Já osobně jsem měl v tomto směru docela usnadněnou situaci. Zaprvé mám hudební sluch a to je u jazyků docela výhoda. No a zadruhé – často mi v životě nezbylo nic jiného, než se jazyk naučit. V Polsku to bylo jasné – když jsem si chtěl hrát s kluky ze sousedství, musel jsem umět polsky. V Tunisu byla jediná pro mě použitelná střední škola francouzské lyceum. No a to znamenalo bleskově zvládnout francouzštinu. V Budapešti jsem zase měl osm kolegů z Latinské Ameriky, ale jen Argentinec a Kubánec uměli anglicky.
Takže nezbylo, než se naučit aspoň trochu španělsky. No a bez angličtiny a ruštiny se člověk ve světě prakticky neobejde. No a tak to bylo pořád. Jazyky ale samozřejmě nestačí. Nejdůležitější je asi schopnost se domluvit. Ale to se nedá jenom prostě naučit, k tomu je potřeba také trochu talent. Tady si zrovna oprašuji francouzštinu s Pierrem Laurentem, předsedou Francouzské komunistické strany a předsedou Evropské levice v Praze na Strossmayerově náměstí.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lubomír Ledl - profil