svobodného lidu.

Vyzýváme k rozvážnému bilancování i další členy unie, naše evropské bratry. Dovoláváme se jejich vrozené spravedlnosti a velkomyslnosti a zapřísaháme je, aby se postavili proti všem těmto násilnostem a aby náš odchod z unie nevedl k přerušení našeho spojení a vztahů. Doufáme, že nebudou hluší k hlasu spravedlnosti a svobody. Nemůžeme tudíž než dát průchod nezbytnosti, jež nás nutí k odtržení, a zaujmout k unii totéž postavení jako k ostatnímu světu: přátelství v míru a záruku neagrese z naší strany.

***

Pročež my občané České republiky, dovolávajíce se nejvyššího soudce světa o správnosti svých úmyslů, ve jménu a zmocněním poctivého lidu našeho státu slavnostně dáváme na vědomí a prohlašujeme: že Česká republika je a po právu má i napříště zůstat svobodným a nezávislým státem; že je zproštěna jakéhokoliv poddanství vůči unijním orgánům a že veškeré politické spojení mezi ní a Evropskou unií je a má být naprosto zrušeno; a že jakožto svobodný a nezávislý stát má plnou moc vyhlašovat válku, uzavírat mír, vstupovat ve spojenectví, navazovat obchodní styky a vykonávat všechna jednání a všechny záležitosti, jak nezávislé státy po právu činí.

Aby pak toto prohlášení co nejpevněji bylo zajištěno, za tím účelem si navzájem dáváme v ochranu své životy, svůj majetek a posvátnou nám čest.

Věřím, že referenda a následného vystoupení se dočkáme!

Česká republika je suverénní evropský stát, který bude sám rozhodovat o své budoucnosti.