Děkuji za slovo, paní předsedající. Jsem si vědom toho, že se nacházíme ve třetím čtení a že kolegové v koaličních lavicích zažívají okamžik slastného očekávání, kdy konečně tak výborný rozpočet, jako je ten na příští rok, budou moci schválit. Takže nechci jim tento slastný okamžik oddalovat, ať si užijí tohoto vítězství. Jen si dovolím čtyři poznámky na to téma, že to je vítězství Pyrrhovo, protože skutečně tak, jak byl tento rozpočet postaven, tak ho nelze označit jinak než jako rozpočet falešný.

Mnohokrát už tady bylo řečeno, že je chybou, když vláda kopíruje svou politiku z roku 2008, tedy záměrně odmítá reagovat na vývoj událostí, i když ví že tento vývoj směřuje k přibližně odhadnutelným výsledkům, a to je v podstatě úplná ztráta dynamiky českého hospodářství. Ještě před tímto třetím čtením se dopracovala ekonomická veřejnost v podstatě k velmi opatrné shodě, že to nebude ani kladná nula. Jestliže to nebude ani kladná nula, ale půjdeme do záporných čísel, tak minimum propadu daňových příjmů je zhruba 50 mld. korun. Což je částka, která se prostě nedá vyvatovat z nějakých vnitřních polštářků, které by i v tomto vydrancovaném rozpočtu mohly být. Není zájem to řešit. Slibuje se, že se to vyřeší na jaře nějakým novým, zázračně novým způsobem.

Dobrá.

Ale dnes kromě celkového rozpočtu budeme hlasovat i o pozměňovacích návrzích a pan ministr ve svém stručném expozé upozornil, že schvalovat pozměňovací návrhy není moudré. Protože se jedná o virtuální čísla, tak i ty návrhy jsou zbilancované virtuálně. Na tom samozřejmě je kus pravdy, jen si člověk říká, proč tedy používáme různý metr na metodicky stejné problémy. Tedy proč návrhy opozice jsou takto apriorně odmítnuty pro třetí hlasování a návrh samotného pana ministra je hodnocený jako k přijetí, jako velmi dobrý, a to jenom proto, že jednal na jakémsi setkání představitelů Senátu o tom, že zvítězí nikoliv sněmovní, ale senátní verze zákona o jednotném inkasním místě, kde je zakomponován onen náš chronický problém, a tedy zdanění hazardu.

Teď se nechci pouštět do rozboru, které řešení je lepší. Víte sami dobře, že když jsme schvalovali sněmovní verzi, že se tam vloudila ne nepodstatná chybička, ale ta byla korigována prostřednictvím zákona o místních poplatcích. A že buď takové nebo takové zdanění hazardu určitě projde. Ale chtěl bych upozornit především na ten fakt, že pokud toto má být ekonomickým základem pozměňovacích návrhů pana ministra, tak že o tomto návrhu budeme hlasovat až příští týden. Tedy, že když pan prezident, pokud projde ta či ona varianta, sebou opravdu hodně hodí, tak podepíše to někdy v čase vánočním. A teprve tehdy tento zákon nabude platnosti a krátkodobě i účinnosti. Jinými slovy řečeno, nesplňovalo by to ducha zákona o rozpočtových pravidlech, tedy, že rozpočet má být schvalován na základě zákonů, které už jsou hotovy, které už jsou ve Sbírce, které už zkrátka platí.

Takže je to problém a mám pocit, že by se nemělo takto rozlišovat, aspoň ne metodicky, tímto způsobem rozlišovat mezi pozměňovacími návrhy.
Zkuste se nad tím zamyslet až budete hlasovat. Buď někomu anebo podle úplně jiného měřítka a ne to, že jsou to virtuální čísla. Ono upřímně řečeno i pozměňovací návrhy opozice by samozřejmě musely být korigovány vývojem příštího roku, ale určitě by potěšilo potencionální adresáty, ať už jsou to vysoké školy, ať už jsou to sociální služby, ať už jsou to obce, které budou postiženy, a to tvrdě postiženy výpadem daňových příjmů, že se tam zaškrábly nějakou kolonkou ve státním rozpočtu, i když konkrétní kvantitativní plnění samozřejmě bude závislé od příštího roku.

