To s jedním jediným podtónem (cituji doslova):

„Vážený pane poslanče, obracím se na Vás jako na svého poslance s velmi zásadní otázkou. Jak se zachováte a co uděláte proti připravovanému zákonu o zdravotních službách?"
„S obavami sleduji projednávání balíčků "reforem", které podle návrhů a pozměňovacích návrhů nás chtějí zbavit šance na důstojný život."

„Pane poslanče, věřím, že si nepřejete návrat zpět v kvalitě péče o osoby se zdravotním postižením a že nebudete hlasovat pro to, aby ..."

„Co by čekalo nás, lidi s postižením, kdyby prošla navrhovaná opatření ... Vrátíme se tak o mnoho let zpět."

„Doporučuji proto se s problematikou seznámit nejen z hlediska úspor, ale nezbavovat osoby se zdravotním postižením, seniory, nemocné a další skupiny občanů závislých na pomoci státu práva na relativně důstojný život"

„Pod pojmem reforma si představuji zlepšení stavu pro dotčené skupiny osob,
nikoli návrat do dob dávno minulých. Ať hledám sebelépe, nenacházím nic, co by pro nás bylo v této vaší snaze o reformy přínosem."

„Prosím tedy o zohlednění této skutečnosti u invalidů v prvním stupni bezmocnosti, kteří žijí sami!"
„Píšu vám ve věci tzv. „Sociální reformy". Velmi se obávám zhoršení možností podpory dětí s neléčitelným celoživotním postižením. Dítě za svůj hendikep nemůže a rodina taky ne. Vše závisí od jejich nejbližšího okolí... Ať jako rodiče děláme, co děláme, neobejdeme se bez pomoci. Potřebujeme spolupracovat se školou, sociálkou, zdravotnictvím a to v jakýkoliv čas. Situace je opravdu velmi tíživá a ne každý má po ruce např. prarodiče, aby aspoň občas vypomohli...Tady by měl nastoupit stát - soc. dávky, asistence ve školce či škole, příspěvek. Velmi vážná je také situace ohledně speciálních pomůcek."

„A proto nepodpořte Sociální reformu a především tyto asociální pozměňovací návrhy."
„Usilovně Vás proto prosím, nezdvihněte ruku pro sociální reformy"
„Vážený pane poslanče, laskavě Vás žádám o to, abyste hlasoval proti návrhu."

Omlouvám se, že jsem citátů vybral tolik, ale shrnul jsem jen ty nejzásadnější.
Bohužel, přes všechny prosby občanů si vládní koalice svoje asociální návrhy zákonů prosadila. Prosadila, přímo proválcovala tlačením a silou. Marné byly všechny snahy opozičních poslanců. Nepomohla vystoupení za mikrofonem, zmírňující pozměňovací návrhy, mediální vstupy, ani články v novinách.

V médiích pak vidíme titulky: „poslanci schválili", „poslanci odhlasovali", „poslanci přijali". Jen málokterý novinář napíše nebo řekne „poslanci vládní koalice odhlasovali", „poslanci vládních stran schválili", „koaliční poslanci přijali".

Méně pozorní občané nás potom všechny hodí do jednoho pytle. Ti pozornější pouze povzdychnou a řeknou si, že je to stejně celé k ničemu. Co bude platné, když Senát dotyčné zákony vrátí? Vláda má ve Sněmovně stále dost poslanců na to, aby si prosadila své.
 A nepomohlo by ani prezidentské veto. Spoléhat se na Ústavní soud je sice poslední naděje, ale rovněž s nejistým výsledkem.

Mám tedy pro všechny své spoluobčany, kteří nejsou s přijatými zákony a celou slavnou sociální a zdravotní reformou jedinou, za to však zásadní radu: uložte si to všechno do paměti a zkuste na to nezapomenout.

Když u mne byli plakat vydavatelé, nakladatelé, knihkupci a autoři s žádostí o prosazení změny v navrhované devatenáctiprocentní DPH na knihy a tiskoviny, ptal jsem se jich na jediné. Koho jste, přátelé drazí, volili? Pravici? Tak co si teď stěžujete? Máte, co jste chtěli. Levice jste se báli, a pravice si došlápla i na vás. Teď už je pozdě lkát, že jste netušili, že vás něco podobného potká.

Takže znovu. Máte jedinou možnost: pamatovat si. Krajské volby i část senátních budou za rok. Volby do Sněmovny bohužel až za tři, protože tahle vláda přes všechny naoko rozpory a problémy nakonec vždy vydrží, protože předčasné volby by pro jednu současnou vládní stranu znamenaly úplný konce a pro ty dvě větší - razantní snížení počtu sněmovních křesel. Budou se mezi sebou naoko škorpit, ale rybník si nevypustí. Každá země má takovou vládu, jakou si zaslouží. A jestli čeští voliči opět naletí lacinému mediálnímu vábení ze strany jedné a strachu z levice ze strany druhé, může se jejich nedobrá ekonomická i sociální situace nadále zhoršovat. Jenže cinkat klíči už bude pozdě. Dnes tedy neplatí „lidé, bděte!" Je třeba neustále opakovat „lidé, nezapomínejte"! Nezapomínejte na to, kdo za vaše problémy může, ať už tím, že je neřešil, nebo že je ještě zhoršil. Protože jinak komu není rady, tomu není pomoci.

Dále čtěte:
Profesorka vládě: Lidé se necítí bezpečně a vy jimi pohrdáte. Bude zle
Peake: Kalouskovi nestabilita koalice vyhovuje

##PROFIL 162##

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE