Po přijetí Lisabonu, kdy i dřívější odpůrci hlasovali pro, už od našich politiků nic nečekám. Že ale Komisi bude školit Slovensko, to jsem nečekal dvojnásob. Stává se z něj unijní tygr při hájení národních zájmů. Je dobré vědět, že v Evropě ještě někdo umí nahlas říct „hleďte si svého."

Slovensko vyslalo do Unie před časem vzkaz, který bych já očekával sice ještě jasnější, ale přesto jsem spokojen alespoň s částečným posunem ve věci vnímání pochybné solidarity s Řeckem a dalšími zadluženými státy. Jeho postoj by u rozumných lidí měl vyvolat potřebu zamyslet se, zda něco není špatně. Zda dosavadní návrhy způsobů řešení de facto úpadku Řecka jsou opravdu přínosné a nejdou proti smyslu skutečné potřeby, tedy přímo ukázkového bankrotu socialismu, jako výstraha pro ostatní podobně rozdavačné státy. Potřeba zamyslet se přišla záhy, ovšem Evropská komise ji chytila za úplně opačný konec. Podle Evropské komise je záchranný „balíček" nových dluhů států eurozóny v astronomické výši správnou cestou a Slovensku chybí s těžce zadluženým Řeckem dostatek eurosolidarity, když nekýve stejným směrem a ve stejném rytmu, jako ostatní. „Je to porušením závazku poskytnout dočasnou a podmíněnou finanční asistenci Řecku, který Slovensko přijalo v euroskupině. Mohu jen litovat tohoto porušení solidarity v rámci eurozóny," říká eurokomisař pro měnové záležitosti Olli Rehn.

Evropská komise ráda zapomíná, že k realizaci některých opatření je stáje ještě (byť stále méně) potřeba nějaký ten souhlas parlamentu a podpis zmocněné osoby. Vzpomínáte si, jak tlak na Českou republiku a prezidenta Václava Klause obhajovali tím, že už mají vlastně skoro všechno hotové, nové úřady jsou připravené, rozpočty na ně také a místa de facto už obsazená? V té době ještě Lisabonská smlouva neplatila a přesto podle ní jeli. Stejné je to s placením dluhů Řecka. Přestože sedmadvacítka neměla podpisy všech, už hlásala do světa, že je vše dohodnuto, připraveno a pomoc je na cestě. Řekové se těšili, jak zaplatí nějaké své dluhy z cizích peněz, německé banky se těšily, že jim nezůstanou bezcenné řecké papíry, a německý zbrojní průmysl se těšil, jak prodá Řecku další zbraně, neboť přes veškeré dluhy Řecka je právě ono státem s největšími investicemi do zbraní v Unii. Německých zbraní. Jako výsměch ostatním pak v nastalé situaci v době hospodářské krize Německo hlásí, že jeho hospodářství roste v Unii nejvíce ze všech. No aby ne, když se něj skládají lidi z celé Evropské unie.

Slovenský parlament demokraticky rozhodl a pro unijní byrokraty by to mělo být svaté. Řecku nepomůže tak, jak si Unie vysnila, a i v další úloze chce daleko tvrdší podmínky pro Řecko, než Unie připravila. Tečka, hotovo, netřeba dalšího komentáře. Je potřeba jen upravit plány. Jenže to by nesměla být Unie tím, čím je. Mocenským byrokratickým a drahým aparátem, kde si všichni myslí, že převzali roli vůdce a nikoli sloužícího. Slovenská premiérka žádá Evropskou komisi, aby se oficiálně omluvila za kritiku z úst pana Olli Rehna. Považuje ji za naprosto nemístné vměšování do národních zájmů členského státu a urážku slovenských poslanců, navíc od nevoleného úředníka. A Komise? Ta to odmítá.

Jak již dříve zcela logicky vláda Slovenska zdůvodnila, neměly by mnohem chudší státy platit účty za nedisciplinovanou rozpočtovou politiku bohatšího Řecka. Pro mě osobně je poslední vyjádření Komise na adresu Slovenska jen dalším důkazem rostoucí arogance moci. A bohužel je nutné také konstatovat, že jí má Brusel, na úkor národních států, stále více.

Že se začnou některé státy postupně ozývat a stavět proti plánům Komise, to jsem čekal a jsem rád, že tomu tak je. Považuji to za očekávatelný vývoj. Že roli leadera v takovém postupu převezme Slovensko, to jsem nečekal. Měli jsme k tomu totiž, ještě před Lisabonem, podstatně blíže my. Nezbývá mi, než smeknout před paní Radičovou a přát si, aby to nebylo jen součástí nějakého politického tlaku Slovenska směrem k Unii, s cílem vyjednat si nějaké lepší podmínky čehokoli, ale první náznak návratu zdravého rozumu a idejí do politiky na starém kontinentu. Nedávno mluvčí eurokomisaře Rehna prohlásil, že Slovenský postoj by se nakonec mohl nedejbože stát i příkladem pro ostatní. A já dodávám: Kéž by to tak bylo.

František Matějka je členem Svobodných. Vyšlo na blogu idnes.

Dále čtěte:

• Nečas se v Senátu zastal Slovenska: Chápe prý jeho postoj vůči Řecku
• Matějka (SSO): Podpořme Slovensko
• Paulczyňski (ODS): To že řekla? To je pane ženská!

Foto: jedensvet.sk