Tématem byla podpora podnikání a pracovního trhu. Problematika, jejíž úspěšné řešení je nosné pro zdravý rozvoj celé společnosti. Jak však postupně vyplývalo ze slov P. Nečase v přímém přenosu na ČT24, šlo zejména o další úlevy a vyšší zisky majitelům firem a snižování standardů pracovního práva řadovým zaměstnancům. O spravedlivějším rozdělování nově vytvořených hodnot, o přibližování mzdy či odměny za práci zaměstnanců v ČR zaměstnancům v EU15 ani slovo. Tedy mimo vysoce kvalifikované zaměstnance a management, který vydělává na degresivním zdanění a stropech na odvody pojistného.

Zapomněl například uvést, že podnikatelé sice nesou podnikatelské riziko, ale toto je v případě úspěchů kompenzováno jejich zisky. Na rozdíl od nízké mzdy zaměstnance. A že k vytváření nových pracovních míst je pro podnikatele rozhodující odbyt výrobků či služeb doma nebo v zahraničí. Pracovní místa jsou proto vázána na odbyt, a ne na dobrodiní podnikatelů. Stát má, z mého pohledu, dbát na politické vyvažování mantinelů pro podnikání a pracovní trh, na dodržování době odpovídajícím pracovním podmínkám pro zaměstnance a zejména se starat o zvyšování kupní síly domácností a tím i poptávky. Nečekat na automatizmy dravého trhu, kde vyhrávají jen silnější.

Holedbal se nutností schválit finanční ústavu dle vzoru ODS a zastavit zadlužování, ale ani slovem se nezmínil, že vládnutí ODS v devadesátých letech tunelovalo státní majetek a jednorázovými neopakovatelnými příjmy z privatizace vylepšovalo rozpočtovou politiku. A že po roce 2006 se pak vládnutí ODS zaměřilo na přiškrcení příjmů do státního a veřejných rozpočtů, čímž zrychlilo zadlužování státu a rozvrací tak řadu jeho funkcí. Hlavně však udrželo pro zaměstnavatele v ČR nízkou cenu pracovní síly a cestou snižování daní apod. zvyšuje zisky pro zde působící kapitál. Osobně jsem pro zodpovědnou rozpočtovou politiku, ale ne ve prospěch menšiny a v neprospěch většiny!

Pan premiér zapomněl i na to, že podnikatelská sféra sice dlouhodobě volá po stabilizaci podnikatelského prostředí, ale v prvé řadě jí jde o legislativní prostředí, které se v ČR mění několikrát ročně. Zaměnil tento problém „volebním heslem“ o neměnnosti výše přímých daní a výdajových paušálů. Prokázal tak, že ho vůbec nezajímá naplňování veřejných rozpočtů, ale zisky těch, kteří mu k vládnutí dopomohli. A to nejen jako sponzoři, ale často i jako aktivní účastníci volební kampaně ve svých pracovních kolektivech.

Hovořil sice o podpoře ODS živnostníkům a drobným podnikatelům, ale zapomněl přiznat, že především za vlád ODS dostal v ČR zelenou zahraniční kapitál, který řadu perspektivních českých firem zničil. Zapomněl i na to, že podporovaným agresivním vstupem velkých obchodních řetězců a jejich dovozem zahraničního zboží zkrachovala řada domácích prvovýrobců, zpracovatelů a přepravců. Zdánlivě prozatím levnější zboží (často vyrobené pro tzv. východní trhy v nižší kvalitě) je vykoupeno nezaměstnaností a výdaji státu na sociální dávky, které je potřebné stále snižovat.

Předseda ODS chce nadstandardně – oproti zahraničním zvyklostem – chránit drobné podnikatele, ale již zapomíná uvést, že jeho politika vhání spoustu zaměstnanců na živnostenské úřady, kteří se pak vracejí do „zaměstnání“ jako OSVČ. A právě onen švarcsystém zvyšuje statisticky počty těchto rádoby podnikatelů, ale snižuje jejich ochranu a vystavuje je řadě osobních i rodinných tragédií. Zejména oni jsou a budou postiženi nedostatečným kolektivním zabezpečením proti možným rizikům.

Bylo také vysloveno varování, že 80 % vývozů z Česka je směrováno do nejisté eurozóny. Nebylo však připomenuto, kdo má „zásluhu“ na vyklizení našich tradičních mimoevropských zahraničních trhů, kdo má zásluhu na rozvrácení obchodní diplomacie atd.

Opakovaně jsou prezentovány zavádějící argumenty srovnávající nezaměstnanost současnou (za ODS) a minulou (za ČSSD). Dovolím si tvrdit, že díky změně metodiky pro sledování registrovaných nezaměstnaných a zpřísněnému režimu vyřazování občanů z evidence je třeba tato srovnání přepočítávat, neboť jejich rozdíl činí po změně až 2 %! Pravice potřebuje reálně vyšší nezaměstnanost především k tomu, aby mohla využívat strachu pro zvyšování intenzity práce a stupně vykořisťování těch, kteří práci mají. Nejde jí tedy ani tak o vytváření nových pracovních míst, která jsou dána poptávkou, ale o zvyšování zisku pro majitele firem. Pokrytecky se vychvaluje, ale v podstatě hlídá jen únosné sociální meze a z toho plynoucí zvyšování přestupkové činnosti a kriminality.

Ohánět se tradičně vybranými zahraničními zkušenostmi je úmyslné zjednodušování a zkreslování. Ano, v řadě zemí nemají tak rigidní pracovní právo. Ale rozdíl je v tom, že tam mají vyšší podnikatelskou kulturu (!), vyšší organizovanost zaměstnanců v odborech, které působí na většině pracovišť a dokážou vyjednat i udržet standardy, kterým se v ČR blíží jen některé velké zahraniční firmy. A také je pravdou, která se zamlčuje, že největší spokojenost občanů je v evropských severských státech, kde mají nejvyšší daně (!), přitom se nejlépe vyrovnávají s dopady krize a lépe také zvládají propopulační politiku. Jejich cesta je úspěšnější a zcela jiná, než ta, kterou prosazuje ODS.

Rovněž zaznělo, že pod mantrou pružnějšího pracovního práva se chystá další revize zákoníku práce, jeho zúžení (a snad v budoucnu i nahrazení občanským právem). Že budou využívány a slevami podporovány (na úkor už dnes nedostatečných veřejných financí) různé formy pracovní činnosti, které však nedostatečně zajistí občana v nemoci a na stáří.

Chci sdělit na závěr, že si vážím těch, kteří vzali na sebe tíhu zodpovědnosti i rizik, vstoupili na nelehkou cestu podnikání a organizují práci svým kmenovým zaměstnancům. Ano, stát by jim neměl překážet. Ale stát musí plnit řadu svých funkcí. Mj. pomáhat solidním podnikatelům, ale i chránit své občany – zaměstnance. A hluboce se mi nelíbí, když sleduji otevřenou korupci vybraných skupin voličů na úkor veřejných financí. A to ještě balenou do frází, že si jedni zaslouží úlevy a podporu a ti druzí musí strpět „bič“. Holt, takový je už program ODS.

Miroslav Opálka, poslanec a místopředseda stínové vlády KSČM pro sociální strategii