Úvod – rodina jako úhelný kámen naší politiky

Rodina se stala v posledních letech častým zaklínadlem většiny politických stran. Definice rodiny jako základu státu, jako základní buňky společnosti jsou všeobecně rozšířeny.  Nalezneme je ve většině programů relevantních politických stran působících u nás.

Naším vzorem je rodina se dvěma rodiči a dětmi s vazbou na prarodiče a další příbuzné. Na tom nemusíme nic měnit. Manželství a rodina představují nejspolehlivější sociální síť. Je mnohem spolehlivější než všechny sociální sítě na internetu dohromady. Rodinné vztahy totiž přetrvávají po celý život. Nelze je vypnout jedním tlačítkem jako Facebook.

Zároveň nemůžeme zavírat oči před současnými proměnami forem rodinného života. Nelze přehlížet tíživou situaci rodin, které procházejí těžkou životní situací, které jsou neúplné, či kde veškerá zodpovědnost na výchově dětí leží jen na jednom z partnerů, velmi často jen na mamince.

S jakými problémy se dnes potýkáme?

A které základní rodinné hodnoty mizí z české společnosti?

•    Především mizí touha mužů a žen mít dětí. Dnes se nejčastěji hovoří o státním dluhu. Bohužel to není dluh největší a nejdůležitější. Tím se stal během posledních dvaceti let dluh demografický. Od roku 1990 se v naší společnosti nenarodilo téměř jeden milion dětí. Mnoho dnešních reforem by se nemuselo vůbec dělat, kdyby naše porodnost od roku 1990 tak zásadně nepoklesla. Zaděláváme si tak na obrovský společenský a ekonomický problém. Jestliže totiž chybí jeden milion narozených dětí, budeme tady potřebovat jeden milion přistěhovalců, kteří se budou schopni a ochotni starat o naše budoucí seniory. To slovo ochotni je obzvláště důležité, a to si málo lidí např. z mé generace dostatečně uvědomuje.

•    Ztrácí se úcta k manželství. Dnes se naopak na instituci manželství pohlíží jako na něco, co svazuje lidskou svobodu. To má na vztah mužů a žen dost zásadní vliv a tento postoj produkuje tisíce městských bezdětných singles. Stát ale nemůže vybudovat svou prosperitu na svobodných bezdětných jedincích, takto už zkolabovaly větší říše, než jsme my.

•    Vytrácí se pohled na rodinu jako na jednotku společné solidarity a hospodaření. Čím více budeme ekonomicky atomizovat jedince, tím více bude muset společnost, respektive stát, řešit sociální problémy a vynakládat obrovské částky na jejich urovnávání.

Jaké nabízíme recepty?

•    Chceme zavést společné zdanění rodin. Chceme, aby ti, kdo v našich rodinách přebírají práci a odpovědnost za budoucnost naší společnosti, měli širokou podporu ze všech částí společnosti a aby měli spravedlivé a motivující postavení v sociálním pojištění i v daňovém systému. Odmítáme jakékoliv sociální inženýrství a kupování dětí dávkami státu. Chceme jen spravedlnost pro ty, kteří dnes pro budoucnost investují nemalé prostředky do výchovy budoucích daňových poplatníků. Chceme všechna opatření sjednotit, a proto KDU-ČSL připravuje společné zdanění rodin, které pomůže rodinám okamžitě, a ne až někdy v budoucnu.

•    Chceme důchodovou reformu vstřícnou rodině. Nepotřebujeme jenom více rodin pro společnost, ale také více dětí v rodinách. Právě rodiče, kteří se rozhodnou pro tři nebo více dětí, které řádně vychovávají, potřebují zvláštní podporu. Rodiče se pro dobro svých dětí lecčeho vzdávají. To přináší užitek pro celou společnost. Proto musejí být rodiče v zákonném důchodovém pojištění postaveni výrazně lépe než bezdětní pojištěnci.

•    Chceme lepší sladění rodinného a pracovního života. Pro skloubení práce a rodičovství je třeba, aby existoval motivační program pro zaměstnavatele při zaměstnávání matek s malými dětmi. Stát by měl jít příkladem. Proto budeme chtít pro státní sféru stanovit určité procento částečných úvazků pro rodiče s malými dětmi.

•    Chceme podle potřeby všech věkových skupin dětí budovat zařízení, ve kterých by děti na přání rodičů byly flexibilně a spolehlivě opatrovány. Pro větší rozmanitost v nabídce hlídání dětí je nutné více podporovat církevní i privátní iniciativy a firemní mateřské školy. Stát a obce musejí zajistit dostatečný počet míst pro děti, není možné, aby rodiče neměli možnost využít služeb těchto zařízení z důvodů jejich nedostatečné kapacity. Děti má dnes jen ten, kdo kvůli nim nepřijde o práci.

Závěr

Přestože křesťanská víra není a nemůže být politickým programem, je inspirací pro konkrétní politiku. Z toho důvodu je KDU-ČSL stranou pro-rodinnou. Musíme odmítnout jak socialistické, tak i liberální představy o rodině a jejich recepty na podporu rodiny. Stát zde nemá suplovat rodinu, zároveň nelze na rodinu pohlížet jako na jednu z mnoha užitečných institucí společnosti.  Musíme odmítnout zkarikované představy o tom, že pouze stát byl a je příčinou rozpadu tradičních rodinných hodnot. Problém je mnohem hlubší. Zároveň nesouhlasíme s postojem, že rodina pouze omezuje lidskou svobodu a zvyšuje ekonomické náklady.

Jeden z největších národohospodářů 20. století Lord Keynes (o kterém se dodnes vedou vášnivé spory mezi ekonomy) kdysi řekl, že z dlouhodobého hlediska jsme všichni mrtvi. Jeden můj známý to vyjádřil ještě precizněji - bez dětí jsme všichni v hospodářském a důchodovém loji.

Děkuji Vám za pozornost.