Naše vysoké školství by mělo být reformováno, o tom není pochyb. O čem se však dá pochybovat, jsou ony reformní experimenty, jež budou mít dopad na celou generaci studentů, pedagogů a vědeckých pracovníků. Počínaje zavedením školného až po vměšování politiků do vnitřních záležitostí školy.

Největším paradoxem je, že údajné kroky vedou ke zlepšování kvality vzdělávání. Jistě, to je pádný argument, kdo by si nepřál kvalitní vzdělávací soustavu, ale i v tomto případě se jedná o prázdnou marketingovou floskuli jako je boj proti korupcí.

Je pravda, že před rokem 1989 jsme v počtu absolventů vysokých škol výrazně zaostávali minimálně pod evropským průměrem, na druhou stranu nikdo nemohl úroveň našich škol zpochybnit v celé její historii. A jelikož se rádi vzdáváme duchu tradic a chodíme pro inspiraci do zahraničí, ať už to byl dříve Sovětský svaz, nebo nyní USA a západní Evropa, tak se i rádi inspirujeme modely, které však mají kulturní nebo ekonomickou odlišnost. A to ať v hromadném zprůchodnění vysokých škol, nebo nyní uvažovaném zavedení školného.

Argument, že v evropských zemích je školné běžné, se také nezakládá na pravdě. Příkladem je Francie, Norsko, Švédsko, Finsko a Dánsko, řada spolkových zemí Německa, či Rakousko, kde bylo po hlasitých protestech zrušeno. Dalším nesmyslem je, že placené univerzity vychovávají mnohem lepší absolventy. Záleží na typu školy, zaměření, státě i prostředí a opět se jedná o prázdnou nepotvrzenou frázi.

Podívejme se, jaká je úroveň většiny našich soukromých vysokých škol a nechtějme udělat ze státních VŠ sektor soukromého školství. Potom to bude i vypadat, že čím vyšší školné, tím drzejší student, když už si to platí.

Konečně blábol poslední, že se školným bude student na studium méně „kašlat“. Kdyby systém vzdělávání nedělal neustále ústupky, že se dají např. překládat zkoušky a předměty do dalších ročníků, či studium všelijak protahovat, školství by se zkvalitnilo i bez experimentů.

Akademici požadují stažení reformy, ministr Dobeš však odmítá. Čí tedy je ministr …hají školství, nebo něčí zájmy? Vždyť samotný systém půjček na školné totiž znamená pro banky „kšeft století“.

Ing. Vladimír Hönig, Ph.D., vedoucí odborné komise SPOZ pro oblast školství, mládeže a tělovýchovy