Počtvrté děkuji za slovo. Paní předsedkyně, dámy a pánové, oproti svému zvyku budu tentokrát malinko delší, protože tento zákon i změny, které přijal Senát, si to zaslouží. Já připomínám, že před schválením nebo odmítnutím je tu zcela zásadní norma, která tvoří jeden ze tří pilířů reformy daňového systému. Je to pilíř změny pravidel, tedy daňový řád, je to pilíř transformace instituce, tedy jednotné inkasní místo, a je to systém změny legislativy, která umožňuje, aby všechny přímé odvody, tedy daně z příjmů právnických osob, daně z příjmů fyzických osob, zdravotní i sociální pojištění, z jednoho společného základu, který dnes společný není, v jedné sumě, která dnes jednou sumou není, na jednom formuláři, který dnes jedním formulářem není, bylo odesláno do jednoho státního účtu, tedy toho inkasního místa, na místo současných třech a také, aby tato odvodová povinnost byla kontrolována z jednoho jediného místa. To je ten cíl, to je ta systémová změna!

A já velmi prosím, abychom dokázali odlišovat při diskusi o zákonech, které se týkají jednotného inkasního místa, mezi zásadní změnou systému a mezi parametry tohoto systému. Zásadní systémová změna, jak pevně věřím, tady bude na desetiletí, neboť ani opozice nemůže nic namítat proti systémové integraci správců přímých odvodů a proti harmonizaci odvodového základu všech těchto přímých odvodů. Jiná věc jsou samozřejmě parametry, to znamená jednotlivé sazby, které jsou vyměřeny, ať už pro sociální, zdravotní pojištění, daň z příjmů právnických, fyzických osob; u fyzických osob zvlášť pro živnostníky, zvlášť pro daň ze závislé činnosti, otázky paušálů, otázky bonusů, to všechno jsou parametry, kde pokládám za legitimní, že jednotlivé politické síly se nikdy úplně nemohou shodnout, každá k tomu přistupuje z hlediska svých ideových východisek, z hlediska svých programových hodnot a logicky podle toho, jak se bude měnit společenská a politická vůle, se budou měnit i tyto parametry - vždy. Ty nikdy nebudou stabilní. Ale mělo by být naším společným zájmem, abychom vytvořili stabilní systém, v rámci kterého se tyto parametry budou měnit. A diskuse, která je, ať už parlamentní, nebo mediální, to ne vždycky umí tímto způsobem od sebe oddělit. To znamená, diskutujeme-li o dani z příjmů, tak se diskutuje o sazbě, aniž by se přitom jasně řeklo, co je zásadní systémová změna a co je změna parametrická. (V sále je velký hluk.) Mojí prosbou je, abychom - mojí prosbou zejména pro ty, kteří tady tak řvou, že je neumím překřičet, pan poslanec Gazdík například...

Děkuji. Mojí prosbou je, abychom tohle dokázali, abychom vždy dokázali říct, co je ta zásadní systémová změna a co jsou změny parametrické, o které vždycky budou politické síly soutěžit a budou je měnit podle společenské poptávky a úspěchu ve volbách.

Druhou věcí je něco, co mě strašně trápí, že bývá označováno jako přílepek k tomuto zákonu, a to je otázka týkající se zdanění hazardu. To prosím pěkně, až přestane pan předseda John křičet, a tím pádem já budu schopen ho překřičet, to prosím pěkně není žádný přílepek! To je systémová bytostná součást novely zákona o dani z příjmů, protože i tady prosím, abychom dokázali rozlišit mezi změnou systémovou a mezi parametry. Systémová změna totiž nespočívá v ničem jiném, než že odvody z loterií přestávají být osvobozeny od korporátní daně, tedy od daně z příjmů, což znamená, že budou platit daň z příjmů právnických osob jako jakékoliv jiné právnické osoby, ať už ten parametr bude jakýkoliv. Teď je 19, budou platit 19. Jestli kdykoliv nějaká politická reprezentace rozhodne o tom, že to bude 15 nebo 25, budou platit 15 nebo 25. Ale to zásadní je, že prostě budou platit daň z příjmů právnických osob a že, což je možná ještě důležitější, budou podléhat standardní daňové kontrole finančních úřadů podle daňového řádu, což dnes nepodléhají!

Zdůrazňuji. Jestliže dnes ten či onen finanční úřad kontroluje loterijní společnost, pak kontroluje podle zákona o loteriích, kde jeho procesní pravomoci jsou neskonale slabší a menší, než když kontroluje daňový subjekt podle daňového řádu. Tohle je ta systémová změna.

Druhá část té systémové změny je, že vedle daně z korporátní daně je zaváděn úplně jiný instrument, a sice loterijní daň, který bude spravován stejně jako daň z příjmů právnických osob, byť by si zasloužilo samostatnou teoretickou diskusi, zda loterijní daň je daň přímá či nepřímá. Upřímně se přiznám, že podle mého názoru se jedná spíš o daň nepřímou, ale tady praxe nechť má přednost před teorií. Je mnohem praktičtější a jednodušší spravovat ji jako daň z příjmů právnických osob ve stejném mechanismu, než jako nepřímou daň.

Tak tohle je ta systémová změna, že vedle korporátní daně je zaváděna také daň z loterií. A opět je pouze jenom parametrická záležitost, zda ta daň bude 20 % pro všechny nebo 15 % pro všechny nebo 25 % pro všechny, nebo různé parametry pro různé typy loterií. Všechno má ve světě a v Evropě kolem nás nějaké precedenty. A politická reprezentace by měla, mohla kdykoliv tyhle parametry měnit, nicméně aniž by změnila ten systém. Ten systém, že to navždy již budou daňové subjekty plně podléhající daňové kontrole podle daňového řádu, a že budou platit loterijní daň, ten už by změněn být neměl.

A tohle prosím, abychom taky dokázali odlišit, protože tady ta diskuse je ještě důležitější. Dobře víte, že současný právní stav je takový, že dodnes o povinných odvodech loterijních společností nerozhodují demokraticky volená zastupitelstva, ale vlastníci těch loterijních společností. Takže ta zásadní systémová změna není o ničem jiném než o odpovědi na otázku, kdo má rozhodnout o povinných odvodech. O povinných odvodech, které mají stejný charakter, protože dnešní odvody na takzvaně veřejně prospěšné účely z loterijních společností mají ve své mandatorní povinnosti stejný charakter jako daně z příjmů, jako sociální pojištění, jako povinné pojištění - akorát že je tam ta asignační vůle, že o tom nerozhoduje nikdo jiný v zásadě než ten loterijník.

Ta zásadní systémová změna nespočívá v ničem jiném než v odpovědi na otázku, kdo má právo rozhodnout o použití povinných odvodů. Je to demokraticky zvolené zastupitelstvo, ať už obecní nebo státní, které každé čtyři roky je povinno obnovovat svoji demokratickou legitimitu, anebo to právo má majitel loterijní společnosti? Tohle je ta otázka. Se všemi důsledky z toho plynoucími včetně toho, kdo má mít tu společenskou i politickou moc a vliv. Protože rozdělovat či nerozdělovat - až přestane křičet pan poslanec Stanjura, abych byl schopen ho překřičet - protože rozdělovat či nerozdělovat mnoho miliard korun ročně podle vlastního uvážení sebou samozřejmě tvoří obrovskou společenskou, tedy i politickou moc a vliv. Ne náhodou si proto tuto moc a vliv vyhradila všechna demokraticky volená zastupitelstva. Ne náhodou Poslanecká sněmovna nedává tuto pravomoc vládě. Ne náhodou si to vynutila jako ingerenci legislativy do exekutivy a schvaluje to zákonem o státním rozpočtu. Ne náhodou o rozpočtech nerozhoduje starosta, ale demokraticky zvolené zastupitelstvo.

Pouze v tomto jediném případě, v povinných odvodech, o tom rozhodují šéfové loterijních společnosti. Je to absurdní. Zakládá to obrovský korupční potenciál. A ne náhodou se kolem toho vedou tak složité a dlouhé diskuse. A přiznejme si, že i tady i v Senátu bylo velké vábení sirén. Proč by o tom měla rozhodovat demokraticky volená zastupitelstva? Proč bychom o tom nemohli rozhodovat my? Vždyť když nám v tom pomůžeš, my se s tebou rozdělíme. My si necháme poradit, kam to máme poslat. Podívej se, ta ošklivá vláda, ten Kalousek s tím Nečasem už nechtějí připustit žádného medvěda, my ti uděláme takového hezkého loterijního medvídka. Nech nám aspoň třetinu a my si rádi necháme poradit, co je to správné dobro v tom tvém volebním obvodě nebo vůči tomu či onomu tvému kamarádovi. Nenech to na těch demokraticky zvolených zastupitelstvech. U nás budeš mít mnohem větší slovo.

Mnozí z nás tomu možná chvílemi podlehli. Mnozí z nás možná kvůli tomu i zázračným způsobem měnili svá stanoviska z týdne na týden. Prostě z největších bojovníků proti korupci najednou byli největší bojovníci za to, aby aspoň třetina těch odvodů mohla zůstat těm loterijníkům k tomuhle rozhodování.
Výsledkem byl totální paskvil, za který se jako člen Poslanecké sněmovny stydím, že Poslanecká sněmovna něco takového mohla schválit a odeslat do Senátu. Nebudu ani rozebírat jeho legislativně technické nedostatky, protože ve svém důsledku to neznamenalo nic jiného než daňové prázdniny pro všechny loterijní společnosti.

Senát se tím zabýval a já bych chtěl vyslovit úctu jeho rozhodnutí, protože si uvědomuji, že dali přednost systému před těmi parametry. Uvědomuji si, že ty parametry, o které se soutěží v rámci idejí mezi politickými stranami, jsou nepřijatelné pro levou část politického spektra, tedy i pro senátorský klub ČSSD.

Parametry pro ně přijatelné nejsou, nebyly a to řekli zcela jasně. Ale ten systém - ten systém, že za prvé má být jednotné inkasní místo, a ten systém, že loterijníci už nemají mít tu společenskou moc a vliv, byť jsou ochotni se o ni podělit s některými z nás, ten systém pro ně byl v tu chvíli důležitější. A za tohle rozhodnutí má Senát moji úctu.

A já tedy velmi prosím, aby v zájmu tohoto systému jsme všichni hlasovali pro senátní verzi, byť předpokládám, že v diskusi to vábení sirén, ta touha některých z nás se na tom radši podílet s loterijníky než s demokraticky zvolenými zastupitelstvy, bude silná. Ale doufám, že takových nás tady bude méně. (Potlesk z lavic zcela napravo.)