Čili jedna poznámka.

Druhá poznámka, snad ještě méně košatá souvisí s tím, že schválíme tedy rozpočet. Rozpočet je zákon a na základě tohoto zákona my už nebudeme minimálně nějakou dobu vstupovat do hry a svěříme základní rámec pro správu veřejných financí exekutivě. A exekutiva, pokud se nebude řídit státním rozpočtem v těch číslech, která se dostávají do polohy jiného žánru - nevím jestli by to byl žánr fantasy nebo žánr magie nebo žánr mystifikace - ale v každém případě se bude muset rozhodovat jinak. A mně se nelíbí, že by se mělo rozhodovat na základě byrokratické libovůle. Tím spíš, že dosud vládne koncepční chaos, pokud jde o rozpočtovou politiku.

Třetí poznámka souvisí s tím, že tento rozpočet má být naplněním vládního programového prohlášení a jisté strategie konsolidace. Ale možná budete znát ten příběh. Je přisuzován Janu Werichovi. Takové povídání o tom, jak když umíral starý rabi, tak se u lůžka sešli představitelé židovské obce a žádali si od něj takový ten vzkaz, poslední cennou myšlenku. A říkali: Milý rabi, řekni nám, k jakému moudru jsi dospěl na sklonku svého života. A on jim odpověděl velmi stručně: Všechno je jinak.

Takže toto moudro zdá se, že je v základech tohoto rozpočtu a bohužel tedy opravdu všechno bude jinak. Je velmi pravděpodobně větší výpadek příjmů. O tom už jsem tady hovořil, že velmi optimistická varianta je 50 mld. korun.

Včera jsme se tu bavili o tom, jak tím, že se aktivněji zapojíme do řešení evropských problémů, tak že bychom mohli zesílit naše dluhové problémy. Je to trošku absurdistán, já věřím, že kolegům ve vládě vysvětlí pan profesor Klaus, když dorazí na vládu, že půjčovat peníze neznamená zvyšovat dluh. A že toto je opravdu o něčem jiném. Připomněl bych jednu jednoduchou pravdu. Devizové rezervy jsou nikoliv na rozpočtovou politiku, ale na měnovou politiku. A dlouhodobě podíl devizových rezerv tohoto státu, aspoň od roku 93, co existuje, se pohybuje kolem 20 % HDP. A to více než bohatě postačovalo na ty problémy, které jsme zatím zažívali, dokonce i v letech měnové krize koncem 90. let nebo v roce 2009. A samozřejmě je na diskusi, a to zcela věcnou diskusi, jestli to období, které nás čeká, by mělo sáhnout tímto směrem, protože jestli historicky třeba byl podíl devizových rezerv na 15 %, tak aktuálně je na 25. Čili na nadprůměrné úrovni.

A to je samozřejmě na diskusi. Ale tím jsem chtěl jenom dokreslit, že někdy vidíme problémy tam, kde nejsou. Toto skutečně není záležitost našeho zadlužení, je to záležitost úplně jiná.

Naopak, co jako nevidíte, nebo se bojíte, až to praskne, takže by to nebylo pro vás příjemné, je, že hrozí, a to naprosto reálně hrozí, že bude výpadek v příjmech Evropské unie. Celá řada programů byla zastavena, pozastavena, a jestliže v příštím roce ten výpadek těchto příjmů bude v řádech desítek miliard korun, když k tomu přičtu výpadek z důvodů záporného hospodářského růstu, tak se dostáváme k číslům, že každá taková pátá šestá koruna ve státním rozpočtu vlastně nemusí být.

Takže to je ono úsloví moudrého rabiho - všechno je jinak.

My jdeme do Evropy a tohle má být základ plnění konvergenčního programu? Já se obávám, že nikoli.

