Není náhoda, že oba výše zmínění pánové si „zahráli“ hlavní role i v trapné a nezákonné „televizní show“, když v době tzv. televizní krize koncem roku 2000 spolu s dalšími politiky obsadili tzv. velín zpravodajství, aby tak zabránili vyvedení vzbouřených redaktorů a obnovení legálního vysílání.

Je jen s podivem, že za tyto činy, tedy iniciaci svržení vlády Václava Klause a bránění legálnímu vysílání České televize neobdrželi oba protagonisté z rukou tehdejšího prezidenta Václava Havla státní vyznamenání za chrabrost.

Reportéři Zvláštního vyšetřování Jiří Kubík a Sabina Slonková v těchto dnech „vypátrali“ a vyzpovídali Andreje Babiše ml. Člověka, kterého se údajně již dva roky marně snaží v souvislosti s případem Čapí hnízdo vyslechnout Policie ČR. A tím rozjeli masivní celostátní protibabišovskou kampaň, které se chytla prakticky celá opozice. Její protagonisté, kteří jdou po Babišovi jako „slepice po …“, vycítili příležitost ke svržení vlády. A té se jen tak nepustí. Jsou to prostě kabrňáci, ti neohrožení „Seznamáci“.

Ale určitě se ptáte, co mají tyto dva úplně rozdílné případy, které navíc dělí více než dvacet let, společného. Vždyť podstata obou případů je nesrovnatelná. V  prvním případě šlo „jen“ o jakási smyšlená jména sponzorů ODS a obvinění Václava Klause bylo čistě účelové, v druhém případě jde o vážné podezření z padesátimilionového podvodu a současný předseda vlády je dokonce trestně stíhán. A každou, byť domnělou nezákonnost je třeba vyšetřit a soudně projednat. Tak o co tedy jde?

Jde o způsoby provedení a načasování. V případě „Sarajeva“ oba protagonisté využili k vnitrostranickému puči nepřítomnost svého stranického předsedy Václava Klause. V případě Čapího hnízda a „vypátrání“ Babišova syna zase premiérovu pracovní cestu do Palerma. Proto ten název článku - „Palermo“. Nemám nic proti tomu, aby Andrej Babiš v politice skončil, ale pokud by odstoupil teď, můžeme napříště volby zrušit a vládu bude instalovat Kubík a Slonková.

Oba případy, „Sarajevo“ a „Palermo“ mají společnou jedinou věc. Obě dvojice, tedy v prvním případě politici Ruml a Pilip, ve druhém případě reportéři Kubík a Slonková, využili ke svým útokům chvíle, kdy jak Václav Klaus v případě prvním, tak Andrej Babiš v případě druhém, byly pracovně mimo území republiky a nemohli na obvinění bezprostředně osobně reagovat.

Oba tyto případy vykazují znaky podlého jednání. Taková typická „česká podpásovka“.

Zdeněk Lanz