Dámy a pánové, vážená paní předsedkyně, já jsem se dokonce hlásil včera, protože jsem něco podobného předpokládal.

Chtěl bych říci, že jsem vždy podporoval přímou volbu prezidenta republiky. Při minulé volbě prezidenta v únoru 2008 se objevily jevy, kterým jsem jako člen Sněmovny jen s překvapením přihlížel. Zákulisní triky lobbistů, zasílání prázdných nábojnic, hysterie, lži, náhlá onemocnění zákonodárců či dokonce kolabující nebo ztracení poslanci, zastrašování. Bylo to diskreditační pro českou parlamentní demokracii.

Pro užaslou českou veřejnost, která mohla celé toto absurdní divadélko shlédnout prostřednictvím televizních kamer to bylo silně znechucující.

Zkušenost z poslední prezidentské volby rozptýlila jakékoliv mé pochybnosti o účelnosti a vhodnosti přímé volby prezidenta republiky. Určitě ani případná prezidentská kampaň nebude prostá obvyklých triků a politických útoků na jednotlivé kandidáty. Jak jinak? Ale lidé si to přeberou. Lidé vidí politickou třídu této země jako parazitující skupinu neužitečných trubců, majících tendenci v lepším případě nic užitečného nedělat, v horším případě dokonce škodit.

Myslím, že my politici bychom měli vůči lidem projevit velkou pokoru.

Velmi nízkou prestiž české politiky a politiků s výjimkou starostů, kteří jsou lidem ze všech politiků nejblíže, je možné zvýšit, pokud do rozhodování o záležitostech občanů budou moci více zasahovat občané samotní.

Pro demokracii je nejhorší lhostejnost. Nechceme přece jít stejnou cestou, jakou v minulosti šel před listopadem 89 bývalý režim. Z prvků přímé demokracie toho mnoho v naší legislativě zatím uplatněno není. Již rok a půl máme v platnosti zákon o krajském referendu a jsem hrdý na to, že jsem se na jeho prosazení podílel. Zatím jej neuplatnil jediný kraj. Prý až při krajských volbách, tedy více méně jako marketingový trik.

Ústava republiky předpokládá přijetí zákona o obecném referendu. Pravice, především pak ODS přijetí tohoto zákona dokázala dlouhá léta efektivně zabraňovat. Nechápu proč. My přece nemáme neblahé historické zkušenosti s referendem jako sousední Německo, kdy se referendum stalo nástrojem upevnění nacistické diktatury. Je to projev nedůvěry občanů v republiku.

Spíše bych se díval, pokud jde o příklady v této souvislosti, na zkušenosti Páté francouzské republiky, kdy zejména velký konzervativní státních Charles de Gaulle dokázal všelidové hlasování, referendum, využívat velmi dobře a účinně a v zájmu země. A na základě výsledků jednoho takového referenda po více než jedenácti letech v čele Francie skončil. Odešel v roce 1969, jeho prezidentský mandát by skončil až v roce 1972. Sám díky referendu pochopil, že už nemá své zemi co dát. Všechna referenda do té doby, která vyhlásil, de Gaulle vyhrál.

Nepochybuji o tom, dámy a pánové, že časem si zájem lidí vynutí přímou volbu hejtmanů a postupně i starostů. Lidé prostě budou chtít mít větší vliv na rozhodování svých obcí či regionů a samozřejmě celého státu.

Nechápu také postupy mé bývalé strany v této souvislosti, tedy při schválení tohoto ústavního zákona. Nedávno jsem tvrdě kritizoval vládu za její návrh na vytvoření sinekury pro Radka Johna.

Sociální demokracie dnes hovoří o potřebě změnit některé pravomoci prezidenta v souvislosti s prezidentskou volbou. Ústavně právní logiku to ovšem příliš nemá. Přímo zvolený prezident, tedy prezident zvolený většinou všech občanů má mít podle těchto návrhů nižší pravomoci, jak návrhům sociální demokracie rozumím. Nechápu to. Chápu, že není úplně dobře, aby prezident sám jmenoval členy Rady České národní banky. Ale dovedu s tím žít. Kromě někdy poněkud zábavných či extravagantních výroků některých těchto centrálních bankéřů, které se objevují v médiích, mě v činnosti České národní banky nic neuráží. Konec konců i včerejší vystoupení guvernéra České národní banky tady bylo velmi kvalifikované. Česká národní banka se musí chovat v určité logice a v rámci hlavního proudu evropského ekonomického a politického myšlení, byť si nepochybně většina z centrálních bankéřů myslí osobně něco zcela jiného.

To prioritní, co teď vidím, je však přijetí tohoto ústavního zákona. Korekce role prezidenta v ústavě může proběhnout při její poněkud komplexnější změně například v průběhu příštího volebního období.

Podobné argumenty bych mohl vznést i k dalším pozměňovacím návrhům sociální demokracie. Opakuji - pro mně je prioritní mít prezidentskou volbu přímou. Zase na druhé straně vláda by také mohla být vstřícnější k návrhům opozice nebo její části.

Dámy a pánové, Spojené státy mají ústavu velmi stručnou platnou dvě a čtvrt století, s řadou dodatků a se dvěma tisíci výkladových stran. Myslet si, že všechny diskrepance mezi mocí výkonnou, zákonodárnou a soudní vyřešíme v našich podmínkách precizací ústavy, je mírně řečeno naivní a ve svých důsledcích neužitečné.

Dámy a pánové, přímou volbou by hlava státu získala poněkud silnější mandát nejen v České republice, ale i vůči zahraničním partnerům. Připomínám, že v řadě evropských států včetně našich nejbližších sousedů - Slovensko, Rakousko, Polsko - již z těchto důvodů přímou volbu prezidenta přijali dříve. Proto já podpořím vládní návrh ústavního zákona.