Co se vám vybaví, řekne-li se pražské náplavky? Vytane vám v mysli malebný obrázek sluncem zalitého nábřeží, s procházejícími lidmi, kteří se kochají pohledem na poklidnou hladinu Vltavy a překrásné panorama Prahy, nebo spíše nehostinná, studená masa kamenného zdiva, ve které se spěchající lidé (kteří na náplavku zamířili jakoby omylem a teď toho hořce litují) míjí se skupinkami zmatených turistů? Takto má vypadat molo s náplavkou v jednom z nejkrásnějších měst Evropy? A co ta zaparkovaná auta bránící v pohybu, chybějící přístup k řece či restaurace, které sice odkoukaly ceny od prvotřídních podniků v centru města, na kvalitu služeb i pokrmů už ale jaksi zapomněli a proto také po většinu času zejí prázdnotou? Bohužel, mé podvědomí náplavky automaticky ladí do šedivých tónů.  Je až s podivem, jak z prostor se snovým potenciálem dělá samospráva noční můru.

Ukázalo se, že dlouhodobý projekt Praha pro lidi, který má v podobě veřejných setkání nabídnout místo u jednoho stolu zástupcům radnice, městských částí, občanských sdružení i řadovým Pražanům, je pro diskusi o náplavkách naprosto ideální. Můžete namítat, že rezidenty spíš pálí fakt, že v okolí svých domů nemohou zaparkovat, že mnoho z nich bydlí v těsné blízkosti přetížených dopravních tepen a že jim vadí znečištěné chodníky. Svatá pravda, ovšem je nutno říci, že řešení těchto problémů je zdlouhavé, náročné, drahé a těžce politicky průchodné. Celou věc nespasí jedno veřejné setkání. Už nyní se připravují diskuze, které se budou týkat Bubnů  nebo nové podoby I.P. Pavlova. Náplavky jsou ale ve zcela jiné pozici. Je to veřejný prostor na okraji zájmu, pro jehož zhodnocení (urbanistické, ne materiální!), jak vyplynulo z veřejného setkání Řeka a město, je třeba udělat opravdu jen minimum. A byla by tedy škoda otálet.

Musím přiznat, že mě velmi překvapila uvědomělost většiny účastníků. V zásadě lze říci, že všechny zainteresované strany, ať už se jednalo o občanská sdružení, podnikatele či rezidenty, se shodují na několika drobnostech, které ale mají tu sílu z pražských náplavek vytvořit prostory, kterými se bude moci hlavní město bez ostychu pyšnit. Co je pro to potřeba udělat?

V první řadě je třeba vytvořit ucelenou strategii, jak s náplavkami dále zacházet. Je třeba najít správný směr v situaci, kdy se požadavky občanů, případně institucí hájících jejich zájmy a veřejný zájem vzájemně vylučují – například kreativní přístup vs. protipovodňová opatření, hluk vs. atraktivní kulturní program. Systematická proměna těchto specifických veřejných prostor ale musí zachovat unikátní charakter jednotlivých náplavek. Musíme k nim přistupovat individuálně, protože každá má nepatrně jiný potenciál, omezení i účel. Nástroje ke zkvalitnění se budou projednávat na Metropolitní ozvučné desce a v nově zřízené Kanceláři veřejného prostoru. Vzniknout by měly ve spolupráci s Povodím Vltavy, památkáři a městskými částmi. Závěry ze setkání zazní také na Radě MHMP.