Ferdinand Peroutka tváří tvář historickým souvislostem nebyl pevný.To je fakt, který neovlivní ani prskání Pražské kavárny na výroky prezidenta Zemana.

Fakt, který dokládá například to i článek v týdeníku Přítomnost "Dynamický život" z 26.dubna 1939, ve kterém Peroutka, jen pár dní po okupaci Československa, referuje o tom, že "Německá říše oslavila 50.narozeniny svého vůdce způsobem, který odpovídá všem pronikavým úspěchům, jež tento muž za pouhých 6 let své vlády svému národu přinesl...", a dále pokračuje "..jak dnes věci stojí, nemají Němci nikoho, koho by ve své Valhalle, národní galerii hrdinů, postavili výše.."

Ve světle okupace Československa pak téměř hrozivě zní další věty o tom, že "všechno, co se Němcům před deseti lety zdálo snem, učinil dnešní Vůdce skutkem, nasytil tak velkými kusy německou národní hrdost..."

Toliko fakta, která lze dohledat a zasadit do historických souvislostí. Celá hysterie kolem Zemanových výroků má však jiný podtext. Je to další možnost, jak prezidenta opět dehonestovat a vytvořit dokonce prostor pro absurdní žalobu na Českou republiku! Pomocí médií ho vykreslit téměř jako antisemitu, což mohutně podporuje celá skupina pravdoláskařů a Pražské kavárny.

Přičemž prezident Zeman na konferenci o holocaustu neřekl nic jiného, než to, že i takoví velikáni jako Ferdinand Peroutka vstříc valícím se historickým událostem zklamali.

Nicméně je zarážející, že výše zmiňovaný článek napsal Peroutka v tak pohnuté době, jakou byla právě doba po okupaci, kdy celá země byla ochromena německou agresí. V takových případech vždy říkám, že každý má právo volby. Volby ze tří možností – postavit se zlu nebo k němu být loajální a nebo prostě mlčet.

Zůstaneme-li u okupace, pak i novináři měli právo volby jak o ní referovat. Legendární je například výstup rozhlasového moderátora Františka Kocourka, který ačkoli stál během vojenské přehlídky německého Wehrmachtu na balkoně vedle nacistických pohlavárů, neváhal použít slova, že "odkudsi zdaleka přiletěla nad Prahu černá vrána, která se spustila a plachtila od Muzea dolů k Můstku".Za tento hrdinský výrok byl pak následně perzekuován a ačkoli byl poté několikrát varován gestapem, pořádal dál vlastenecké přednášky. Zemřel ve 40 letech v koncentračním táboře Osvětim. Shodou okolností spolupracoval i s Peroutkovou Přítomností a již od 30.let ve svých reportážích varoval před nástupem nacismu v Německu. I když oba pány stihl pak podobný osud, byli deportováni do koncentračních táborů (Kocourek v něm zahynul, Peroutka přežil), jeho "Černá vrána nad Prahou" vstoupila do dějin žurnalistiky.

To, že teď Hrad zveřejňuje Peroutkovy články není nic bizarního, jak jsem se dnes dočetl. Je to jen přirozený důkaz, že prezident ve svém projevu upozornil na skutečnost, nad kterou se přimhuřují oči a o které se všichni doposud báli mluvit. Je to tak, ať se to Pražské kavárně líbí nebo ne.