V důsledku pokrytecké unijní politiky, ovlivněné zejména Francií a Německem, se Turecko Evropě pomalu vzdaluje. Stále častěji se chová jako velmoc v prostoru střední Asie, která začíná více než na západ hledět na východ. Utvrdila mě v tom i nedávná setkání s hlavním vyjednavačem Turecka s EU Egemenem Bagisem a předsedou tureckého národního shromáždění Cemilem Cicekem.

Když v roce 2002 nastupoval do svého křesla premiér Erdogan, jasně deklaroval svůj cíl dovést Turecko do Evropské unie. Pod tlakem unijních požadavků Turecko následně prodělalo vývoj, který ho výrazně přiblížil k evropským demokratickým standardům. A podle všeho by byli jeho představitelé v tomto procesu ochotni pokračovat, pokud by ovšem cítili, že deklarovaný zájem o jeho členství není ze strany unijních politiků jen diplomatickým mlácením prázdné slámy. Od začátku přístupových rozhovorů v roce 2002 Unie neudělala nic pro to, aby takový pohled vyvrátila. Naopak již od roku 2006 blokuje projednání 17 kapitol v přístupových rozhovorech a opakované výroky některých evropských představitelů svědčí o tom, že kdyby se Turecko na hlavu stavělo, místo pro něj v Evropské unii není. Cílená stagnace přístupových rozhovorů je stále patrnější a žádný zvrat nemůžeme čekat ani od příštích měsíců, obzvláště ne v druhé polovině roku 2012, kdy stane v čele EU Kypr, neuralgický bod mezi Tureckem a Řeckem.

Ne že bych Turecko považoval za bezproblémového kandidáta. Přesto se nabízí otázka, zda Evropská unie svým přehlíživým postojem a nedůsledným dodržováním vlastních pravidel více získá, nebo ztratí. Turecko se v reakci na aktuální dění v arabském světě i ekonomický kolaps eurozóny očividně transformuje do regionální mocnosti, která častěji než na západ hledí na východ. A Evropská unie a její slovo tu pomalu ztrácí svou váhu. Paradoxem je i fakt, že zatímco evropská ekonomika se potácí v krizi, Turecku předpovídají ekonomové nebývalý růst.

ODS vždy podporovala plnohodnotné členství Turecka v EU, stejně jako deklarovala při splnění stanovených podmínek podporu vstupu zemím západního Balkánu. A odmítala kladení umělých překážek na cestě, která k němu vede. Nesouhlasíme proto ani s prapodivným nápadem Francie nabídnout Turecku jakési privilegované partnerství. Argument, že v době krize se nemůže EU vyčerpávat jednáními s problematickými zeměmi jako je Turecko, není na místě. Pravidla se mají dodržovat za všech okolností a v době krize obzvlášť. Jen tak může Unie představovat stabilní celek, který se nezříká vlastních pravidel pokaždé, když se dostane do ekonomických či politických turbulencí. Pokud bude vůči Turecku postupovat stejně jako doposud, může se dočkat nemilého překvapení. Dříve než se Turecka definitivně zřekne, mohou se Turci zříci Evropské unie.

Ing. Jan Bauer
předseda oblastního sdružení
místopředseda regionálního sdružení
zastupitel
1. místopředseda poslaneckého klubu PČR

Více:
Bauer (ODS): Zavedením daně z finančních transakcí EU podrazí nohy vlastním bankám

##PROFIL 105##

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE