Od r. 1993 jsou zrušeny původní důchodové kategorie, ale málo se hovoří o tom, že ne tak docela. U horníků se stanovila maximální doba expozice a nároky na tzv. renty. Obdobně je řešena tato problematika i u ozbrojených složek státu. Novou důchodovou kategorií - ve smyslu jiné výše vyměřovacího základu pro důchodové pojištění – se staly OSVČ, neboť tyto odvádí buďto minimální limit, a nebo pojistné vyměřené z pouhých 50 procent zisku sníženého nezřídka o nepřiměřené paušály. Budou mít tak sice nízký důchod, ale díky solidaritě ve státním pilíři vyšší náhradový poměr.

Jak šel čas, jednotlivé vlády mj. prodlužovaly povinnou reálnou dobu důchodového pojištění a věk dožití pro nárok na starobní důchod. Dnes již v podstatě není stanovená pevná věková hranice pro nárok na důchod, a tak se mladým generacím pomalu vidina důchodu rozplývá. Je to však daleko, což zatím u nich nevyvolává potřebný odpor. Radikálně se však k těmto změnám stavějí pracující z fyzicky náročných povolání.

Proto již v r. 2005 byl na stole k podpisu záměr z dílny ministra Z. Škromacha na vytvoření nového produktu finančního sektoru. Šlo o to, aby zaměstnavatelé v odvětvích těžké práce vytvářeli finanční rezervu, která by byla využita k výplatě měsíčních dávek ještě před nárokem jejich zaměstnance na jeho řádný starobní důchod. On by pak nemusel čerpat předčasný trvale krácený starobní důchod a nevyčerpávaly by se peníze z veřejného důchodového systému. KSČM návrh podporovala, ale rozhodnutí nakonec nepadlo, neboť bylo vázáno na další nepřijatelné změny.

Znovu se tento problém začal intenzivněji diskutovat v r. 2008. Horníci dokonce protáhli tehdejšího ministra P. Nečase rubáním na dole Lazy po kolenou. Ale ten konstatoval, že o zvláštní důchodové kategorii nemůže být řeči. Také proto, že by zisky zůstávaly privátním majitelům těžařských společností a náklady by nesly veřejné finance, což je pravda. Tripartitní komise pak měla vycházet ze stanovení maximální možné doby práce v podzemí – expoziční doby, následné rekvalifikace horníků na jinou práci po uplynutí jejich expozice - a navrhnout zapojení zaměstnavatele do spoření na dřívější důchody svých zaměstnanců. Řešení nakonec také nepadlo.

Současná vláda s odbory pokračuje od r. 2011 v načatém díle. Ministr J. Drábek má ambici spustit předdůchody již od příštího roku. Odchod do předdůchodu by měl být umožněn až pět let před regulérním odchodem do starobního důchodu. Problém však je, kterých profesí se má tato vymoženost dotknout. Kategorizace by se podle odborů a zaměstnavatelů měla týkat zaměstnání, která jsou již v současnosti definována hygienickými předpisy, tedy pracemi 3. a 4. stupně kategorie rizik. Vláda či ministr financí však komplikuje rozhodnutí tím, že systém navrhuje dobrovolný a otevřený všem profesím dle dohody zaměstnavatele se zaměstnanci, což je problém. Odborové svazy, které již řadu let s vládami vyjednávají, chtějí pro těžké profese přirozeně systém ze zákona povinný.

KSČM stojí na straně požadavků odborových svazů. Již v minulosti jsme navrhovali, aby bylo pro systém předdůchodů využito buďto upravené úrazové pojištění nebo zvláštní zaměstnanecké důchodové spoření. Oba systémy jsou v ČR součástí právního řádu. Záměr vytvoření zvláštního produktu u penzijních správcovských společností je jistě také možný. A tak už zbývá jen dohodnout se, vyřešit mj. způsob placení veřejného zdravotního pojištění za předdůchodce, výši příspěvků zaměstnavatele osvobozeného na dani z příjmů a připravit i předložit zákon o „čtvrtém“ důchodovém pilíři. KSČM je připravena na jeho tvorbě participovat.

Miroslav Opálka, poslanec PČR a místopředseda stínové vlády KSČM pro sociální strategii