A zatímco premiér ve funkci zatím zůstává, paní ministryně až do teď váhala. Stáhnout – nestáhnout demisi?

Na jedné straně by se chtělo říct - z „boje“ se před koncem mandátu neutíká. Vždyť do voleb zbývá jen pár měsíců a ve školství je ještě tolik práce.

Na straně druhé už toho tato politicky velmi silná ministryně tolik pokazila, že k jejímu odchodu lze říci pouze – včera už bylo pozdě!

I kdyby po ní již dnes nastoupil mimořádně schopný ministr školství, je otázkou, zda by se mu náprava všech nesmyslů, které Valachová prosadila, podařilo během jednoho volebního období napravit. Řada zásadních rozhodnutí by totiž znovu musela projít složitým a zdlouhavým legislativním procesem.

Namátkou např. povinný poslední rok mateřské školy, pokračující nesmyslně překombinovaná organizace maturitních zkoušek, neposlední v řadě kariérní řád pro učitele.

A právě návrh zákona zavádějícího kariérní řád pro učitele Senát odmítl a vrátil ho do Sněmovny k novému projednání. Ministryně Valachová sice ve středu uvedla, že by kariérní řád ráda dotáhla do konce, ale na jejím rozhodnutí skončit to prý nic nemění. I v jiných profesích než  je učitelství se zdá logické, že o odměňování pracovníků by z velké části měl rozhodovat jejich nadřízený. Ve školách tedy ředitel. Vždyť kdo jiný by měl mít z titulu své funkce lepší přehled o kvalitě práce učitelů než ředitel příslušné školy. Kdo jiný by měl vidět to, kdo pracuje nad rámec svých povinností a proto je potřeba ho nadstandardně odměnit.

Samozřejmě absolutní spravedlnost neexistuje a jak se říká -  nespravedlnost světem vládne.

Pro případ, že by byl ředitel neobjektivní, měl své „oblíbence“ nebo dokonce chtěl finančně „trestat“ třeba i dobré učitele, kteří mají „jen“ jiný názor než on, je potřeba zachovat určitou pojistku. A tou je tarifní plat. Není to sice žádná sláva, ale žít se z něho dá.

A co s návrhem kariérního řádu, který paní ministryni tak leží na srdci? Zrušit bez náhrady!

Zdeněk Lanz