Poslední, čtvrtá poznámka, abych uvolnil řečniště dalším čekatelům.

Co mi tady chybí, a už dlouhodobě, je alternativní pohled na rozpočtovou politiku jak ve funkci konsolidace veřejných financí, tak ve funkci aktivního nástroje hospodářské politiky. Už tuším Jiří Paroubek tady zmínil, že ta oblast příjmových opatření je podceňována a je nahrazena z toho evropského pohledu poněkud bizarním způsobem. Nejdříve se říkalo, že žádné daňové příjmy se zvyšovat nebudou, že tax revenue je oblast, která je nedotknutelná, je svátost, a tato vláda vznikla na základě nezvyšování daní.

Pak se uznalo, že daně se zvyšovat mohou, ale zvyšují se tam, kde se ty ovečky dají lépe stříhat, tedy DPH, korporátní daň, majetkové daně, bankovní daně - to padá pod stůl, to nás nezajímá.

A zbývá nám, jak je v jednom známém filmu, "širočinou zásek". Nevím, jestli - jako v tom filmu, bude pan ministr zpívat "sek sem, sek sem", ale občany asi tento způsob rozpočtové konsolidace nepotěší, a domnívám se, že by bylo tragické, kdy ani dnes nám nebylo řečeno, že v návrzích krizového plánu, na kterém se údajně pracuje, bude použita jiná filozofie, že nebude ve stejné logice "sek sem, sek sem" a zvyšovat nepřímé daně, tedy drbat ty nebohé poplatníky, tedy spotřebitele.

Oč by mělo jít v těch alternativních pohledech - tři jednoduché body.

Za prvé - jestliže jste zpatlali příslušné strukturální reformy, že jsou příliš nákladné a dochází k časové koincidenci s velkou krizí, s velkou recesí, no tak ty reformy odložte. Já teď neřeším systémovou kvalitu, ale minimálně jsou nákladné. A v příštím roce a v přespříštím roce tyto náklady platit je nerozumné, ať už se jedná o daňovou reformu, nebo důchodovou reformu.

Pokud jde mimochodem - u té daňové reformy ještě jedna pikanterie k tomu senátnímu návrhu. Víte, tam se odehrál zvláštní obchod. Nastavení toho hazardu - no prosím, nějak se to muselo vydiskutovat -, ale údajně prý se to zobchodovalo za to, že se odloží daňová reforma. Já možná neumím číst, ale myslím, že to nebyl ten samý týden, ale minimálně ten samý měsíc, že pak ministr vzkázal do Senátu s humorem jeho vlastním "tak si ten termín zkraťte, já dám po novém roce do Senátu takovouhle malinkatou novelu, ten termín tam zase vrátím zpátky, a vy si můžete, protože my to samozřejmě prohlasujeme".

Takže někdo koupil vagon prázdného vzduchu - dobře, prosím. Ale takovýmhle způsobem se bavit o strukturálních reformách, o tom, kdy, co, v jakých nákladech naběhne, no, takhle tedy ne, takhle tedy ne.

A poslední tedy ještě jedna věc - pořád nám z toho vypadává rozvojová oblast, udržitelný rozvoj. Myslím si, že nedosáhneme rozvoje pouze větou. Je třeba také investovat. A máme představu, z jakých zdrojů - ať již jsou to vládní kapitálové výdaje, nebo motivace soukromého sektoru k investování, jak toho chceme dosáhnout, a v těch objemech, abychom se nejenom na základě zahraniční poptávky, ale i domácí poptávky z toho dokázali vyhrabat?

Čili já se obávám, že nejen tady dneska tady učiníme jakýsi tragikomický krok, že schválíme něco, čemu tady nikdo nevěří, ale že máme nakročeno k tomu, aby ta jarní novela státního rozpočtu byla podobně rituální, podobně bezobsažná, a že když už chceme revidovat státní rozpočet, tak nejdřív zrevidujme naše myšlení, zejména naše myšlení v hospodářské oblasti.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců klubu KSČM.)