Děkuji za slovo, paní předsedkyně, vážená vládo, paní a pánové, tu otázku, kterou tady pokládal pan místopředseda Zaorálek, kde vlastně, přátelé, skutečně jsme, si kladou občané České republiky a spolu s nimi i my velice často, čím dál tím častěji poslední dobou.

Měl jsem připravený podobně dlouhý projev, a to v češtině, čili nebudu trápit stenografy cizími výrazy jako předchozí dva projevy. Ale myslím si, že zde šlo o fakta tak jasná, že je není třeba jedno po druhém opakovat, a proto mi dovolte mé vystoupení z podkladů, které mi moje zázemí v poslaneckém klubu KSČM připravilo, velmi zkrátit na to, co tady možná nezaznělo a mělo zaznít, na to, co podle našeho soudu, soudu poslaneckého klubu KSČM, je třeba ještě dodat.

Především si myslím, že je třeba si jasně říci, co jsou to ty evropské peníze, o které tady jde, že mýtus, že to jsou peníze, které nám přicházejí odněkud z Bruselu, odněkud shůry a že je tedy můžeme a nebo nemusíme využít, je třeba navždycky jasně říci a jasně vysvětliti, že to jsou přece naše peníze. To nejsou peníze, které někdo odněkud jinud nasypal do pokladničky, do oslíčka, který se otřese, když mu dobře napíšeme žádost a spadnou sem a budou to nějaké peníze navíc. To jsou peníze, na které se složili čeští, moravští a slezští daňoví poplatníci, to jsou peníze, na které se složili zaměstnanci nižšími platy, než by měli mít, důchodci nižšími důchody, než by měli mít, živnostníci a podnikatelé možná vyššími daněmi, než by měli mít a ti potřební z nejpotřebnějších nižšími dávkami, méně důstojnými, než by mohli mít. A ty peníze se potom pošlou do toho Bruselu a záleží na tom, jakým způsobem se kterákoliv vláda vypořádá s tím, jak je dostat zpátky tam, kam patří, to znamená do České republiky, do jejích silnic, škol a dalších a dalších staveb či programů, které je třeba, aby tady byly realizovány.

Kdyby se ty peníze neposlaly do té Evropy, tak se využily zde na stejné účely, ke kterým je vytahujeme zpátky. Myslím si, že jednou provždy je třeba si říct, že tady vláda rozpočtové odpovědnosti hazarduje s vlastními prostředky České republiky, občanů České republiky, které byly načas poslány někam jinam, aby se nám vrátily lepší, novější, lesklejší, ale tam kde jsou potřeba. A vlády je bohužel, to není jenom tato vláda, nedokážou úplně efektivně stáhnout zpět a promiňte, já jsem mezi materiály, které jsem si k tomuto vystoupení stáhl nebo nechal stáhnout, našel i ty sebechvalné PR materiály z Ministerstva školství, jak je to všechno téměř na 100 % v pořádku a jak jsme prostě jenom ti hloupí rýpalové, kteří hledají za každou cenu nějaký flek na sněhobílém prostěradle. A bohužel fleky jsou velmi výrazné. Nacházíme je tam všichni a vidí to i občané. Je to neodpustitelné, že vlastní vinou, vinou vlastní vlády Česká republika brzdí zejména teď v době krize rozvoj infrastruktury a vy si snad jenom říkáte: no a co, však občané České republiky si už dávno zvykli jezdit po hrbatých silnicích či na jinak hrbaté záležitosti infrastrukturního typu. A teď narážím třeba i na to, jakým způsobem hrbatě se naše vláda staví a zejména Ministerstvo školství k vysokému školství. Myslím si, že to je také jedna z vizitek, jak se koukáme dopředu, do budoucna.

Situace je alarmující a můžeme říci, že nečerpání prostředků nahradíme tím, že nasadíme školné a peníze tam tedy nějakým způsobem přijdou, když už nejsme schopni je přitáhnout odněkud jinud, vrátit si je zpátky z Evropy, tak je vytaháme z těch studentů, pardon, z rodičů studentů, kteří mají zájem o vyšší vzdělání. Chce se mi ale říci, že to přece nemůže být problém pouze jednoho ministra nebo jednoho, dvou, tří úředníků na ministerstvu, chce se mi říci, že je to problém spíše systémový a tak, jak jsem tady včera tuším řekl, je třeba mít snahu, jak problémy opravit, jak je vyřešit, aby to fungovalo lépe pro lidi, tak proto chci podpořit spolu s klubem KSČM návrh programu této schůze, protože, byť je ten čas řečeno diplomatickým jazykem už velmi omezený, tak je naší povinností i ten velmi omezený čas využít k tomu, abychom se pokusili alespoň zachránit, co se zachránit dá.

Není to problém prohlášení jednoho ministra, když se mi to podaří, tak budu dobrej, když se mi to nepodaří, tak dám hlavu na špalek. Byly varovné signály, mnozí členové opozice upozorňovali na problémy, posléze studenti vyhazovali melouny z oken, aby jasně dali veřejnosti najevo, že něco není v pořádku. A ta hlava na špalku, ta přece ale nevyřeší návrat těch peněz zpátky tam, kam patří. Občané, alespoň ti, se kterými často mluvím, nehodnotí výkony této vlády příliš dobře, někteří ji posílají ke všem čertům. Já musím říci, že čím dál tím častěji s těmito občany souhlasím, ostatně na tiskové konferenci jsem prohlásil, že prostě a jednoduše, jestliže vláda jako celek není schopna řešit takové základní problémy, tak musí odejít.

Podpoříme program této schůze. Jste-li zodpovědní, prosím vás o totéž. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)