Sdělil lidu českému, že vše je v pořádku, brambory v řádku, neboť čerstvá lednová prognóza Ministerstva financí ČR mluví o letošním kladném růstu naší ekonomiky. Má jít jen o tzv. kladnou nulu, ale přesto je to zmírnění oproti varovným prognózám, které mluvily o návratu hospodářského propadu (listopadová prognóza Raiffeisenbanky např. mluvila o -1.2 % HDP v roce 2012).

Tato prognóza MF ČR je podkladem pro připravovanou novelu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2012, který ještě předpokládal růst 2,5 % HDP. A tak se zdá, že na financích se rozhodli vylíčit pro média tyto změny v co nejrůžovější barvě. Proto je třeba si říci, zda má tato umírněná lednová prognóza reálné základy.

Prognózy ministerstva financí se sestavují na základě konsensu nad vybranými domácími i zahraničními prognózami. To ale může znamenat také eliminaci varovných scénářů a rizik.  Realita zatím skutečně nedosahuje propadu jako v roce 2009 – aktuální odhady světové ekonomiky mluví o globálním růstu 3,5 % HDP. Pro Asii jako celek se odhaduje růst 7 % HDP s tím, že ekonomika ČLR zpomalí na tempo 8 % (Japonsko jen 1 % HDP). Rusko odhaduje svůj růst na 4 % a Brazílie na 3,7 % HDP. Zlepšily se také odhady růstu USA (na 3 % HDP).

Otázkou ovšem je, zda tento optimismus vydrží – ohniskem krize je tentokrát ekonomika EU, druhá největší na světě, a její výhledy nejsou nejlepší. Pro země eurozóny na letošní rok MMF aktuálně prognózuje propad -0,5 %, OECD je optimističtější, ta mluví jen o tempu +0.3 % HDP. Dlouhodobý výhled pro Evropu mluví o tom, že dluhová krize a problémy finančního sektoru se budou dále prohlubovat. Eurozóna se má vrátit k hodnotám HDP z jara 2008 nejdříve v roce 2016 (mluví se v tomto smyslu o ztracené dekádě).

Není jediný důvod si myslet, že česká ekonomika s touto vládou a v její současné kondici na tom bude lépe než zbytek Evropy (konvergenční cíle se už léta neplní) a pro tu je stagnace opravdu optimistický scénář. Ale i tento optimistický scénář znamená výpadek příjmů v rozsahu 20-30 mld. korun (už v roce 2011 nebylo splněno saldo státního rozpočtu přes všechny škrty a růst ekonomiky o 8 mld korun). Navíc je zřejmé, že poroste znovu nezaměstnanost, tedy dojde k výpadku daní a odvodů a k vyšším výplatám podpory v nezaměstnanosti.

Kromě vnějších vlivů (propad zahraniční poptávky) na vývoj české ekonomiky bude působit i snížení spotřeby domácností, nízká úvěrová angažovanost bank a propad míry investování vládního i soukromého sektoru. Spolu s prohlubováním problémů v EU to snadno změní kladnou nulu na reálnou recesi s daleko bolestivějšími dopady.

Pro ministra Kalouska znamená i oficiální konejšivý scénář připravit balík opatření, kde budou dominovat razantnější škrty a také určité zvyšování nepřímých daní. Zatím by bylo předčasné brát vážně jeho příslib, že DPH se nakonec zvýší jen na 17, 5 %, nikoli rovnou na 20 %.  I tak dojde ke zvýšení inflace nad tzv. inflační cíl sledovaný ČNB. Ale na koaliční stůl se už nyní  dávají takové návrhy, jako je uhlíková daň z paliv, a to i pro spotřebu domácností, nebo zdanění vína (v ČR je zdaněno zatím pouze pivo, tvrdý alkohol a šumivá vína). Zdaní se tedy spotřeba, ale jinde ve světě běžná progrese zdanění příjmů i nadále zůstává mimo.

Obava, že erární optimismus páně Kalouskův brzy vyprchá, jsou tedy na místě. Bohužel ale jalovými debatami nad podobnými podklady asi opět ztratíme čas, který by mohl být věnován reálnějším alternativám hospodářské politiky. Je ale zjevné, že beze změny ve vládních křeslech se to neobejde. Nebuďme jen naštvaní, buďme také cílevědomí. I letos budou  volby.

Jiří Dolejš, poslanec PČR a stínový ministr pro resort financí