Dnes, dvaadvacet let od ničivých povodní, ve chvíli, kdy opět hrozí reálné nebezpečí, že by se podobná přírodní apokalypsa mohla zopakovat, možná nebude na škodu si tento článek připomenout.

Tak tedy:

„Povodeň větší než malá a menší než velká

Že už ten nadpis vám připadá „poťouchle“? Nic si z toho nedělejte. Mně taky.

Ale k věci.

V těchto dnech uplynulo již patnáct let od ničivých povodní v srpnu 2002. A tak nebude od věci připomenout si několik skutečností. Ne přímo o průběhu povodní, ten lze sledovat např. na ceskobudejovicky.denik.cz/povodne, ale o „tom“, co se dělo „kolem“.

Po povodních na Moravě v roce 1997 se na mnoha místech naší republiky „probudily“ zodpovědné osoby s tím, že by nebylo od věci vzpomenout si, kde naši předci započali budovat protipovodňová opatření (PPO) a v jejich bohulibé činnosti pokračovat. Ne jinak tomu bylo i v Českých Budějovicích.

Tak se pozornost příslušných orgánů upřela na dva hlavní českobudějovické „povodňové problémy“ – řeky Vltavu a Malši. Jedním z projekčních výsledků byla zdařilá koncepce PPO na řece Malši, která sestávala ze tří etap.

Velmi zjednodušeně.

První etapa, od Modrého mostu k Malému jezu počítala se zkapacitněním koryta – vybudováním bermy. Vzhledem k tomu, že by to znamenalo i pokácení řady vzrostlých stromů, byla mimořádná pozornost věnována následným parkovým úpravám včetně výsadby nových stromů a vybudování cyklostezky.

Druhá etapa, od Malého jezu k Velkému jezu, byla postupně navržena ve dvou variantách. V první se uvažovalo s „bypassem“ – zkapacitněním Mlýnské stoky a jejím propojením přes tzv. „plivátko“ do Malše pod Malým jezem. Druhá varianta uvažovala se zkapacitněním koryta vybudováním souběžného kanálu s řekou. Součástí varianty byla i úprava okolí pro rekreaci. Úkolem druhé etapy bylo eliminovat negativní vliv dvou kritických míst – Malého jezu a „lávky u Policie ČR“.

Třetí etapa, od Velkého jezu ke Špačkům měla být řešena pomocí ochranné hrázky.

Postup výstavby byl zvolen logicky, proti proudu řeky. Začít se tedy mělo bermou v rámci první etapy.

Reakce „dotčených“ občanů na sebe nenechala dlouho čekat. Vzniklo sdružení Malše. K problematice se vyjadřovali „odborníci“ ze sdružení Calla. „Začaly“ se šířit různé polopravdy a nepravdy typu: „Je to zbytečné! Malše ani při tzv. stoleté vodě nemůže vybřežit. Chtějí nám tady vybudovat betonové koryto a parkoviště“. V této „protiprotipovodňové“ hysterii proběhla petice proti výstavbě PPO.

A pak přišel srpen 2002. „Nemožné“ se stalo skutečností. Na vlastní oči jsem viděl hlavního protagonistu sdružení Malše nevěřícně běhat po břehu těsně před tím, než Malše vybřežila.

Není vůbec důležité, zda té velké vodě budeme říkat stoletá, pětisetletá nebo tisíciletá. Byla obrovská a katastrofální. Jen v Jihočeském kraji devět mrtvých a škody za 16 miliard Kč.

Je přirozené, že když se lidé z tohoto šoku vzpamatovali, intenzivněji se pokračovalo v přípravách realizace PPO. A v Českých Budějovicích?

Jak příprava PPO Malše nabírala na obrátkách a získávala jasnější obrysy, stupňoval se odpor „dotčených“ občanů. Do „boje“ se zapojila iniciativa se zavádějícím názvem Zachraňme Malák. Opět proběhla petice proti PPO Malše. Té se ze „solidarity“ při „ochraně přírody“ zúčastnili i lidé z jiných krajů České republiky.

Jedním z hlavních hesel „občanského odporu“ proti záměru odpovědných orgánů chránit životy, zdraví a majetek občanů bylo demagogické „zaříkávadlo“, že „při malé povodni Malše nevybřeží a proti té velké to stejně nepomůže“. Ale hodilo se i „žonglérství“ s Q 100, tedy s tím, jaká je „úředně stanovená“ hladina tzv. stoleté vody.

Na jednáních Zastupitelstva Českých Budějovic bylo možné v rámci diskuse občanů vyslechnout dlouhá vystoupení s argumenty „dotčených“ občanů, proč je současný plán výstavby PPO Malše špatný. Tito diskutéři vstřícně dostávali podstatně delší prostor, než bylo stanovených pět minut. Někteří dokonce vyhrožovali zastupitelům orgány činnými v trestním řízení.

Ale při příspěvcích obhajujících realizaci PPO na diskutující pískali a pokřikovali, že je až primátor musel napomínat.

Tlak „dotčených“ občanů byl tak obrovský, že nemohl nezanechat stopy ani na zastupitelích města. A tak nakonec došlo k tomu, asi i v důsledku „zákulisních politických jednání“, že zastupitelé na jednom svém zasedání „dali“ výstavbě zelenou aby ji na dalším „stopli“.

A tak projekt PPO Malše skončil v pověstném „šuplíku“ i se soudně vymoženým stavebním povolením na část první etapy – od Malého jezu k ulici Kaplířova.

Více než šestnáctileté úsilí zainteresovaných lidí přišlo v „niveč“. Statisíce korun „vyletěly“ oknem. S projektováním PPO se může začít od nuly.

Ve středu 9. srpna 2017 na povodně v roce 2002 vzpomněl v krátké reportáži i Český rozhlas České Budějovice. Jistě chvályhodné. Jen pikantní na té reportáži bylo, že hlavní slovo dostal člověk, protagonista iniciativy Zachraňme Malák, který má významnou zásluhu na tom, že realizaci PPO Malše se podařilo zastavit.

Možná by ještě stálo za připomenutí, že životně důležité informace o aktuálním průběhu povodní v roce 2002 lidem paradoxně nezprostředkovával Český rozhlas České Budějovice, ale soukromá stanice Rádio Faktor. Tehdejší vedení totiž před povodněmi neprozřetelně prodalo elektrocentrálu jako nepotřebný inventář.

Tak zase za 100 let. Ale ne. Už jen za 85!“

Termín stoletá voda je termín pravděpodobnostní a odpovídá průtoku vody, který nastane s pravděpodobností 1%. Neznamená to tedy, že by se stoleté vodě odpovídající průtok opakoval jednou za sto let.

Někteří lidé a především politici si tuto skutečnost zřejmě neuvědomují, protože jinak si jejich nečinnost v průběhu „popovodňových let“ neumím vysvětlit. Jedině snad, že by jejich paměť stačila jen na období jednoho volební období.

Na Malši v Českých Budějovicích se totiž od ničivých povodní v roce 2002 z hlediska PPO nic nedělo. Dlouhých dvaadvacet let! Alespoň já jsem si toho nevšiml.

Zdeněk Lanz