Ani negativní stanovisko 20 univerzit nezabrzdilo zběsilý plán ministra Dobeše prosadit řadu velmi sporných kroků ve vztahu k českému vysokému školství, včetně zavedení školného. Nejenže byla ignorována stanoviska akademiků, ale i dochází i ke zkreslování připomínek zástupců vysokých škol k faktickým nedodělkům či neodůvodněným prvkům v návrhu ministra Dobeše. Tím mám na mysli hlavně ztrátu celorepublikové platnosti akademických titulů, snížení počtu pracovníků, ale i snižování počtu studentů zastoupených v akademických senátech a samozřejmě již zmiňované školné, navrhované dokonce bez jasného paralelního řešení finanční pomoci studentům z rodin s nižšími příjmy. Stát nemá ani spočítáno, na kolik by finanční pomoc studentům vyšla. Stejně jako chybí analýzy, zda vůbec školné státu skutečně přinese peníze navíc.
 
Jaká je tedy situace nyní na akademické půdě? Předsedové akademických senátů vysokých škol vyzývají akademické senáty, aby zvážily všechny vhodné kroky, které by přiměly státní moc respektovat vůli členů akademických obcí. A hovoří se nejen o peticích, vystoupeních, ale i o demonstracích či stávce! Je ovšem zajímavé, že zatím se bouří rektoři, ale ty, jichž se to bude nejvíce týkat, totiž samotné studenty, dosud moc slyšet není. Možná čekají i na pokyn svých profesorů. Jen aby pak už nebylo na jakékoliv protesty pozdě.
 
Následkem krize, ale také vinou politiky vlády, který jen škrtá, místo aby hledala cestu k oživení ekonomiky, v Česku klesá životní úroveň. Za těchto podmínek by mělo zavedení školného ještě horší následky – daleko více mladých talentovaných lidí by nemohlo studovat z finančních důvodů. Důvod, pro který odmítáme samotnou myšlenku školného, tj. zavedení nerovného přístupu ke vzdělání, dnes proto platí dvojnásob. Studentským půjčkám, které jsou stále dost nepromyšlené, nikdo opravdu nevěří! A nejen to, zavedením školného by logicky ubylo žáků, tím pádem i dotací školám. Navíc je zřejmé, že mnohem složitější je školné zavést, než pak jeho výši dál ještě zvyšovat!
 
Za vlády této všeho schopné koalice se i z ústavy stal cár papíru. Zdravotní péče v tomto státě již není bezplatná na základě zdravotního pojištění, tak, jak nám to ústava zaručuje. A nyní se to má týkat i vzdělání. Znovu opakuji, že podle mého názoru není ministerstvo vedeno ani kvalitně, ani s rozvahou, přestože nad ministrem Dobešem, zřejmě s ohledem na soudržnost vládní koalice, drží ochrannou ruku nejen premiér, ale i prezident.
 
Gabriela Hubáčková, poslankyně PČR za KSČM