Dámy a pánové, přeji všem pěkné odpolednem velmi rád jsem přijal pozvání na tuto konferenci. Zvláště pak mne těší, že blok ve kterém mohu vystoupit, nese název, Obrana svobody. Protože u lidské svobody, všechno začíná. Svoboda, znamená rovnost. Svoboda, je hodnotou, za kterou bojovali nebo bojují velcí reformátoři. Reformátoři zvučných jmen jako byl Jan Hus, Martin Luther King, nebo je Václav Havel.

A jedině svobodná společnost, je skutečně tolerantní.

Jsem rád, jsem hrd, že dnes, zde, na půdě Občanské Demokratické Strany, mohu mluvit svobodně a o svobodě. A ne třeba o „sociálním vyloučení", o „pozitivní diskriminaci", nebo o „integraci sociálně znevýhodněných skupin". To vše, jsou kostrbatě znějící novotvary. Novotvary, které odstrašují, odrazují, které ukazují prstem, kde a kdo je problém a zároveň hned naznačují řešení. Řešení, jehož základem je vše možné, jen ne víra v lidskou svobodu.

V souvislosti s autorem: Vize 2020: Tolerance neznamená stejnost

Lidé věří, že když dá člověk něčemu jméno, získá nad tím moc. Nechci těm, kteří vytvářejí a razí ony novotvary, upírat dobrou vůli. Ale je zcela zjevné, že tato slova slouží jim, nikoliv těm, kterým by takzvaně sloužit měla. Tato slova slouží k získání převahy a moci, ohraničují něco, omezují rozsah povinností a možná, také, ulevují svědomí. Jsem přesvědčen, že tato bohulibá snaha nakonec nikam nepovede a ničemu nepomůže. Jsem přesvědčen, že se musíme vrátit k tomu, co jsme všichni společně žádali v listopadu 1989. Žádali jsme svobodu a ne diskriminaci - byť se jí říká pozitivní.

Dovolím si opakovat, neupírám nikomu, dobrou vůli. Ale to co se nabízí, jsou pouhé náhražky. Jistě, mnohé z toho zní hezky, a na první pohled se zdá, že to snad i pomáhá. Ale fakticky, jde o pouhou sociální korupci - úplatky. Nebo, odpustky, chcete-li. Úplatky za to, že se jejich příjemci, vzdají toho nejvyššího - svobody. A odpustky za vlastní svědomí, odpustky za to, že když už s někým neumíte zacházet skutečně jako rovný s rovným, jako svobodný se svobodným, tak mu nabídnete se tam nějakou tu výhodu.

Možná, máte pocit, že se tu záměrně vyhýbám pojmenování toho, komu jsou ty výhody a pozitivní diskriminace, vlastně určeny. Ten pocit je správný. Já, ale zde, dnes, nic nepojmenuji. Zde chci hovořit svobodně o svobodě, rovnosti, občanství. Protože, my všichni jsme v první řadě a především občany, České republiky.

Budu tedy hovořit o právech a povinnostech. O svobodě a odpovědnosti. O občanství a toleranci.

Čtěte také: Kocáb vybral další obce do projektu začleňování Romů

Máme sklony, tak trochu zapomínat na to, že občanství, nebylo vždy samozřejmostí. Občanství bylo výsadou, které zavazovalo a na které byl jeho nositel hrdý. Bohužel, někdy mám pocit, že i když dnes máme stejné občanské průkazy, skutečnými občany však všichni nejsme. Ne na všechny se pohlíží stejně, ne všem se chce dát stejná svoboda, stejná práva, ne od všech se očekává stejná odpovědnost . A proto než o svobodných občanech, raději mluvíme o „pozitivní diskriminaci pro sociálně vyloučené".

Víte, ve všech těch novotvarech, ve vší té snaze pomoci, je cítit kus pohrdání. Nebudu se tu přít o to, nakolik je, nebo není oprávněné. Řekněme si rovnou, potřebujeme - li někoho označkovat a speciálně podporovat, nemáme ho za sobě rovného.

