V této kauze státní zástupkyně obratem a bez zaváhání už v ranném stadiu trestního řízení vyloučila názor příbuzných oběti, že by mohlo jít o rasový motiv. Přitom sama připouští, že vyšetřovacích verzí může být vícero. V každém případě je tu vážné podezření z vraždy a Romové jsou nervózní i proto, že na uvedeného střelce který má údajně pověst bijce Romů, nebyla uvalena ani vazba. Namítají také, že s výslechem poškozeného se nespěchalo a mají obavy o objektivitu vyšetřování. Nevím, v každém případě jsou v takové situaci jednostranné výroky politiků na toto téma opravdu kontraproduktivní.

Bohužel dokonce i někteří významní politici (zejm. kolegové v senátu Čunek a Doubrava) ani nepočkali na výsledky vyšetřování popř. zahájení soudního řízení a prohlásili předem v mediích, že událost v Tanvaldu s rasismem neměla nic společného, protože údajně dobře znají, jací Romové jsou. Na rasismus se prý všichni vymlouvají pokaždé, když jsou přistiženi při nějaké lumpárně. Tohle by ale přece už byla jasná aplikace principu kolektivní viny, který ve slušné politice nemá co dělat.

Protože si občanské sdružení Romea.cz na výroky těchto politiků stěžovalo, předseda horní komory Parlamentu ČR jej postoupil Mandátovému a imunitnímu výboru Senátu. Nemyslím, že řízení tohoto parlamentního orgánu může vyřešit tento druh „upřímnosti“ ústavních činitelů, přesto v jejich výrocích minimálně cítím určitý druh neodpovědného surfování na vlnách populismu, které by se nám v budoucnu mohlo vymstít. Jak mohou už dnes tito politici vědět že zastřelením člověka nebyl spáchán trestný čin, ale že šlo o přiměřenou obranu?

Pokud veřejný činitel vynáší hotové soudy o případu, ve kterém je hodně nevyjasněných otázek, není to zrovna dobře. Pokud by šly tyto veřejné výroky kvalifikovat jako benevolence ke střelbě do lidí spojená s presumpcí viny ještě před samotným soudem, tak je to dokonce ještě vážnější. Atmosféra ve společnosti je eskalována i takovým předbíháním řádného postupu státních orgánů. Ve veřejných diskusích o tanvaldském případu si už nyní mnozí zcela adresně libují, že konečně padla bílá kosa na černý kámen. A to nemluvím o anonymních debatérech, jejichž způsob vyjadřování na téma zastřeleného Roma je opravdu jen pro otrlé. Násilí bohužel může vypuknout znovu. V sobotu 8. ledna už např. chtěla vyhecovaná skupinka zhruba 15 pravicových extremistů narušit pohřeb mladého Tatára, naštěstí jim v tom Policie ČR zabránila.

Ale bohužel toto není jediný exces a není ani všem dnům konec. Sbírat laciné politické body se tu možná pro někoho nabízí. Svádět ale nyní napětí mezi Romy a Neromy na to, že policie a justice jsou na Romy měkké a že pod vlivem „pseudohumanistů v barvách EU“ prý Romy protěžují na úkor bílé většiny, tak to už zavání myšlením, které může vyústit v pogromistické nálady. Rozhodování justice určitě není dokonalé, ovšem otevřeně takto na justici v jejím rozhodování tlačit už není v pořádku.

Takový veřejný tlak ze strany politiků se bohužel v těchto rasově zabarvených kauzách u nás nestal poprvé. Když např. nedávno vynesl odvolací Vrchní soud v Praze změkčující rozsudek nad 17 letým Romem z Krupky, senátor Doubrava to nelenil označit za lidské i profesní selhání justice ! Opět měl jasno – soud, nesoud – tento jinak samozřejmě odporný čin na chlapci Patrikovi klasifikoval tentokrát za černý rasismus a výsledek odvolacího řízení za ústupek proromské lobby. Mrzí mě to o to víc, že jinak se tento senátor zvolený za Severočeši.cz angažuje za ochranu lidských, zejména sociálních práv našich občanů.

Budou snad chtít politici výsledky práci státních orgánů a justice předělávat podle toho jak se zrovna někomu .líbí či nelíbí? Lidé jsou dnes frustrovaní hlavně ze své sociální situace a bezvýchodného stavu politické scény. Místo aby se jejich hněv zaměřil na podstatné změny, tak by někteří rádi tento hněv kanalizovali směrem, který jim účelové předhodí. Elity si pak budou moci oddechnout, lidé půjdou po "nepřizpůsobivých" a jejich údajnému "zvýhodňování".

Možná si někdo může pohrávat s myšlenkou promyšleně destigmatizovat naše rasisty, na kterých ulpěl žhářský útok ve Vítkově, který skončil popálenou malou Natálkou tím, že dosadí na druhou stranu rovnice případ bílého Patrika z Krupky. Zub za zub. To už by byla opravdu odporná hra s lidskými emocemi. V obou případech byl vynesen rozsudek – ve vítkovském i v krupském a doufejme že brzy i v tanvaldském případě. To je práce soudů. A veřejní činitelé by měli ctít, kde jsou hranice jejich tlaku na státní orgány a zejména na justici. A nepřekračovat hranici, za kterou si každý, kdo má zbraň může myslit, že spravedlnost je na straně toho, kdo rychleji střílí. My doufejme nejsme v časech Divokého Západu.

V regionech s vysokou nezaměstnaností a nešťastnou koncentrací romských ghet je opravdu problémů dost. Ti, kteří myslí vážně svůj zájem o romskou problematikou by mohli třeba kriticky vyhodnotit vládní politiku sociální inkluze a pomoci nějak toto nelehké téma řešit pozitivně v praxi, bez frází a laciného populismu. A především se zamyslet jak snížit sociální tlak v regionu, který může brzy udělat nepřizpůsobivé i z členů bílé majority. Proto je absurdní aplikovat na určité etnikum princip kolektivní viny.

Tomio Okamura, který sám nepatří mezi etnicky čistého Čecha, paradoxně nedávno vyzýval naše občany, ať se proberou a nebojí se říkat „Čechy Čechům“. Snad jen nedocenil, že to někteří horlivci ztotožní s otevřeně xenofobními požadavky na nucenou repatriaci odlišných a nepohodlných etnik, jako to propagovala Národní strana v evropských volbách před necelými 3 roky. Romové byli postiženi narůstajícími sociálními problémy jen jako první. Ale pauperizace může dopadnout na černé, žluté nebo bílé - a pak už nebude snadné hodit své problémy na příslušníky jiného etnika.