Když jiní politici píší knihy (u velké části by ovšem již byl úspěch, pokud by napsali aspoň jednou za život svůj článek s jednou jedinou originální myšlenkou), je to plod jejich nebetyčné geniality. Když jsem napsal já memoáry, jichž se podle vydavatele prodalo již 44 tisíc, skupoval je tajemný kupec. Kdo by je jiný kupoval. Chtěl bych ostatně osobně poznat toho výstředníka, který by utratil za nákup takového množství knih a ještě za můj honorář. Hodil by se jako sponzor národních socialistů.

A další důkaz mé naprosté pokleslosti? Pozvání dětí z dětského domova Krásná Lípa do Prahy na muzikál a do KFC a McDonaldu. Ukázka, jak se z bohulibé věci - pokud není v očích příslušného novináře bohulibý nositel celé záležitosti – může stát výbušná směs...

S dětským domovem v Krásné Lípě spolupracuji už léta. Loni jsme byli společně v ZOO a Botanické zahradě v Praze, např. před rokem jsem dětem před Vánocemi dal darem porcelánový betlém vyrobený v porcelánce v Dubí, v průběhu let jsem zajišťoval pro domov sponzory, dával vlastní dary. Takže můj zájem o tento dětský domov je dlouhodobý. Moc jsem o tom nikdy nepotřeboval hovořit. Stejně tak jsem nehovořil mnoho o tom, že každoročně ze svého vydávám desetitisíce či statisíce korun na veřejně prospěšné účely. Začal jsem o tom více hovořit až tehdy, když jsem se stal – jak jinak – „papalášem roku“.

Lidé jako Jindřich Šídlo to ovšem vzali jen jako mou obmyslnost a rafinovanost a nemohlo je to ošálit. Papaláš je přece papaláš. Věta z jeho článku, že "skutečně děsivá je kombinace KFC s Michalem Davidem, což jednoznačně naplňuje znaky ohrožení komplexního vývoje dítěte ve fyzické i psychické rovině" mluví za vše.

Samotné děti z dětského domova měly zájem o návštěvu muzikálu. Ani redaktoru Šídlovi by to nedalo mnoho práce si zjistit, že já osobně preferuji návštěvu oper. To by ale děti nejspíše nepřivítaly (ale příště se jich pro jistotu zeptám). Vidím to však na jaře spíše opět na ZOO a ne na operu.

A pokud jde o ten útok na zažívací ústrojí dětí v podobě oběda v KFC a McDonald’s. Děti samotné se vyjádřily, že tam chtějí, protože tam většinou ještě nebyly. Přiznám se, že jsem se vůbec nedivil jejich zájmu. Také můj syn v jejich věku mě téměř vždy při společných vycházkách po Praze lákal do McDonaldu a dnes již spolu chodíme do jiných restaurací. I dnešní děti z dětského domova budou mít za patnáct let určitě jiný zájem.

Možná by to chtělo, aby hlavní analytik Hospodářských novin trochu ubral plyn ze své osobní předpojatosti. A chtělo by to, aby přestal brát na politiky dvojí metr. Tentýž den, jako se objevila má fotografie s dětmi z Krásné Lípy v Teplickém a Děčínském deníku, se v jiném Deníku na Ústecku objevila fotografie Víta Bárty z jiného dětského domova. Proč se Šídlo nezmiňuje kriticky také o něm? Tam je zřejmě vše v pořádku.

Nevím sice, co si představit pod Šídlem zmíněným pojmem „Brangelina české politiky“. Zato vím, co je to, když se o někom, pane Šídlo, řekne, že je trumbera…