A protože, jak se říká, zvyk je železná košile, tak se někdy podívám , co dávají. A ejhle, dnes v podvečer (píšu článek ve středu 5. 10.) jsem na ČT 2 objevil „Slavnostní koncert při příležitosti výročí narození prezidenta Václava Havla“. Zejména mě zaujalo, co budou dávat - Česká filharmonie provede v přímém přenosu z Rudolfina mou oblíbenou Symfonii č. 9 Antonína Dvořáka. Tak to si nenechám ujít, řekl jsem si. Ale tušil jsem, že to nebude „zadarmo“.
A nebylo.
Po vyslechnutí státní hymny se slova ujal jakýsi muž - konferenciér, který pro mě nepříjemným, až afektovaným způsobem koncert uváděl. Kromě jiného pozdravil bývalou „první dámu“, a vyjmenoval funkce těch našich politiků, osobností veřejného života a dalších hostů, kteří se slavnosti účastnili. Postupně jsme tak mohli i zahlédnout mj. premiéra Sobotku a předsedy obou komor Parlamentu pány Hamáčka a Štěcha, kteří spolu s ministrem Hermanem slavnostní koncert pořádali. Dále pak ministry Babiše, Stropnického, Zaorálka, Dienstbiera a další známé osobnosti. Kameraman našel i bývalého Havlova spoluvězně, kardinála Duku.
Bylo zřejmé, že se tato akce neobejde bez nějakého proslovu, vzpomínky. A tak byli postupně na podium pozváni předsedové obou komor parlamentu, kteří na bývalého prezidenta krátce vzpomněli. Ale když konferenciér ohlásil projev premiéra Sobotky, řekl jsem si, že všechno mít nemusím a stáhnul jsem zvuk. A pak jsem se jen občas podíval, aby muzikanti nezačali hrát beze mě. A tak jsem několikrát zahlédl, že premiéra vystřídal Petr Pithart. Když se mi ale zdálo, že otevírá němě ústa nějak dlouho, nevydržel jsem a zvuk zesílil.
A strnul jsem. Petr Pithart sice nemluvil o dvojdomku, zato popisoval jakéhosi „zlého“ raka. Zbytek jeho projevu mě zaujal natolik, že jsem si po skončení koncertu pustil mluvené slovo všech aktérů znovu a celé.
Premiér Sobotka mluvil déle než předsedové obou komor parlamentu, ale vzhledem k tomu, co koná, nebo spíš nekoná naše vláda v současné době, byly to, i když na první pohled možná pěkně znějící, ale přece jen prázdné fráze. A pak konferenciér uvedl toho, na jehož projev jsem čekal především. Hosta, prý nad rámec původního programu, Petra Pitharta.
V úvodu svého projevu Pithart vysvětlil hostům obsah hesla „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Poté se věnoval dalším Havlovým myšlenkám, např. o českému šovinismu a provincionalismu, jež by chtěly bránit našemu otevření se evropské integraci a světu, nebo jak Havel kriticky hovořil o těch, kteří chtěli bránit integraci, zaštiťujíc se falešným argumentem ztráty národní identity. Pithart přiznal, že se máme lépe, ale zároveň připomněl, že Havel říkával, že se zabýváme pořád a pořád jen ekonomikou. „Tak, jak se máme dnes líp se zároveň přiznaně i nepřiznaně, nenápadnými pohyby pozpátku, jakýmsi račím pochodem, vzdalujeme EU, Evropě, Západu.“ V závěru vyzval členy vlády, aby tomuto račímu posunování se postavili mnohem přesvědčivěji než dosud. „Seberte odvahu a sní i rozvahu. A mluvte tak jasně, jak mluvil Václav Havel v této síni před devatenácti lety.“
A i když si nemyslím, že bylo obecenstvo vybíráno tak pečlivě, jako při procesech v padesátých letech, potlesk vestoje dával tušit, že minimálně jeho velká část přišla z „Pražské kavárny“.
Je sice pravda, že podrobně program v Rudolfinu nesleduji, ale takovéto zneužití vzpomínkové slavnosti k politické agitaci, navíc dva dny před volbami, Dvořákova síň pravděpodobně už dlouho nezažila. Takhle jsem se při televizním přenosu naposledy styděl v prosinci 1997, kdy na stejném místě tehdejší prezident republiky Václav Havel velmi tvrdě zkritizoval budoucího prezidenta republiky Václava Klause.
Zdeněk Lanz
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV