Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dobré ráno, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Dovolte mi nejprve vyjádřit mimořádné potěšení nad tím, že po dvou hodinách opět vidím vaše milé tváře. Ještě jednou vás zdravím a dovolte mi, abych jménem vlády předložil vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2012.

Dovolte mi nejprve okomentovat makroekonomické indikátory, o které se opírají navrhované příjmy a výdaje státního rozpočtu a které samozřejmě zásadním způsobem návrh státního rozpočtu ovlivňují.

Podle zákona 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech republiky zpracovává vláda základní limity, základní rozpočtový výhled, který se opírá o dubnovou prognózu, to znamená prognózu, kterou dělá Ministerstvo financí roku 2011 na rok 2012. Tato prognóza, která je v otevřených zdrojích - tam pojmenuji ten hlavní indikátor - odhadovala růst ekonomiky v roce 2011 ve výši 2,5 % hrubého domácího produktu. Byla to střední hodnota z odhadovaných hodnot, které určovaly ostatní nezávislé instituce, ať už to byla Česká národní banka či Evropská komise.

Zpřesňující prognóza /protože prognóza se vždy dělá ke kvartálu/, to znamená, že jsme zpřesňovali ještě na prognózu červencovou, která avizovala mírné, ale opravdu jenom velmi mírné ochlazení bez základního dopadu do příjmů, a tedy i výdajů státního rozpočtu, načež tedy byla zpracována bilance příjmů a výdajů, která odpovídá základní fiskální konsolidační strategii, kterou vláda zvolila, strategii, kdy v letošním roce má povolený maximální deficit veřejných rozpočtů 4,6 k HDP, v příštím roce cílí na 3,5, v roce 2013 na 2,9 a v roce 2014 na 1,9 % HDP.

Udělám jenom malou odbočku, jak to vidíme v letošním roce. Letošní rok, kdy Poslanecká sněmovna povolila maximálně 4,6 %, na jaře v konvergenčním programu jsme notifikovali 4,2 %, a já jsem přesvědčen, že přes ochlazování, které přichází v posledních týdnech, bude konečné výsledné číslo začínat trojkou, to znamená, bude to lepší.

Nicméně vraťme se k predikci na rok 2012. Poslední týdny a dny zaznamenává evropská ekonomika výrazné ochlazení, které je způsobeno nervozitou trhů nejenom k dluhopisům některých zemí, zejména na jižní periferii Evropské unie, ale především - a to se zdá být jako sice komplementárně spojený, ale ještě aktuálnější problém - nedůvěrou trhů k bankovnímu sektoru. To se samozřejmě odráží v mnohem nižší úvěrové angažovanosti, ve velké nervozitě trhů a v rychlém chladnutí ekonomiky, protože samozřejmě s nižší úvěrovou angažovaností a s velkou nervozitou klesá i hospodářská aktivita.

Prognóza v Evropské unii se propadla o dva body, náš největší obchodní partner, Německo, aktualizoval svoji prognózu také velmi prudce o 1,5 % dolů. A z prognózy, kterou Ministerstvo financí zpracovalo k 30. říjnu letošního roku a kterou jsme zveřejnili v pondělí, logicky vyplývá, že malá exportní ekonomika nemůže zůstat nezasažena tímto ochladnutím v celém evropském regionu. A nechci citovat tuto prognózu celou, je opět k dispozici na veřejných zdrojích od pondělka od 14.00 hod. Nicméně ochlazení, které predikujeme k 31. říjnu, je tedy ze 2,5 % na 1,0 % růstu, což v odhadu příjmů na příjmové straně bilance tvoří zhruba 17 až 18 mld.

Kdybychom si byli jisti, nebo mohli předpokládat aspoň s velkou mírou pravděpodobnosti, že tato prognóza bude skutečnou ekonomickou a tedy i rozpočtovou realitou roku 2012, pak by bylo zcela namístě uvažovat o tom, zda ještě narychlo nepřepracovat návrh zákona o státním rozpočtu, nesnížit příjmy a výdaje zhruba o těch 17 až 18 mld. Kč a učinit tedy ten návrh reálný na ono jedno procento.

Problém však je v tom, že tato prognóza je mimořádně zatížena velkými riziky směrem dolů, že současná úroveň poznání a obrovská nejistota nejenom ekonomických procesů, ale také politických rozhodnutí v rámci eurozóny, nám nedává sebemenší šanci říct, aspoň s přijatelnou mírou jistoty, jaký skutečně očekáváme vývoj a jaký hospodářský růst či recesi můžeme reálně předpokládat pro rok 2012.

To riziko, že se nejedná o statickou předpověď, ale že je to trend, kdy lednová prognóza už neukáže plus, ale mínus, je mimořádně veliké. Obávám se, že jsme na tom velmi podobně, jako jsme byli v roce 2008, kdy jsem shodou okolností, sice jménem jiné vlády, ale ve stejné funkci, říkal na tomto místě, že dubnová predikce 4,8 % růstu není reálná, že bude mnohem nižší a že současná úroveň poznání nám nedává velkou míru jistoty říct, kolik to bude. Opozice tenkrát navrhovala, abychom přepracovali návrh zákona o státním rozpočtu nikoliv na 4,8 %, ale na 3,0 % růstu. Dovolil jsem si tenkrát oponovat, že kdybychom skutečně věděli, že to budou ta tři procenta, že by to stálo zato, ale že úroveň poznání nám takovou možnost nedává a že riziko, že to bude mnohem méně než ta tři procenta, je obrovské.

Realita nás tenkrát myslím zaskočila všechny a v celém světě. Jistě si vzpomenete, že to těch 4,8 % nakonec bylo, nicméně nikoli v plusu, ale v mínusu, což byla hloubka propadu hospodářství, který skutečně nikdo neočekával.

Nechci strašit, ale není úplně vyloučeno, že to půjde stejným trendem. Politické rozhodnutí špiček eurozóny bude pro budoucnost poměrně zásadní, a to zejména rozhodnutí o tom, jak se podaří rekapitalizovat banky v prostoru eurozóny.

Chci tady, prosím, zdůraznit nejenom pro vás, ale při této příležitosti i pro veřejnost, že český bankovní systém není v nejmenším ohrožen, že zatímco v eurozóně skutečně finanční krize hrozí a řada bank má problémy s kapitálovou přiměřeností, v České republice žádná finanční krize nehrozí a kapitálová přiměřenost českých bank je mnohem vyšší než úroveň, na kterou bude muset eurozóna dokapitalizovávat banky ve svém systému. Rovněž tak nehrozí to, co se ve veřejnosti velmi často říká, že hrozí odliv likvidity z dceřiných společností, protože náš bankovní sektor je z 99 % tvořen dceřinými společnosti zahraničních matek, že hrozí odliv likvidity od dceřiných společností k matkám, nebo že hrozí výměna dobrých aktiv za špatné mezi dcerou a matkami za netržních podmínek.

Vzhledem k tomu, že jsou to dceřiné společnosti zahraničních matek, ale že jsou to právní subjekty českého hospodářského a finančního práva pod přímým dohledem a kompetencí českého regulátora, tedy České národní banky, který má dostatek kompetencí, chci zdůraznit, že nic takového nehrozí. Takové riziko by hrozilo jenom tehdy, kdyby národní regulátor přišel o část svých kompetencí, nicméně dokud je má, a on je má, tak takové riziko nehrozí, a my jsme v permanentním styky s Českou národní bankou a rád bych jaksi vzdal hold České národní bance za způsob, kterým tuto situaci monitoruje a reguluje, a při jejím profesionálním výkonu a jejích pravomocích, které reálně má, takové riziko nehrozí.

Nicméně vznikne-li finanční krize v eurozóně a já se obávám, že riziko poměrně vleklé finanční krize tady existuje, bude překlopeno do krize poptávky, tedy krize hospodářské a malá otevřená exportní ekonomika tím nemůže býti nepostižena. V jaké míře, dnes poctivě nikdo nedokáže říct. Nepokládám tedy za správné - a je to stanovisko celé vlády - riskovat zásadní přepracování návrhu zákona o státním rozpočtu nadvakrát, nejprve na říjnovou prognózu, s velkým rizikem, že začátkem příštího roku bychom to s větší mírou poznání museli předělávat podruhé. Stříleli bychom dnes na velmi nejistý a pohyblivý cíl, a pokládáme za správnější zamířit na cíl, který se bude mnohem méně pohybovat a bude mnohem méně v mlze, než je teď, na základě mnohem vyšší míry poznání, to znamená minimálně na základě lednové prognózy a na základě znalosti základních politických rozhodnutí zemí eurozóny, které ovlivní zásadním způsobem finanční stabilitu zemí eurozóny a tak i na evropských i světových trzích.

Chci zdůraznit, dámy a pánové, že to v žádném případě není žádost o bianco šek. Tím chci dopředu odpovědět na kritiku, která by mohla být oprávněná. Vláda nám tady předkládá návrh rozpočtu postavený na příjmech, o kterých ona sama ví, že minimálně ve výši 17, 18 mld. jsou nereálné, aby tím dostala bianco šek a pak si s tím sama dělala, co chtěla.

Chci jednoznačně slíbit za celou vládu a v tomto směru se vyjádřil několikrát i pan předseda vlády, že vláda je připravena v případě, že to bude nezbytné a to riziko je veliké, přijít začátkem příštího roku na základě už větší míry poznání, jistoty a lednové prognózy, přijít do Poslanecké sněmovny s návrhem novely zákona o státním rozpočtu, kde vy jako suverén, který rozhoduje o státním rozpočtu, zvážíte novou situaci, kterou dnes nedokážeme s naprostou jistotou předpovědět, a schválíte či neschválíte příslušnou novelu.

Nechceme využít nebo snad dokonce zneužít této situace k tomu, aby se rozhodování o příjmech a výdajích státního rozpočtu vymklo z vaší suverenity, pouze pokládáme za jediný možný správný postup předložit novelu opřenou o skutečné vědomí, nikoliv o pocity.

Musíme počítat se všemi variantami, a proto jsem požádal rozpočtovou skupinu Národní ekonomické rady vlády a pan předseda vlády požádal celý NERV o spolupráci. A ve spolupráci s NERVem zpracováváme celkem tři scénáře. Ten jeden dnes můžeme označit za mírně optimistický, a to je scénář, kdy by se růst pohyboval v nějakých desetinách v plusu, někde mezi nulou a jedním procentem. Druhý scénář je řekněme malé mínus a třetí scénář je řekněme větší mínus. Musíme počítat se všemi variantami.

Ten mírně optimistický nezbytně nepředpokládá mimořádná opatření v rozpočtové legislativě na příjmech a výdajích státního rozpočtu, neboť oněch 17 až 20 mld. oproti předloze, kterou máte před sebou, je objem v bilionovém rozpočtu, se kterým si samozřejmě každá exekutiva za mírně bolestivých opatření poradí aniž by k tomu nezbytně potřebovala legislativní nástroje. Dovolím si to přirovnat k situaci letošního roku, kde vlivem chladnutí očekáváme rovněž zhruba 20miliardový propad na příjmech, zhruba 15 mld. na daních, 5 mld. na pojistném a těchto 20 mld. jsme schopni vykompenzovat na výdajích aniž by se tento propad negativně promítl do salda.

Pochopitelně, krizovější scénáře - pracovně říkejme malé mínus a velké mínus - už by si vyžádaly nejenom exekutivní zásahy, ale mimořádná legislativní opatření, která bychom museli předložit společně s novelou, a to především na výdajové, ale také možná i na příjmové straně rozpočtu. Podle hloubky problému, který prostě budeme schopni identifikovat až začátkem příštího roku. Scénáře chceme mít do konce roku připravené a potom vybrat k politické diskusi - zpracováváme je zatím na úrovni ryze expertní - a k politické diskusi pak vybrat ta opatření, která by odpovídala hloubce budoucího problému.

Tolik tedy prosím o pochopení této mimořádně turbulentní a mimořádně nepředvidatelné doby. Kdyby snad zde či kdekoli jinde na území České republiky byl někdo, kdo by chtěl říci, že si je jist, jaký bude skutečně reálný vývoj v příštím roce a jaké indikátory jsou stoprocentně jisté, tak ho vyvažme okamžitě zlatem a spolehněme se na jeho prognózu. Nicméně nikdo takový není ani tady ani kdekoliv jinde na světě.

Dovolte, abych stručně okomentoval makroekonomické prostředí roku 2011. Inflační tlaky jsou v roce 2001 omezené, přičemž průměrná míra inflace byla v červenci odhadována okolo 2,3 %, poslední vývoj spojený s ochlazováním naznačuje spíš o něco nižší výslednou míru, spíše ke dvěma procentům než k 2,3. Vliv poptávky na inflaci je zanedbatelný a nepříznivá situace na trhu práce, která mimo jiné spolu s úspornými opatřeními ve veřejném sektoru podporuje nízký růst mezd, rovněž nepředstavuje žádné inflační tlaky.

V roce 2012 předpokládáme míru inflace dočasně na 3,5 %, přičemž jednorázovým faktorem tohoto výkyvu je předpokládané zvýšení spodní sazby DPH z 10 na 14 %, jehož vliv do indexu spotřebitelských cen odhadujeme ve výši 1,1 %, to znamená administrativní přírůstek ve 3,5 %, administrativní vliv DPH je 1,1.

V roce 2011 se mírně zlepšovaly klíčové parametry trhu práce a situace na trhu práce je a nadále bude ovlivňována nejenom hospodářským vývojem, ale poklesem počtu obyvatel v produktivním věku 15 až 64 let. Myslím si, že to je důležité, abychom si byli neustále vědomi nejenom ve vztahu k penzijnímu systému a k penzijním účtům, ale i také k trhu práce, protože snad ne vždy ... Pane Böhnisch, prosím, jsem unaven.

Očekává se, že mír nezaměstnanosti bude během roku 2011 mírně klesat. Za celý rok by měla klesnout pod sedm procent.

Vezmeme-li vztahy k zahraničí, tak v roce 2011 se předpokládá mírný růst deficitu běžného účtu k HDP. Růst české ekonomiky v prvním pololetí 2011 byl stimulován růstem ekonomik hlavních obchodní partnerů, přičemž za celý rok 2011 se odhaduje růst exportních trhů okolo 7,2 %. Předpokládá se, že růst exportních trhů bude doprovázen i zvýšením exportní výkonnosti. V důsledku zhoršení směnných relací zejména z titulu vysokých cen na komoditních trzích v roce 2011 očekáváme snížení přebytku obchodní bilance. Naopak, mírné zlepšení by měla vykázat bilance služeb. I nadále záporná bude v důsledku odtoku reinvestovaných a repatriovaných zisků bilance výnosů, nicméně v roce 2011 se nepředpokládá výrazný nárůst jejího deficitu, to znamená, mělo by to být stále ve stejné přibližné relaci.

Celkem se vývoj jednotlivých složek běžného účtu platební bilance v roce 2011 projeví mírným zhoršením v poměru deficitu běžného účtu k HDP na -3,9 %, zatímco v roce 2012 - očistíme-li to od jednorázových efektů - se odhaduje mírné zlepšení zhruba na 3,6. Deficit běžného účtu v tomto rozsahu nezakládá z hlediska makroekonomické nerovnováhy žádné významnější riziko.

Po stručném shrnutí makroekonomického rámce a otevřené žádosti o pochopení k naprosto nejisté a v této chvíli velmi obtížně předvídatelné predikci dovolte, abych vás podrobně seznámil s některými nominálními tituly.

Příjmy z daní a poplatků se odhadují ve výši 561,5, příjmy z pojistného na sociální zabezpečení ve výši 384, příjmy z rozpočtu Evropské unie jsou do rozpočtu zapojeny částkou 100,9 mld. Jedná se zejména o příjmy ze strukturálních fondů a fondů soudržnosti na realizaci společných programů a dále příjmy, které jsou určeny na realizaci opatření v rámci společné zemědělské politiky.

Dovolte několik nominálních čísel k výdajům. Na výdajové straně patří k nejsledovanějším agregacím celkové mandatorní výdaje státního rozpočtu. Pro rok 2012 jsou rozpočtovány ve výši 691,4 mld. a tvoří tak 58,1 celkových výdajů státního rozpočtu, což je stále strukturálně mimořádně nepříznivá relace a stále nám tam tedy zůstává poměrně značný strukturální problém. Z částky 691,4 připadá celkem 557 mld. na mandatorní sociální výdaje, kde samozřejmě dominantní částkou jsou starobní důchody.

Důchody se rozpočtují ve výši 382,7 mld. a je to oproti roku 2011 15 mld. nominálně navíc. Výdaje na dávky nemocenského pojištění předpokládáme, že budou stagnovat a odhadujeme je ve výši necelých 23 mld. korun. Výdaje na dávky státní sociální podpory jsou odhadovány ve výši 37,9 mld. korun s nárůstem necelých 3 %, konkrétně tedy 2,8 %. Výdaje na příspěvek na péči v sociálních službách, což je za posledních několik let vůbec nejrychleji akcelerující mandatorní položka, se předpokládá ve výši necelých 20 mld. korun.

Výdaje na dávky pomoci v hmotné nouzi ve výši 5,6 mld. korun a 2 mld. na dávky pro zdravotně postižené. Výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti jsou rozpočtovány ve výši 6,1 mld. korun, nicméně to je včetně evropských prostředků z fondu solidarity, bez evropských prostředků z národních zdrojů je předpokládáno vyčlenit 3,2 mld. korun. Na platbu státu do systému zdravotního pojištění jsou rozpočtovány prostředky v objemu 52,9 mld. korun, což je obrovská částka tvořená počtem státních pojištěnců, nikoli výší pojištění, neboť pojištění na jednoho státního pojištěnce tvoří 723 korun měsíčně při této výši.

Výdaje na platy a ostatní platby za provedenou práci 128,5 mld. korun. S jistou pýchou v hlase říká každý člen koaliční vlády, že jediná kapitola, která neklesá, ale naopak mírně roste, jsou výdaje na výzkum, vývoj a inovace jako základní položku, kterou vnímáme jako prorůstovou a nezbytnou z hlediska budoucí konkurenceschopnosti oproti. Oproti roku 2011 to představuje zvýšení o 9,8 mld. korun. Celková výše je 38,7 mld. korun. 38,7 mld. korun na vědu, výzkum a inovace si dovolím říct, že to je velmi solidní výše peněz věnovaná na tento účel. Dosahuje už 1 % HDP. Samozřejmě samostatnou otázkou je míra efektivity využívání těchto prostředků.

Výdaje na společnou zemědělskou politiku jsou rozpočtovány ve výši 36 mld. korun. Á propos je to poprvé v historii našeho členství v Evropské unii, kdy výdaje na vědu, výzkum a inovace předstihly výdaje na společnou zemědělskou politiku, což říkám radostně, nikoliv smutně. Největší položku tvoří přímé platby, u nichž je na předfinancování vyčleněna částka 20 mld. korun. Vládní rozpočtová rezerva je navrhována v minimální zákonné výši. Minimální zákonná výše podle rozpočtových pravidel je 0,3 %, což je tedy 3,6 mld. korun.

Státní dluh, jehož výše se na konci roku 2011 očekává ve výši 1 bil. 477, 5 mld. korun, na konci roku 2012 nominálně na 1 bil. 580,2, to znamená v roce 2012 by měl činit 40,5 % v HDP, nicméně dodrží-li vláda svoji fiskální strategii, a já jsem přesvědčen, že dodrží a dodržet musí, tak v letech 2013 až 2014 při této strategii a výdajové politice poprvé od roku 2002 dosáhne stabilizace relativní výše dluhu k hrubému domácímu produktu. Ten trend doposud byl a stále ještě je stoupající. Cílem vlády rozpočtové odpovědnosti je svojí finanční strategií zastabilizovat výši procent státního dluhu k HDP.

Dámy a pánové, samozřejmě, že tato nominální čísla se opět opírají o predikci, o které víme, že je odlišná od reality. To znamená čím větší bude hloubka problému, s tím nižšími riziky musíme počítat na příjmech, a o to většími riziky na výdajích, ať už se týkají výdajů spojených s problémem nezaměstnanosti, či dávek v hmotné nouzi. To v případě potřeby bude předmětem novely, kterou je vláda připravena vzhledem k nejistým časům zpracovat a předložit do Poslanecké sněmovny začátkem příštího roku.

Já vám děkuji za pozornost. Jsem připraven odpovídat na vaše připomínky, dotazy či výtky. (Potlesk zprava.)

Více:
Kalousek zajásal, že poslance zase vidí a pak představil rozpočet

##PROFIL 170##

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE