Pochopitelně chyba je i na straně systému. Pro některé učňovské obory je důležitější získat maturitu jako požadavek pro přijetí do zaměstnání, než daleko potřebnější řemeslná zručnost.

A aby jednotlivé školy neudílely maturitní vysvědčení jen podle svých vlastních pravidel, je zapotřebí určitého standardu, který může představovat právě státní maturita. Ostatně stát má také právo tímto způsobem kontrolovat efektivitu finančních prostředků vynaložených na vzdělání.

Jenže jak už je asi v našich končinách zvykem, státní maturita v dnešním podání je naprosto neadekvátní ceně. Od systematiky, chyb v otázkách, rozvážení v krabicích, až po chaos a čekání na vyhodnocení. Už její samotná příprava byla předražená a v tuto chvili stále nedošetřená. A výsledek i v druhém roce? Jak je možné zadávat testy s chybami? Co je za výmysl těžší a lehčí varianta, když pro příjímací řízení na vysoké školy je to zbytečné? Na co tedy dělat těžši variantu?

Čeština měla obsahově s jazykem pramálo společného. Chybná metodika, na kterou se vymlouval ředitel Cermatu Pavel Zelený, vedla k upravování výsledného hodnocení, aby vyšly procentuálně výsledky úspěšných a neúspěšných řešitelů. Jestliže se dodatečně posouvá „laťka“ úspěšnosti, to se tím pádem státní maturita dělat vůbec nemusela.

Státní maturita selhala i jako systém, spíše to je takový experiment na maturantech. A odpovědnost žádná. Stálo to uz hodně peněz, ale pořád vyjde levněji vypovědět smlouvu s Cermatem, než neustále opravovat něco, co vlastně ani nefunguje.

Ing. Vladimír Hönig, Ph.D., vedoucí odborné komise SPOZ pro oblast školství, mládeže a tělovýchovy, místopředseda Krajského výboru SPOZ Praha

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.