K vyspělým demokratickým společnostem, bezesporu patří slova, jako sociální smír, solidarita s potřebnými, či moderní adresná sociální politika. Tato politika patří k vyspělým politickým stranám, patří k Občanské demokratické straně. Ostatně tak jak zde zaznělo z úst místopředsedy strany pana Petra Nečase. Prosím však, nesnižujme se k paušalizaci, neznačkujme skupiny slabých, potřebných, jiných. Spoluvytváříme tak prostředí k nenávisti, nesnášenlivosti, k nevraživosti. Snažme se, pokud možno vidět všude, kde je to jen trochu, trochu možné, svobodné občany. Snažme se přijímat řešení, nikoliv k „integraci sociálně vyloučených", ale k rozvoji společnosti svobodných občanů. Občanů rovných, ve svých právech a povinnostech, tak jak to zaručuje Ústava České republiky.

Mohu chápat, že když se nám zdá, že je někdo jiný - jinaký, máme sklony, myslet si, že není schopen sdílet společné hodnoty.

Naprosto souhlasím, podporuji a je našim právem, naší povinností to, že když se takováto „jinakost" projeví neúctou k zákonům a normám slušného chování, tak si zaslouží tvrdou , spravedlivou a ráznou odpověď. Ale prosím, zkusme dát každému jednotlivci, každému kdo nevypadá přesně podle průměru, šanci dokázat, že i když není ve všem stejný, tak může uznávat a dodržovat stejná pravidla. Odsuďme ho tehdy, až když je bude porušovat. Nečiňme tak prosím předem, jenom na základě jinakosti či špatné zkušenosti s někým jiným, stejně či jinak jinakým .

Dnes víme, že předsudky a paušalizace všeobecně škodí, že přinejmenším v jednom případě způsobili generační škody, za které naše společnost tvrdě platí. V případě školství se ukazuje, že za slovem „pomoc" se často skrývá slovo „moc". Když místo tolerance k odlišnostem, budeme na odlišnostech stavět náš sociální přístup, výsledkem nutně bude diskriminace. Diskriminace jako následek, možná dobře míněných snah. Příkladem jsou děsivé výsledky systémově zavedených zvláštních, speciálních, či vyrovnávacích škol. Přitom právě vzdělání je klíčem, skutečným klíčem ke skutečné rovnosti, ke skutečně rovným příležitostem, ke svobodě jednotlivce. Rovná příležitost je cesta ke skutečnému občanství. Vzdělání upevňuje společné vnímání hodnot a společný pocit odpovědnosti.

Čtěte také: Vláda k postavení Romů v ČR

Mluvme tedy o svobodě a ne o formách diskriminace. Mluvme o rovnosti a ne o rovnostářství. Protože rovnost je přirozená, dobrovolně přijímaná, zatímco rovnostářství je umělé a vynucené. Dopřejme každému občanovi výsadu, výsadu plnit své povinnosti. Například výsadu, starat se vlastní prací, o sebe a svou rodinu.

Možná jsem zklamal ty, kteří ode mne očekávali, že zde vznesu konkrétní návrhy, konkrétní řešení a cesty k nim. Ale toto je přece konference o vizích. O vizích, občanů České republiky. I já mám svou vizi. Mám vizi, že jednou budeme všichni svobodní občané, naše vzájemná komunikace nebude o původě, příslušnosti, či jinakosti, nebude o právech a povinnostech. Protože skutečné hodnoty, jsou hodnoty o kterých nemluvíme. Skutečné hodnoty cítíme, podvědomě si jich vážíme a řídíme se jimi.

Škatulkování a novotvary nám nedají více práv, více svobody, více tolerance. Naopak, vždy nám pořádný kus ukrojí. Zde platí „čím méně, tím více". Jedno slovo je mnohdy více, než tuny frází. To slovo zní: občan. Zdravím Vás, zdravím Vás občané České republiky.

Děkuji Vám za pozornost.

Další projevy z ideové konference ODS VIZE2020, Městské divadlo Brno, 20.2.2010:

Mirek Topolánek: Politice chybí vize. Nám ne
Martin Kocourek: Největší hrozbou je státní bankrot
Mejstřík: My nemáme vysokou produktivitu a příjmy
Procházka: ODS je jednoznačně nejlepší produkt
Ivan Langer: Svoboda je důležitá i pro maminku a babičku
Jiří Pospíšil: Změnit systém platů učitelů